Nikde v Afrike

Naprosto úžasný film odehrávající se na pozadí 2. světové války. Nikde v Africe je silný příběh o odchodu z vlasti a hledání nového domova, sžívání s jinou kulturou a objevování i sebe samotného. To vše nám Němci servírují v příjemném hávu s krásnou kamerou a příjemnou hudbou, vkusně dávkují úsměvné momenty s těmi smutnými a dojemnými, takže ani ty nejemotivnější scény nepůsobí lacině či prvoplánovitě. (11.02.2016)

Největší plus (ale zároveň možná i mínus) vidím v tom, že oba hlavní představitelé jsou mimořádně věrohodní (přispívá k tomu i krásně nelibozvučná němčina) a peripetie jejich vztahu působí opravdu jako "ze života". Ze stejných důvodů jsou ale i lehce nesympatičtí a nelze jim moc fandit. A dvojice Owuor-Regina mi přijde zase příliš "hollywoodsky" přesympatičtělá ..... O půl hodiny kratší stopáž by mi taky nevadila. (12.06.2003)

O lidech, kteří nejsou nikde doma. ■ Židovská rodina se v roce 1938 vzdá životního standardu a uteče včas z Německa do Keni. Zatímco muž přijímá novou situaci jako nutnost a dcera je novým prostředím okouzlena, žena se dlouho dívá na chudobu starýma očima ("Chci jíst maso!") a jen pomalu akceptuje realitu (místo žádané ledničky si před odjezdem koupí šaty a do Afriky doveze porcelán). Těžko ji odsuzovat, nicméně je to muž, který svou rodinu zachrání a který správně odhadne situaci ("Rozumíš, že teď není podstatné, jestli naše dcera bude chodit do školy?). Velmi realisticky působící film s velmi realistických vývojem hlavních postav. Chci ho ukázat zbytku rodiny, nicméně předtím musím naběhnout do Vídně a podívat se po originálním DVD v originálním jazyce. ■ Trailer. ■ Přestože se mi film velmi líbil, mám názor, že na Oscara to nebylo. (15.05.2024)

Úprk do Keni před válkou znamená pro středostavovskou rodinu Židů další potíže, ovšem malá dívka si Afriku silně zamiluje. A divák leccos z autorského filmu Caroline Link zrovna tak. Výsledkem je poměrně zralý a komplexní film, který posbíral řadu prestižních cen (včetně nominace na Oscara). Není to slzopudné, sentimentálních scén se sice dočkáme, ale dá se to ustát. Přílišná idyličnost už ale naštvat může. Stejně jako délka. A navíc se přiznám, že emočně mě to příliš nezasáhlo. Přitom to je sakra důležité. Tři až čtyři. (14.06.2018)

Nikde (dobře) jako v Africe. Další z řady pečlivě vystavěných německých filmů, v nichž je logicky plynoucí příběh obohacen o nejednoznačné charaktery obou manželů (na pozadí přímočarého vidění jejich dcery). "Historie jednoho taláru", který v keňské buši trpělivě čeká na znovuobjevení své důstojnosti, je umocněna drobnými příběhy a historickými událostmi. Exotická krajina (která mi spíš nahání strach; podobně jako Arabům les) je zde vhodným rámcem (výprava na Svatou horu se neuskutečnila), šetří se záběry z výšky (které jsou mi protivné), takže mě organické začlenění krajiny do příběhu - nebo příběhu do ní - bylo spíš příjemné a milé. (30.12.2018)