Partyzán

Kedže približne v tretine filmu vytušíte,ako to celé dopadne, tak zvyšok filmu Vám síce prinesie zážitok v podobe celkom dobrých hereckých výkonov Gregoriho a Alexandra, ale filmu už chýba akékoľvek napätie a je to už iba oddiaľovanie očakávaného konca, ktorý režisér nechal trochu aj na fantázii divákov, ale asi nikto si svoj koniec domyslí inak. Ešťeže Gregori svoj "klan" nevychovával aj v náboženskom duchu, pretože to by tu zase boli úchvatné komentáre.Takto ich je málo, lebo k tomuto filmu sa vyjadruje ťažko, treba vidieť a vytvoriť si vlastný názor. 45% (02.12.2017)

Variácia na Shyamalanovú Osadu z roku 2004. Komornejšie podané, bez hororového rozmeru, za to s lepšou psychológiou postáv. Film sa vlečie, nie je vhodný pre konzumného diváka. Je to komorná psychologická dráma rozoberajúca fungovanie uzavretej komunity uprostred nevraživého, špinavého a zlého sveta založenej na jednej autorite a rodičovskú autoritu a obdobie detstva, ktoré je najnáchylnejšie na protesty a odklon od pôvodnej rodičovskej výchovy, ktorým sme si prešli všetci. Aj keď len málokto so zbraňou v ruke. Alexandrové hypnotizujúce anjelské oči a Vincentov štandartne vynikajúci herecký výkon to vyťahujú na 4*. Zaujímavé. (25.12.2015)

Celý film jsem se snažil v příběhu hledat vyšší význam, ale strohost a uzavřenost díla mi to nedovolila. Uzavřená komunita, které cvičí z dětí vrahy, ale naopak je učí vážit si bližního a všeho kolem. Proč vlastně to všechno? I kdyby nebylo dvou malých vzbouřenců, stejně by podobná komunita časem a s věkem děti nakonec padla.... Příběhově je tak film dost průstřelný a nepomůžou mu ani dobré herecké výkony a skvěle vytvořená atmosféra.... (04.10.2016)

Zvláštní hybrid mezi thrillerem a uměním za každou cenu, který ve výsledku nefunguje ani na jedné rovině. Jako film o využívaných dětech to není vlastně vůbec napínavé, a jako pohádka ze světa, který je tak trochu mimo náš prostor a čas, obsahuje příliš konkrétních věcí, které odkazují ke každodenní realitě - přitom však nejsou víc rozvedeny a nechávají velké množství otazníků nad logikou filmového světa - jak to vlasatně celé funguje? Proti komu se bojuje? A bojuje se vlastně proti někomu? Dává pak název partizán smysl? (06.07.2015)

Jedním z rysů současného "artového" filmu je schopnost podívat se na známou věc z neznámého úhlu. A právě o tento úhel jde, pod tímto úhlem směřuje výsledný vektor ke svému cíli. A tento úhel můžeme stanovit jen tehdy, známe-li jeho výchozí bod, působiště. Je to harémové stádo s dominantním samcem, pravěká horda, náboženská sekta, reálný socialismus? Orientovat se můžeme jen podle toho, co je ve filmu explicitně zřejmé: nutnost vždy a nesporně dokazovat loajalitu s režimem a prakticky demonstrovat, že okolní svět je jiný, tedy zlý. A právě to jsou nejvýraznější znaky všech totalit (mluvit pouze o totalitě nacistické nebo bolševické je pošetile zjednodušující). My, starší Češi, to známe z praxe. Kdo uvedené předpoklady nesplňoval, zůstal sedět v kurníku se slepicemi (já - jako spousta dalších - jsem nesměl vycestovat a mít nějakého podřízeného pracovníka), pokud se mu z něj nepodařilo utéct... Kleimanův film končí v podstatě dříve než začal, neboť stále jen popisuje "výchozí stav". K akci, která musí následovat, se už nedostane. A jaká to bude akce? Domnívám se, že to bude Freudův oblíbený příběh: zabití otce spolkem bratrů - příběh s mimořádnými důsledky pro celou lidskou kulturu, ke které tento film rozhodně patří. (26.11.2015)