Sama nocou tmou

Pre kaviarenských intoušov, ktorých skúsenosť s upírskou tematikou začína pri Murnauovi a končí pri Jarmuschovi, to bude relaxačné osvieženie pohľadu na iránsku kinematografiu. Všetci ostatní si vytrhajú vlasy nudou. Film tak záživný a všeobecne prínosný, ako by bola Carpenter / Rodriguez verzia Kiarostamiho Chute čerešní. (08.01.2015)

Líbilo se mi to. Ta rozvláčná atmosféra, všudypřítomná tma, výborná hudba, pomalé záběry... Tohle všechno tvoří film, který se do mojí včerejší nálady trefil skoro přesně a opravdu jsem si ho moc užil. Ani jsem to nečekal, přiznám se, ale tenhle upírský příběh se mi nějak dostal pod kůži a ne a ne se dostat ven. Uvidíme, kdy mě to pustí. Možná po dalším úplňku a nebo taky nikdy. (30.04.2015)

Červená čísla si tento snímek zaslouží už proto, že dokázal navodit perfektní atmosféru Zkaženého města, čemuž kromě vynikajícího soundtracku napomohla také excelentní kamera a hra se zaostřováním. Po dějové, resp. žánrové stránce bych v tomto zpracování ocenil něco víc než horor, ale musím uznat, že Ana Lily Amirpour vkusně skloubila prvky hororu bez laciných lekaček, v podstatě je tu jen jedna, max. dvě, s prvky romantického filmu. Mezi ústředním duem to správně jiskří, alespoň z jedné strany určitě. :) Na tento snímek jsem šel v rámci projektu Scala naslepo, tudíž jsem byl poměrně mile překvapen a zvažuji i 4*. [v kině, 18.12.2014; 20:30] (18.12.2014)

Mám trochu podezření, že režisérka až moc vypočítavě chtěla udělat ze svého debutu malý klubový kult, protože do něj narvala většinu jeho prvků. Dlouhé záběry? Nechybí. Málo dialogů? Samozřejmě. Nezvykle volená hudba? Bez ní by to nešlo. Navrch černobílý obraz, bez něhož by nebyl klubový film klubovým filmem. Ale... ono je to splácnuté tak nečekaně sympaticky a přirozeně, že odpustíte snímku i jakousi prázdnotu, která z něho čiší s přibývající stopáží. Pár záběrů to má rozhodně působivých (obzvlášť ty, kde mladá upírka pronásleduje své oběti), ale nejkouzelnější je stejně scéna, kde se upírka poprvé seznamuje s Arashem. On na extázi, ona na skateboardu. Sranda zaručena. (60%) (08.01.2015)

Já si nemůžu pomoct, ale i když si po pár dnech pořádně ani nemůžu vzpomenout, o čem ten film vlastně byl, což je v podstatě dáno minimalistickou zápletkou, neutuchá ve mně pocit, že jsem při koukání na Samu v noci ve tmě nudu nepocítil. Zaujal mě těžce haluzovej soundtrack, který misty rozsvěcuje ve všudypřítomné noční tmě. Doporučovat nebudu, jedná se o vyloženě pocitovou a asi i náladovostní záležitost. 70% (26.04.2015)