Une femme douce
A Gentle Woman
Réžia:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerHrajú:
Dominique Sanda, Guy Frangin, Jeanne Lobre, Claude Ollier, Jacques Kébadian, Gilles Sandier, Dorothée BlanckObsahy(1)
Majitel zastavárny Luc vypráví v retrospektivách příběh krátkého manželství s mladou Elle, která zrovna spáchala sebevraždu. Seznámení, láska, manželství, krize a nakonec smrt. To vše v tradičním Bressonově asktetickém stylu a s krásnou Dominique Sanda v hlavní roli. (Ferguson)
Videá (1)
Recenzie (34)
Nežnú poznám iba z dobovej Barabášovej adaptácie a samozrejme by bolo veľmi podnetné obe adaptácie porovnať. Divadlá, kiná, galérie, múzeá....ale život páru je aj tak prázdny. Čo si myslí on, to sa dozvedáme z jeho komentára, čo ona, to z jej pohľadov. Vekový rozdiel tu nie je taký veľký, aby sme nedokázali uveriť vášni medzi partnermi, ale aj napriek príťažlivému vzhľadu oboch protagonistov sa stáva zo zväzku väzenie. On ju nechápe, i keď tvrdí, že ju miluje, ona trpí, pretože ju on nechápe. Je to teda trochu iné, ako u Barabáša a asi aj ako u Dostojevského. Túžbu po vlastnení niekoho druhého trochu ustupuje neschopnosti komunikácie a porozumenia s tým druhým. Aspoň ja som to tak vnímal. ()
Přesmutný, přenádherný film. Nedá se říct, že je tu Bresson na vrcholu svých sil - je totiž na svém vrcholu již od filmu Deník venkovského faráře - a v Něžné neméně (možná spíš více). Krásná kamera Ghislaina Cloqueta. Obsah (výstižně) prozradil Angerr - i když u takovýchto filmů je hloubka jejich obsahu (podmíněná nezrůznějšími asociacemi a interpretacemi diváka) mnohem hlubší... ()
Bresson zde od dob Deníku venkovského faráře ještě přitvrdil v nekompromisním vedení modelů (herců) k ještě stoičtějšímu (bez)výrazu, čímž vzniká intenzívní dramatické a psychologické napětí. velmi přísně vede také kameru a omezuje divákovu perspektivu na detailní výseče, v nichž upřednostňuje spíše pohyby rukou či chůzi nohou, než řídce použité a daleko intimnější detaily lidských tváří. jelikož tento efekt zdůrazňuje pohyb uvnitř rámu, v kombinaci s častým pohybem kamery, motivovaným nejčastěji přenášením pozornosti z jednoho detailu na druhý, dosahuje tím snímek skvěle propracované vnitřní dynamiky. k tomu navíc dlužno dodat, že ačkoliv se kamerové kompozice zdají velmi prosté až fádní, jsou - s trochou kuráže řečeno - komponovány s mimořádnou virtuozitou a jsou rysem plně otevřeným nedozírným možnostem filmového média. tím míním tolik, že díky uvážlivé práci s mizanscénou je i každý statický záběr zároveň krásným výtvarným dílem, ale zároveň i přizpůsobivou součástí filmového celku, která reaguje na pohyb uvnitř rámu velmi přirozeně a zcela naplňuje svou hodnotu pohyb-zaznamenávajícího obrazu. už přísnost práce s obrazem komponovaným v detailech je nápovědou nám divákům, že základ nalezneme právě v detailech, které je tedy třeba bedlivě sledovat, abychom svedli poodkrýt motivace. /// nejdůležitější otázka kladená každému uměleckému dílu: o čem? jak to často bývá, není vůbec snadné odpovědět, a tak se jen ukvapeně odrazím od první utkvělé myšlenky. jako první, nepromýšlený výstřel bych vzpomněl ten každému člověku nejdůvěrnější povzdech: ach kdyby … kdyby šlo vrátit čas a napravit chybu, udělat všechno jinak. syžet odhaluje na samém začátku vyprávění závěr fabule. celý film je pak už jen interpretací sebe sama, tázáním se po něčem, co zachytáváme jen v předpřipravených náznacích a celek neznáme ani nepoznáme, protože nám dávno protekl mezi prsty, ještě dříve, než film samotný začal a my jsme jej začali sledovat. s životem a úlohou lidské vůle v něm zdá se to být úplně stejné. Něžná je dílo tak pravdivé, jak jen lze od Dostojevského nebo Bressona očekávat. ()
Co jsem objevila o dva roky dřívější zkomponování Krotké Barabášem, odsuzuji Bressonův necitlivý pokus ještě příkřeji. Řada jemností by mi vůbec nemohla v jeho pojetí dojít, chová se v příběhu jako slon v porcelánu, natočil ho bez hlubšího pochopení toho zvláštního oboustranně silového, a přesto jednostranně mocenského pouta, řada gest tu vyznívá nelogicky, prázdně a zbytečně matoucně (příklad za mnohé: když Bressonův zastavárník radí dívce, jak si má podat inzerát, vyznívá to tak, že sama není jednoduše schopná napsat, že hledá místo služky v domácnosti - když ale dívce radí Barabášův starší muž, s jemným úsměškem jí osvětlí, že pokud do inzerátu napíše, že bude ráda docházet do domu postaršího vdovce, sežene místo do večera - a pak si vychutnává svou převahu, pase se na dívčiných rozpacích, s rozkoší sleduje, jak dívka hrdě odchodem reaguje na to, že ji urazil) stejně jako nesmyslné přesazení vztahu do svobodomyslné Paříže šedesátých let. Nerovný vztah mezi protagonisty vzniká