Andělé hříchu

Mám trochu rozpolcené pocity, možná to bude tím, že nejsem věřící. Každopádně klášter, do kterého matka představená pašuje doslova a do písmene ženy právě propuštěné z bran vězení, kterým hodlá nabídnout novou životní cestu. Velmi zajímavé. Detaily kláštera a života sester slušně propracované, herecké výkony velmi dobré. No, ale to náboženské zanícení, které se dostavilo u hlavní propuštěné hrdinky, to už mi dost hraničilo k inklinaci k lesbickém vztahu. Tak tedy tři i když musím říci, že na dobu svého vzniku film určitě hodně silný. (08.10.2016)

Silný a dojemný příběh o poslání, touze pomoci, víře a lásce. A co se týče nepřijetí toho, kdo se odlišuje a vyčnívá, také zároveň kritický…tím spíš, když je obžaloba mířena do společenství jeptišek, tedy žen, které by, dle většinového očekávání, měly přijmout každého. Vadily mi trochu 2 věci: a) přišlo mi divné, že by ženě v té době (pravděpodobně někdy mezi světovými válkami) jen tak prodali zbraň b) měj jsem osobní problém s tím, že mi klášterní život nepřišel tak přísný v porovnání s tím, který mi byl představen např. v Příběhu jeptišky (možná, že kdybych zmiňovaný film nezhlédl, viděl bych to jinak, nevím). Na druhou stranu sesterská korekce pro mě byla něčím novým. Až na ty 2 (přiznávám, čistě subjektivní) výtky jde však o velmi kvalitní počin, tím spíš, že jde o Bressonův celovečerní debut, a v mých očích si zaslouží silné 4*. (16.08.2014)

Vpravdě spirituální film s pevnými principy katolické víry; pro někoho možná jen drama z ženského kláštera...Typický Bresson, pomalý, průzračný, nepřehrávaný, pravdivý, k samému smyslu života směřující. Tento film osloví asi zvláště ženy, s jejich vrozenou tendencí "pomáhat jiným". Ale v žádném případě nejde jen o film pro ženy. (22.10.2011)

Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. (14.11.2017)

Velmi povedený debut mistra náznakového vyprávění sice oběma nohama tkví v klasickém vyprávění s příměsí noirových tendencí a melodramatického vyvrcholení, avšak přesto již své době dominuje nekonvenčně ztvárněným tématem, jenž spíše postupně odhaluje paradoxy vztahu dvou žen, jež zaujímají zcela opačný vztah k řeholnímu slibu a přesto je spojuje esenciální potřeba vzájemného pouta. I když jejich cíle spíše vyznívají pragmaticky, přesto se nakonec obě pronikají do nadpsychologických rovin milosti a odpuštění. Zajímavá analýza dvou povah výborně odhaduje hranici mezi dobrem a zlem a tím pádem se vyhýbá jakýmkoliv náběhům ke konstruované příběhovosti s přísně odlišenými stranami zajímavě rozehraného konfliktu. Některé scény jako by předbíhaly svoji dobu (s notným využitím civilních výkonů), například vnitřně velmi napjatá scéna nepodařeného úniku z vězení či závěrečná scéna na schodišti, stejně jako sympatická snaha o obrazově symbolické vyprávění. Přesto však této polomystické tématice více vyhovuje styl, ke kterému Bresson zamíří krátce po konci války. (20.01.2011)