Sama nocou tmou

Upírska romanca/dráma mixnutá westernovou atmosféru a natočená čiernobielo a v perzštine? Na artovej scéne tento rok asi nič podivnejšie nevzniklo, ale obávam sa, že v tomto prípade bude skôr Director Walks Home Alone at Night, pretože po projekcii tohto filmu ju asi ťažko bude prenasledovať stádo oddaných fanúšikov. Tu sa očividne niekto chcel inšpirovať Jarmuschom (Only Lovers Left Alive), ale na toho mu ešte chýba veľa režijných skúsenosti a na debut to bol až príliš odvážny počin. Takže zatiaľ čo je Jarmusch elektrizujúci, vťahujúci, hĺbavý je Amirpourovej A Girl Walks Home Alone at Night len nezáživný, obsahovo dutý a o ničom film. Miestami síce formálne zaujímavý, ale nijako inovatívny a len mechanicky na seba vŕši motívy príznačné pre indie scénu. Je to taký „art for art's sake“ utopený v sebe samom, zahľadený do vlastnej prázdnoty. Póza pri ktorej som mal v prvej polovici pocit, že hľadá samú seba a postupne by mohla mať nejaký zmysel, pridanú hodnotu. Bohužiaľ nemá a druhá polovica pokračuje v monotónnosti a už len svojou formou ubíja. Tu totiž niekto chcel až príliš vypočítavo natočiť nezávislý klubový hit a táto prvoplánová snaha je prehliadnuteľná od úplne počiatku. CELKOVO: 2* (4/10) (03.04.2015)

Místy je Ana Lily Amirpour oslněna tím, že vůbec něco točí, a místy podléhá sebeklamu, že točí velké umění, ale celkově je tahle návštěva nočního Teheránu s upírem v zádech docela příjemná variace na evropské upírské příběhy inspirované gotickým románem a ovlivněné novodobým romantismem. U nás si boj s upíry spojujeme s křesťanskými kříži a svěcenou vodou, ale je evidentní, že se jim docela daří i v islámském prostředí. Zasazením příběhu do prostředí Středního východu přineslo určité žánrové oživení a prvek exotiky. Režisérka sice hledá vlastní tvář, v praxi si ale evidentně půjčuje ze zahraničních vzorů a ústřední motiv jejího snímku, tedy pocit odcizení, se už v upírských filmech objevil mnohokrát. Nenudil jsem se ale ani chvíli, což je příjemná změna proti kousku Přežijí jen milenci od starého festivalového harcovníka Jarmusche, který vnímám jako výraznou uměleckou prohru. Když vezmu Jarmuschovo postavení ve světové kinematografii a fakt, že Amirpour je outsider, od kterého nikdo nic nečeká, tohle rozhodně nebyla ztráta času. Celkový dojem: 60 %. (25.03.2018)

Jo jo, ten Írán už holt není co bejval... aspoň tedy ne v tomhle prapodivném filmu. Hustota obyvatel ca 3 na 1km2, ženský se tam v noci promenujou po ulicích bez chlapa i bez čádoru a nebo se dokonce prostituujou, mládež tam paří na diskotékách, na kterých místo recitace koránu zní úpadková moderní muzika, starý dobrý héro tam frčí na plný koule... No prostě tohle kdyby viděl nějakej zbožnej ájatolláh, zaskočí mu z toho kebab v krku. A do toho ještě městem řádí jedna schizoidní upírka, která s oblibou vysává feťáky, pasáky a bezďáky, ale která má ve svém nitru "samozřejmě" jemnou citlivou duši a touží po lásce jako každá normální žena... Ty jo, a na tohle jsem se tak zvědavě těšil... Abych se vyjádřil jako študovanej a erudovanej kritik: "Vůbec nevím, jak mám tento film uchopit". Jsou dvě možnosti - uchopit ho myší a hodit tu chujovinu do hajzlu, tedy přetáhnout do koše, nebo mít radost z nevšedního orientálního filmového počinu a vychutnat si ho jako příjemně psychedelický zážitek. No... spíš to druhý. (18.04.2015)

Zajímavý černobílý pamflet o adolescentní upírce která jezdí na skejtu, saje krev šovinistům, a shodou náhod v ní vzplane láska pro perského Jamese Deana. Ta scéna, kdy se do sebe při písni 'Death' od White Lies navzájem zamilují, je audiovizuálně omamná jak íránský koření, highlight filmu, takže bude nemalou chvíli trvat, než ji vyženu z hlavy. Zbytek je solidní artová kombinace neo-westernu, orientálního horroru, a romantickýho melodramatu; nic víc či míň...... (06.11.2021)

[Febiofest 2015] Ak som niekedy pochyboval o tom, čo znamená slovné spojenie "plagátové postavy", film "najhustejšej iránskej režisérky" definitívne zmazal akékoľvek moje pochyby. Dosiahnutiu neurčitého falošného štýlu padá za obeť funkčný príbeh a celé Skazené mesto je len potemkinovskou dedinou, ktorá zakrýva obriu dieru zívajúcu prázdnotou. Naoko starostlivo komponované, v skutočnosti často nahodilé čiernobiele zábery zhadzuje neschopnosť režisérky pracovať so zaostrovaním. Takmer každá scéna je dlhšia, než je potrebné (a nevyvažuje to žiadnym hlbším zmyslom či iným, než len povrchným zámerom), vďaka čomu sa postupom času stáva ťahavá pomalosť filmu neznesiteľnou. Absentuje tu koncept, štruktúra aj zmysluplnosť, zostáva len - a tomuto výrazu sa obvykle vyhýbam, pretože je znakom určitého elitárstva - urážajúci gýč (za nič iné ani nemožno nechcene vtipné wtf momenty typu transvestita s balónikom považovať) a uspávajúca nuda. Dávno som nemal tak alarmujúci pocit, že sa tu ktosi na čosi veľmi silene a nevkusne hrá. S prehľadom najhorší film festivalu a totálna strata času. 0% (06.04.2015)