V zajatí démonov 2

V zajetí mainstreamu. Úplně to samé jako jednička, takže v řemeslně takřka bezchybném hávu zabalené duchařské klišé, kde se nestane nic opravdu zajímavého. Žádné pnutí, žádný nečekaný zvrat, ani žádná extra zajímavá lekačka (lekačky tam jsou, a funkční, ale je to taková ta klasika, nic hravého). Zblízka navíc duchové vypadají dost chabě, nejstrašidelnější mi přišla ta jeptiščina malba. Trvá to zcela zbytečně přes dvě hodiny, což vzhledem k prostotě toho všeho je úplně neadekvátní. Snaha o budování divákova strachu o postavu Eda Warrena přichází vniveč, protože po zkušenosti z minula, kdy se ve výsledku nikomu nic nestalo, je jasné, že se nikomu nestane nic ani tentokrát. Zkrátka takový bezpečný hororový přístav, což je přesně to, co by horor být neměl. Lidem neschopným docenit horory nezávislé, umělecky cennější, hororově ostřejší a divácky náročnější (ťuk, ťuk, ťuk) lze ale bez váhání doporučit, studiový horor bohužel v současnu nic lepšího nenabízí. Napoprvý by mě to bavilo hodně, ale tohle je už, počítám-li Insidiousy, Wanova čtvrtá zastávka v duchařském baráku, a to je prostě moc. Propříště zachovat žánr, ale obměnit subžánr, prosím. (09.06.2016)

Tak co tu máme? Dvě solidní lekačky, ale jinak je to kompilace těch nejprovařenějších hororových propriet a postupů, které jsme mohli vidět v desítkách jiných žánrově spřízněných filmů. Navíc horory ze 70.let, na které Wan odkazuje, to uměly lépe. K tomu se tady operuje se scénářem, který je prostě…..hloupý, až to práská dveřmi hlasitěji, než to uměl ten duch. V první půli to Wan ještě kočíruje s přehledem, druhá půle už je jen festival hlouposti a trapnosti. Při některých scénách, třeba toho výslechu ducha ergo dívky s plnou pusou vody, jsem se za tvůrce až styděl. Ale Wana přesto nezatracuju, pořád umí z „prdu udělat kuličku“, třeba v povedeném prequelu, který byl v mnoha ohledech prostě lepší. (31.10.2016)

Jsem rád, že James Wan nezanevřel na hororový žánr, jak původně tvrdil, a natočil další tajuplný příběh ze světa za oponou. A upřímně říkám, že jsem ignoroval nelogičnosti, kterých bylo požehnaně a užíval si kvalitní filmařinu, která opět lekala tam, kde bych to nečekal a zároveň odvyprávěla příběh, který je zajímavý od začátku do konce. Také musím dodat, že se mi líbilo, jak režisér nutně neinklinoval k hororu a snažil se i o pár vtipných momentů střižených v poctivém britském suchém humoru. Také pár scén jak z hlavy Tima Burtona mi přišly vysloveně super. Na tento film jsem prostě nekoukal proto, abych se nechal vystrašit. Těšil jsem se hlavně na odvyprávění dalšího duchařského příběhu, které jsou poslední době tak v módě. (19.09.2016)

Do teď jsem s wanovinama neměl problém, tedy žádná velká vášeň (hlavně mě fascinuje, jak mi všechny splývají a po pár dnech si z nich už prakticky nic nevybavím), ale slušnej řemeslnej standard, co rozhodně neurazí. Ale tohle mě od začátku do konce nesnesitelně nudilo, prostě x-tá wanovská várka nejokoukanějších duchařských klišé s řiďounkým příběhem (pod filmem jsou podepsaní čtyři (!) scénáristi) a přepálenou stopáží. Strašících scén tam sice bylo požehnaně, ale jedna jako druhá, žádné překvapení, ani lekačky na mě nefungovaly (což beru spíš jako plus, protože je nesnáším) a bylo utrpení vidět moje oblíbené herce, jak zoufale nemají co hrát. Nejlepší scéna - hraní Elvise na kytaru - paradoxně není hororová. (01.09.2016)

Po dechberoucí jedničce se moje očekávání vznášela výše, než Ronaldovo ego po letošním triumfu na Mistrovství světa. Zimomriavky se proháněly po mém těle i tentokrát. James Wan opět nezklamal a připravil pro nás velice chutnou hororovou nálož. Naložil nám v podstatě totéž, jako tomu bylo v prvním díle. Jen tomu nahodil malinko odlišný kabátek. Hned samotný úvod byl super. Kamera se nám nádherně projíždí po děsivém domečku, atmosféra by se dala krájet a napětí každým okamžikem houstne. James Wan má vymazlený každičký záběr. Vše do sebe krásně zapadlo a několik lekaček zafungovalo taktéž. Ústřední démon byl dost dobrý. Díl se jinak nesl v rytmu strašení gerontů, což překvapivě fungovalo velice dobře. Billův hlas byl opravdu hrůzu nahánějící. Inspiraci skutečnou událostí přikládám pramalou váhu. Ono to vše tehdy bylo zřejmě dost jinak, ačkoli se nám závěrečné titulky, které jsou mimochodem moc pěkně zpracovány, snaží nakecat, že se tvůrci drželi dost pevně reálných podkladů. Všichni herci a herečky se skutečně lidem, které měli ztvárňovat dost blízce podobali. Snad s výjimkou manželů Warrenových, kteří byli ve skutečnosti tak neuvěřitelně odporní, že odchylku od skutečnosti maximálně chápu a s radostí vítám. Jinak je to samozřejmě velice šikovný páreček. Především pán je neskutečně multitalentovaný. Nejenom, že efektivně zbavil dům duchů. Dokonce zastal v domě i instalatérštinu, truhlařinu a ve volném čase dětem zahrál na kytaru a zazpíval. Takového manžela by si jistě přála nejedna paní. Stihl jsem se i letmo pozastavit nad trošičku jednoduchým závěrem, respektive způsobem odstranění hrůzostrašného démona, kterému stačilo prakticky povědět jeho jméno. Dnes by jeho odstranění byla naprostá brnkačka. Stačilo by si jej vyfotit, podle obrázku vygooglit a velice elegantně zneškodnit. Nebylo by to ovšem ani zdaleka tak efektní. Výlet do Londýna se mi celkem líbil. Dokonce na diváka dýchly i tamější Vánoce. Celkově to vidím na ošklivější 4 kousky. První díl byl svoji kvalitou přeci jen malinko jinde. V rámci hororu však to nejlepší, co nám současná scéna nabízí. (05.09.2016)