Mefisto

Chcete-li opravdu poznat povahu člověka, postavte ho před misky vah. Na jedné váze se bude pohupovat možnost beztrestně stoupat v moci i za cenu obětování morální integrity či potopení lidí v nejbližším okolí. Na druhé misce poté bude ležet čisté svědomí za cenu utrpení, strastí a osobního neúspěchu. Až teprve v tomto okamžiku popadají na zem všechny masky a před vámi se zjeví nahá skutečnost v celé své kráse... Nebo v nezměrné ošklivosti? (30.01.2018)

Chtěl konat dobro. Tak z ušlechtilých pohnutek sáhl po žezlu moci. To však skrze něho vládlo tak strašnou silou, že sebe již více nepoznal. ____ Szabovo nejslavnější filmové drama. Mnoho filmů se zabývá temným obdobím Třetí říše. Jen málo jich ale dokázalo tak výborně popsat vliv politických tlaků na životní situaci německého člověka v letech cca 1930 - 1941. Pokud se zaměříme čistě na divadelní a kulturní svět, takový snímek ani nenajdeme. Neutralita politických názorů. Žít jen pro umění. To vše je jen iluze, kterou člověk znovu a znovu klame sám sebe. Jedinečný herecký výkon Klause Brandauera. Mimořádný film. 84% (29.01.2012)

Nastávajú pomaly,ale isto„krušné chvíle” a divadelný herec Hendrik Hofgen(výborný výkon Klausa Mariu),ktorý strieda ženy ako ponožky,má nemalé ambície,a keď sa dostane do berlínskeho Štátneho divadla,tak jeho kariéra začína naberať vzostupnú tendenciu,lebo vďaka prelomovej role Mefista sa spojí s diablom... A je to vskutku nepríjemný pocit a atmosféra snímku to výborne podtrhuje,v tej spoločnosti si budovať renomé chcelo riadne nervy a Hendrikovi,ktorý je chorobne impulzívny sa stane to,čo si myslel, že sa stať nemôže. A koniec snímku je v dialógu jasný,kde leží jeho pointa a režisér to ukazuje,a ja som tento počin sledoval v miernom nepokoji... (06.01.2014)

Szaboova středoevropská trilogie křísí polozapomenutou středoevropskou identitu, která ještě před šedesáti lety byla živou součástí veřejného povědomí všech národů a států "užší" střední Evropy. Brandauerovy výkony jsou vynikající a v zásadě vyvážené ve všech filmech tohoto širšího ideového celku. Důležitá je právě ona horní časová hranice před rokem 1945. Podobenství filmu je vlastně detailně zachyceným procesem nomenklaturizace jinak schopného, ve své profesi silného a odolného jedince (jedinečná je dech beroucí rekonstrukce avantgardních scén dvacátých let ve výmarském Německu. Slušnost přechází do zločinu tiše, zpolehounka, krůček za krůčkem. Zrod zločince a lumpa je zdánlivě pevně propojen a jasně dán. Včetně virtuální útěchy menšího zla a domnělých dílčích zásluh téměř opozičních. Už se nejedná jen o Hitlera, ale o jasné vymezení lidství oproti jeho zločineckým mantinelům včetně časově mladších totalit druhé poloviny minulého století. Konec - ve shodě s Mannovým stejnojmenným románem - je otevřený. Stejně jako naše znalosti tohoto zdánlivě neatraktivního, ale životně důležitého tématu. Navíc na případě strhujícího filmu již dnes poprávu považovaného za klasický. (23.09.2007)

Brandauerovo přepjaté herectví mě nikdy příliš nebavilo. K roli afektovaného herce se však celkem hodí. Na škodu je výbornému námětu poněkud omšelá výprava. Bohužel umělecky vyprázdněná dekáda se nezapře. Mannovy knihy mají mnohem větší potenciál, než býti zpracovány jako všední televizní inscenace s přehrávajícím představitelem hlavní role. (12.08.2020)