Homár

Známými herci obsazený a v jádru poměrně srozumitelný příběh zakázané lásky sice je divácky nejpřístupnějším Lanthimosovým filmem, ale současně satiricky srovnatelně ostrý, vizuálně vyhraněný a žánrově nezařaditelný jako jeho dřívější tvorba, určená výhradně pro festivalový okruh. ___ Užití statických záběrů, vybledlých chladných barev a úryvků smyčcových kvartetů z klasických skladeb dodává absurdní zápletce znepokojivé podtóny a připravuje nás na projevy pudové agrese, šokující i navzdory tomu, že většinu z nich přímo nevidíme. Scény smrti a umírání jsou přitom natočeny se stejným chladem jako dialogy, odříkávané herci bez náznaku jakékoli emoce (což je činí ještě vtipnějšími). Humr je v důsledku divný také tím, že na svou divnost neupozorňuje. Transformace lidí ve zvířata se zdá být stejně samozřejmou, jako pravidelné pořádání honů na samotáře. ___ Každý protest má ale svá vlastní pravidla, která mohou být nakonec stejně restriktivní jako ta, proti nimž jsme se původně vymezovali, což je vidět ve druhé polovině filmu. Ideologii páru nahrazuje ideologie krajního individualismu. Kdo v hledání partnera neuspěl je paradoxně trestán tím, že si partnera najít nesmí. Největší zlo zde podobně jako v Mechanickém pomeranči spočívá v nemožnosti svobodné volby. Kdo ztrácí možnost rozhodovat sám za sebe, přichází zároveň o svou individualitu. Přesně to je cílem všech represivních systémů, včetně toho, který pro svůj film vymyslel Lanthimos. ___ Tím, že Lanthimos prospěchářskou logiku mezilidské interakce dovádí do extrémů, obnažuje mechanismy, díky kterým alespoň navenek fungují nejen vztahy, ale v podstatě celá společnost. Člověk je podle jeho pochmurné vize odsouzen k nesvobodě vyplývající z nepolevujícího strachu, co si o něm (po)myslí druzí. Alespoň krátkodobým řešením neuspokojivého partnerského soužití je vymyšlení vlastního způsobu komunikace, který se neřídí dominantní ideologií a nevychází z pravidel, jež jsou sociálním konstruktem (ačkoli je vnímáme jako něco přirozeného). ___ Hermeticky uzavřený člověčí mikrokosmus Lanthimosovi stejně jako ve Špičáku a Alpách slouží na způsob experimentální laboratoře, ve které se dějí myšlenkově podnětné věci, jež ale dost dobře nedrží při sobě z vypravěčského hlediska. Částečně šlo jistě o záměr. Užití různých zcizovacích prostředků (vševědoucí vypravěčka, kontrapunkt hudby a obrazu) nás neustále vytrhává z vyprávění, znemožňuje nám, abychom si film jednoduše užili. Postupně ale může přerůst v nezájem o postavy i toho, čím procházejí. ___ Úvahy, k nimž Humr inspiruje, nás zaměstnávají více než příběh, který vypráví. Dokladem, že lze natočit zábavný, divácky relativně přístupný a emocionálně vtahující film, který si zároveň od postav drží patřičný odstup a ve výsledku pracuje více s myšlenkami než s emocemi, je pro mne z nedávna Anomalisa. Její hrdina je rovněž trestán za své osamocení, jen méně viditelným způsobem než David. 80% Zajímavé komentáře: Anderton, ScarPoul (03.04.2016)

Něco jako bizarní romantický thriller natočený s klinicky chladným odstupem. I herci hrají všichni podobně odosobněným způsobem, takže to vypadá opravdu divně. Jako všechno ostatní: použití úryvků klasické hudby či použití komentáře, aby zopakoval dialog, který jsme právě slyšeli. Ale rozhodně je to dost originální dystopická satira (existuje vůbec takový žánr?). (27.01.2024)

The Lobster je přehlídka zvrácenosti, kdy single osoby jsou převáženy do hotelu a pokud si do 45 dnů nenajdou životní lásku, jsou zabiti a přeměněni ve zvíře dle svého výběru, před čímž taky často utíkají do lesů a schovávají se před hotelovým personálem, který je občas chodí lovit. Toť děj ve zkratce. Farrell ujde, ačkoliv to určitě není jeho životní role, děj je mega bizár, první půlhodina rozehrává podmanivě, ale současně nevnucovaně zajímavou hru a stanovuje pravidla světa, občas má film zvrhlý futuristický podtón a jindy zase zábavné až parodické vtipy. Bohužel to celé působí tak zvláštně, nedotaženě a hodně nejistě, přičemž jde vidět, že nápad a originalita zde jsou, nicméně převedení do ideální filmové podoby už je horší. Nejspíš se není čemu divit, celý tenhle koncept je dost šílený a osobně si myslím, že “líp” by to udělat ani nešlo, ale to ne proto, že by byl film tak dobrý, ale jednoduše proto, že tahle věc ani zfilmovat nejde. Na jednu stranu odvážný režisérův krok, na druhou stranu nedotažená záležitost, která bude divákovi dlouho vrtat hlavou. Těžko hodnotitelné, ale výsledný dojem je spíše negativní - mám jednoduše z filmu pocit, že se snaží tvářit až moc seriózně a chce být brán vážněji, než ve skutečnosti působí. (15.10.2021)

Romantický snímek outside a box, odehrávající se v divném světě s divnými pravidly. Scenáristicky neuvěřitelně nápadité. Farrell znovu dokazuje, že je herecký chameleon, jeho minimalistická kreace celému snímku vévodí. Tempo je záměrně pomalejší, zpočátku to nevadí, ale usínací syndrom útočí v polovině a mizí až u operace očí. Solidní bizár, který by ale potřeboval vyladit tempo a některé vysvětlovačky. (17.04.2017)

Lanthimosa a spol. skrátka baví vymýšľať divné pravidlá, podľa ktorých sa ľudia riadia. Pozerať sa na tie jeho výmysly ma nesmierne baví. Aggeliki nesmie chýbať, herci sú výborní, Colin najlepší ... v lese to síce trošku stratí grády, ale aj tak je to výborné. Toľko pravdy vám v tom filme bije do očí, a toľko veľa je tam z toho nášho naozajstného sveta ... Lanthimos tentokrát brnkol na vážnu strunu trochu viac ako zvyčajne. (16.02.2016)