Divočina

Co když s těmi všemi muži chtěla spát? Co když jí heroin něco naučil? Co když jí tyranský opilecký otec dal něco do života? Co když se nikdy nestane takovou, jak jí její matka vychovávala? Co když… Trochu 127 hodin, trochu Útěku do divočiny… Kanadský režisér a scénárista Jean-Marc Vallée dal prostor dalšímu výjimečnému hereckému výkonu, po zcela suverénním Matthew McConaugheym (Klub poslední naděje) přichází velmi soustředěný „navzdory osudu“ výkon modrooké Reese Witherspoon, která má sakra štěstí na silné a zajímavé ženské postavy. Vallée stejně jako v předchozím zastavení něco lehce ošidí, někde škobrtne, ale pokud se divák soustředí na přerod jedné duše, může být mile překvapený. Nelineárně vypráví, moc to divákovi nekomplikuje, přičemž co do tempa a atmosféry je tohle objevování světa bez lidských slabostí občas dosti nevyrovnané. Touha něco změnit, snaha o pokoření vlastních možností, boj s minulostí, vyrovnávání se se ztrátou milované matky. Celkový feeling filmu docela zručně balancuje na hraně mezi nezávislou tvorbou a klasickou hollywoodskou látkou, která v poměrně uhlazeném balení pokukuje po oscarové noci. I když to vyšlo jen v hereckých kategoriích (a oprávněné při vší úctě k Lauře Dern jen u Witherspoon). Výsledek může být ideální i pro tisíce Američanů, kteří nevytáhli paty z domu, znají jen nejbližší McDonald´s a autosalon, kam si příští rok zajedou koupit nového, ještě většího Forda. Dolehlo to na mě nicméně „jen“ na silné tři hvězdy!! (30.01.2015)

2x kino -- Magický zážitek. Film, který se mnou souzněl od začátku do konce v každém okamžiku. I Bez "wow" scén a velkých dramat si mě omotal kolem prstu a po dvou hodinách vyplivnul do reality. Reese, střih, flashbacky, hudební dramaturgie (El Condor Pasa nebude nikdy jako dřív), závěrečný voiceover. Prostě top. (30.03.2015)

Film mi rýchlosťou svetla pripomenul takmer totožný snímok INTO THE WILD režírovaný SEANOM PENNOM.Vidieť tu množstvo odkazov adventure filmov,ako Boylov 127 hodín,alebo klasický Marshallov Prežiť! Obidvaja dobrodruhovia,ako tu Cheryl Strayed,tak aj Christopher McCandless z Into the Wild sú jestvujúce charaktery ľudí,ktorí majú veľa vecí spoločných,ale OSUD sa zahral inak v prípade Chrisa,ktorý v divočine zomrel! Ľudia,ktorí v prvom rade hľadajú zmenu svojho doterajšieho spôsobu života,tak sa rozhodnú vypadnúť z klasickej civilizácie plnej konzumného života,honu za peniazmi,títo ľudia sa rozhodnú toto všetko zahodiť cez plece,zbaliť sa,zobrať so sebou najnutnejšie zásoby a vydať sa na stovky míľ dlhú túru,ktorá znamená jasný extrém,nebezpečenstvo,odhodlanie sa prekonať za každú cenu,počas cesty stretnúť rôznych ľudí a myslieť na koniec,že tento človek sa určite niečo nové dozvie sám o sebe,alebo existujú aj takí jedinci,ktorí sa Finishu nemuseli dožiť! REESE WITHERSPOON ako predstaviteľka Cheryl je oveľa extrémnejšia ako EMILE HIRSCH,v podstate obidvaja herci sa snažia čo najvernejšie stvárniť svojich skutočných predstaviteľov,kde tu sa film vracia do minulosti cez flashbacky hlavnej hrdinky,ale veľmi často sledujem jej minulosť,ktorá ju ťaží na srdci,nevie sa vyrovnať so smrťou svojej matky,ktorú si zahrala LAURA DERN z Jurského parku,a tak Cheryl začne praktizovať činnosť,ktorá ju privedie na samé dno spoločnosti,práve preto sa rozhodne vstúpiť do divočiny a zmieriť sa sama so sebou,ale najmä s minulosťou! Ako by sa režisér nevedel rozhodnúť,čo viac servírovať,či prítomnosť,alebo stále minulosť,škodí to takto kombinovať,kazí to výsledný efekt! Režisér JEAN-MARC VALLÉE je expertom na životopisné filmy,predchádzajúci 3 oscarový DALLAS BUYERS CLUB je toho dôkazom,Witherspoon podáva svoj najlepší výkon za 10 rokov od oscarového WALK THE LINE,získava nomináciu,ale repete sa opakovať nebude! PS: My obyčajní ľudia by sme mali odhodiť všetky zábrany a vyskúšať si na vlastnej koži,aké je to byť v ich koži,možno raz niekto o tom nakrúti film? (31.01.2015)

Konvenční cestovatelské drama o hledání sebe sama, které Jean-Marc Valée dovede po většinu času nakopávat zajímavými flashbacky. Ty rozvíjejí několik tematických linií, které se soustřeďují u magnetické Reese Withespoon. Její proměna z ustrašené novicky, která neuzvedne vlastní krosnu, v královnu PCT, je prožitá tak působivě, že člověk opomene i balancování na hraně kýče, trochu diletantský symbolismus a natahovanou poslední třetinu. Ne že by tomu "knižnost" Hornbyho scénáře pomáhala k vyslovené trvanlivosti a hloubce, ale jako příjemný spirituální trip nádhernou krajinou na jeden večer naprosto ok. (06.03.2015)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)