z celé osudové souhry nejen vnitřních puzení, ale také vnějších ekonomicko-společenských tlaků, které Bresson tímto přesazením nepochopitelně zbořil, takže celá řada sil, které Něžnou do náruče staršího zajištěného muže vehnaly, najednou odpadla a jejich svazek - natož zoufalé finále, do něhož Něžnou tíseň a stupňující se stres z bezvýchodnosti vehnaly - vůbec nedává smysl.... ech, cože, napsala jsem "postaršího"? Jasně, Bresson přece zrušil i tuhle nerovnovážnost a převahu. Nejdřív jsem si říkala, že je odvážný, pokud chce té přesilové chemie mezi Něžnou a jejím manželem dosáhnout bez těchto nezbytných vnějších faktorů, ale věc se má tak, že Bresson ji prostě ignoroval. Jeho příběh má blíž k Nabokovově Lolitě, dívka má muže v hrsti pouhou svou sladkostí - ačkoli Bresson ji dokonce obral i o tu nezletilost a bezelstnost (vypadá na šestnáct, říká o ní, ale je dospělá - kdežto Barabášova Krotká vypadá na čtrnáct a je jí stále teprve šestnáct, když si ji postarší zastavárník bere - formálně i fyzicky - za ženu). Bressonova Něžná je lhostejná a vypočítavá, Barabášova upřímně se snažící i si zoufající (odtud střídající se záchvaty radosti a štěstí přecházející v pláč a zoufání, jak se té ještě v mnohém čisté holčičce nedaří se stát upřímně a autenticky takovou ženou, jakou by přece měla ve vztahu, jemuž se podvolila, být). Atd. Dalo by se pokračovat do nekonečna. Barabášovy záběry na vytahané punčošky Krotké, na její příliš velké střevíce, opravdu vzbuzují směs touhy a potřeby chránit, i mocenských nároků. Bresson nic podobného vyvolat nedokáže. Bressonova studentka z 60. let nemá jediný důvod ke skoku z okna - stejně jako celý její svazek se zastavárníkem nebo flirt s oním druhým mužem nevyplývají z žádné nezbytnosti, zájmu a už vůbec ne z bezvýchodnosti. Poukazuje-li Něžná pohrdavě na to, že "se stali párem podle mustru", ale vnitřně to tak necítí, zrovna v šedesátkách, v desetiletí svobody a volné lásky, a v Paříži, kde si svoje kruhy zakládaly svobodomyslné ženy dávno předtím, než to bylo cool, to fakt nedává smysl - může se realizovat jakkoli jinak, sehnat si brigádu, bydlet společně s jinými studenty, experimentovat, je moderní doba. Barabášova dívka je nicméně obětí tuhých konvencí své doby a kruté chudoby a jiné příležitosti než prodat se jí společnost nenabízí. Také Bressonova stará služebná Anna je pouhou figurou do počtu, bez skutečné role, jen poslouchá mužův monolog, a není nijak zvýznamnělá. Je tam stejně, jak oje tam postel nebo skříň. To Barabášova služebná Lukerie je silnou svědkyní i účastnicí dramatu Krotké. A nechtěnou soudící, před níž se muž snaží svým vyprávěním alespoň obhájit, když ne očistit. A tak dál. Pokud už si zkrátka budete pouštět Bressonovu Něžnou, učiňte filmovému umění a spravedlnosti zadost a podívejte se i na Barabášovu Krotkou - budete skoro jistě strženi, zasaženi a nadšeni. (Obě ztvárnění shlédnuta v rámci JitkaFest, rezidence B12, 2022.) *~ () (menej) (viac)
Opäť zvláštny, ale myslím SI, že mimoriadny filmový počin ! Zaujímavý je už z toho dôvodu, ako je nakrútený. Vezmite si, že úvod je de-facto „The end” . Na začiatku sa stane niečo, čo dopredu neprezradím. Potom, pomocou retrospektívy, vyprávača, hlavnej postavy Luca, ktorý vyrozpráva všetko, čo tejto udalosti predchádzalo... Dalo by sa to nazvať aj takto: „Začiatok je koniec a na konci bude začiatok” , niečo na princíp kultového MEMENTA ? Dej v prítomnosti sa skvostne prelína s minulosťou. _Najprv sa zoznámi s atraktívnou blondýnkou Ellou, ktorá mu raz zavíta do obchodu, ihneď ju nevníma, ale čochvíľa ju zaregistruje, a zamiluje sa do nej plnými dúškami, čiže onedlho sa s ňou ožení, ale je k tomu chorobne žiarlivý, zatiaľ čo ona je ľahkovážna, a to nikomu z manželského páru absolútne neprospieva. _Bressonov snímok sa sústredí na ich spolunažívanie, kedy nemali vždy na ružiach ustlané. Na to, že vo filme väčšinou vystupujú iba dvaja herci, tak sa je na čo pozerať. Obidvaja sú naprosto fascinujúci, civilní, vierohodní a strhujúci !!! Dominique a Guy, klobúk dolu pred vašimi ucelenými hereckými výkonmi. A to ani nehovoriac o režisérových majstrovských kreáciach a kameramanských filmových postupoch. Jednoducho, Roberta Bressona si úctivo vážim, pretože ma jeho filmy skrátka ochromia ! ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (3)
- K filmu vytvořila plakát Olga Vyleťalová. Postava na plakátu má na krku náhrdelník renomované firmy Cartier. (MichalStxt)
- Olga Poláčková-Vyleťalová, autorka plakátu k fimu, získala za plakát v roce 1973 ocenění na Gran prix v Cannes. (TerushkaJ)
- Česká pošta vydala v říjnu 2011 známky v hodnotě 10 Kč s reprodukcí plakátu Olgy Poláčkové-Vyleťalové k tomuto snímku. (Rattlehead)
Reklama