Kocka 2: Hyperkocka

No popravdě, udělal sem jednu chybu, potřetí za život jsem nejdříve kouknul na dvojku. Po dobře provedených úvodních titulcích jsem tak asi půl hodiny čekal kdy zhasnou ty zářivky abych se jako už mohl trochu bát. Možná kdyby ještě o něco míň vsázeli jen na počítačové efekty neváhal bych nějakou tu hvězdičku přihodit. Originální konec už nic extra předchozí průběh filmu nezachránil. (01.02.2004)

Ze 3 rozměrů se staly 4, z krychle se stal teserakt a z filmu se stala píčovina. Zabřednutí do neprobádaných vědeckých vod má ve světě filmu mnoho výhod. Například si můžete ve filmu vymyslet hromadu absolutních píčovin, váš film nemusí dávat vůbec smysl a přesto vám nikdo nemůže povědět ani popel. Myslím si, že je třeba ocenit alespoň originalitu. Hororů, kde vraždí teoretická matematika přeci jen mnoho není. V podstatě už po přečtení toho, že byl snímek natočený v Kanadě mi mělo dojít, že místo herců bude na plátně parta ochotníků bez jediné špetky náznaku jakéhokoli talentu. Ochotníci se bohužel nevyskytovali pouze na pozicích herců. Vznikla tedy maximálně divná snůška všemožných volovin, bez jasného směřování, která dokáže udržet pozornost maximálně tak tím, co šíleného přinesou další sekundy. Velmi slabé dvě hvězdy za originalitu a za to, že jsem byl ke sledování podobného snímku velmi dobře naladěn. (28.11.2017)

První kámen úrazu Kostky 2 je v tom, že se zbytečně snaží jít dál, být velkolepější, záhadnější a na vyšší mystické a matematické úrovni než Kostka 1. Výsledkem jsou tak méně pochopitelné hrátky s čtvrtým rozměrem, nelogicky rozdílné plynutí času, pár točících se lesklých předmětů a žádné opravdu reálné pasti, kterých by se člověk u obrazovky mohl bát. Druhým kiksem jsou postavy včetně jejich slabších dialogů, které jsou doslova vykradeny z první Kostky. Přitom charaktery nebyly zrovna to, v čem by se oplatilo od Kostky 1 inspirovat. Výsledkem je tedy trapné béčko podávané v dárkovém balení tvaru kostky, které má jedno jediné štěstí, a to, že já osobně mám rád ztísněné thrillery se záhadným námětem, takže Kostku 2 úplně nezatracuji. 4/10 (27.05.2008)

Mno, přidat do "původní" kostky paralelní prostor a čas je přece k ničemu, když ten další prostor a čas nehraje v příběhu skoro žádnou roli. Žádná situace se neopakuje v tom smyslu, že by se z ní postavy nějak poučily nebo ji využily ku prospěchu. Postavy se nikdy nezaobírají tím, proč vlastně lezou z místnosti do místnosti do místnosti. V prvním filmu měly důvod hledat cestu ven z fyzického bludiště, ale kam si myslely zdejší subjekty, že jdou? Co hledají? Jak to, že byl na všech hodinkách stejný čas? (01.03.2024)

Když si tvůrci při natáčení horrorového hitu řeknou, že nemají co ztratit, je nejvyšší čas utéct. Z průměrně natočeného dobrého nápadu se v tu ránu stane nesmyslná a přetechnizovaná amatéřina, ve které je všechno a přitom nic. Místo zneklidňující atmosféry barevně odlišných kostek se najednou sází na vizuální sterilitu se skutečně směšnými pastmi typu točícího se čtverce a všechny kvantové či časoprostorové narážky jsou jen jedním slovem načrtnuty a vzápětí zapomenuty. O nějakých důmyslných časových paradoxech se pak nedá ani mluvit. Navíc z postav jsou jen naivní loutky, které se nadšeně vrhají vstříc těm nejpodezřelejším místům a místo zoufalství si při absolutní neorientaci střihnou šíleně natočené milostné číslo, takže je velmi brzy jasno, že tady se bude hodnotit až úplně dole. (15.09.2007)