Kobry a užovky

Hady nemám rád, zejména ty zfetované, ale to je můj problém. Tito Hadi mají každý svůj plán, ten jedovatější navíc umí vše v klidu pořešit, a já tak trochu nechápu, proč se mi to vlastně celkem líbilo. Ono to totiž směřuje od nikud nikam a mezitím to zobrazí nějakou tu nechvalně známou lidskou vlastnost. Přesto jsem se chvílemi bavil, což je jednoznačná zásluha Kobry, ale já se v životě s podobnými parchanty potkávám příliš často na to, abych dokázal řádně ocenit tohle reálné zobrazení zfetovaného pohoďáka. (24.11.2015)

Hádek na druhou a Čeští lvi se můžou třást!! Další verze sociálního dramatu po česku se vydařila. Sakra jo. Neschopné zatracence hrají dva (skuteční) bratři, takže taková ta vztahová dynamika je zaručená. Starší Matěj Hádek tu představuje zneuznaného dělníka, přežívá, chlastá, sní, že jednou zase přijde příležitost, kterou neposere. Mladší Kryštof je kleptomanská feťácká troska s nedomyšlenými plány, která žije ze dne na den, totálně ignoruje základní společenská pravidla, a která tu televizi nějak vyřeší. Se štípačkami na zádech, s těkavými gesty a s dialogy, nad kterými nemusí přemýšlet, zda jsou pitomé nebo umělé, je jednoduše dokonalý. Technická stránka filmu je osobitá, ač žádné velké umění v sobě nenese. Kdo má rád britské sociální kusy, Bohdana Slámu nebo předchozí zastavení scénáristy a režiséra Jana Prušinovského, bude se mu líbit i tohle. Také tentokrát (stejně jako u Pepika Hnátka) na své postavy pohlíží smířlivě, nevysmívá se jim, ač je jasné, že i přes veškerou snahu skončí zase na dně. I když právě s tím mi úplně neladí závěr, který alespoň mně ilustruje, že tvůrci moc netušili, jak to celé uzavřít. Ale je to jen menší vada na kráse (plus leckdy překvapivé činy i těch „normálnějších“ postav), protože dialogově je to hutné, příběhově silné, herecky za poslední měsíce/roky bezkonkurenční. Ať už mluvíme o zahořklé matce, bodré babičce, svérázné manželce nejlepšího kamaráda, obchodním partnerovi… Moc velká spokojenost!! (23.10.2015)

Někdy si české názvy českých filmů zaslouží kritiku. U Kober a užovek se mi anglický název "Snake brothers" líbil. Ony celkově anglické titulky od Stephana von Pohl a šperkařky Shelleyi Leighton viděné v kině Světozor byly zajímavé. Hadí bratři s bratry Hádky nejsou příliš veselým a ani optimistickým filmem, i když se u nich člověk často zasměje. Hlavně Prušinovský ukazuje pohled, který občas není vidět. Film má jisté poselství i děj a to se nejen u českých a slovenských filmů cení. (12.11.2015)

Koncert mistra Prušinovského a bratří Hádků. Už tato tvůrčí konstelace slibovala skvělou podívanou, ale netušil jsem, do jaké "depky" se to vrhám. Dialogy byly vypilované do posledního detailu a po dlouhé době, z českých luhů a hájů, nešustily papírem. Jen některé zvraty byly až trochu moc čitelné, ale to bych nejspíš chtěl od prakticky debutanta na scenáristickém postu asi příliš. Nicméně jeho mládí je tu znát v tom nejlepším možném slova smyslu a těším se na jeho další tvorbu. Je fajn vědět, že se v posledních letech objevují takové naděje v profesi, která je (nebo by měla být) základním kamenem a srdcem všech filmů. Poslední hvězdičku přihazuji za ten až hmatatelný a zatuchlý zmar všech postav a okolního prostředí Kralup nad Vltavou a především za výtečný soundtrack! (13.03.2016)

Musím uznat, že před psaním tohoto komentáře jsem si musel ještě asi na postý pustit Na hadím ocase od Bratrů Orffů, protože, co jiného by mělo vystihnout více tento film, než právě tahle naprosto úžasná a smutná skladba. Kobry a užovky jsou po dlouhém době dalším naprosto plnohodnotým českým dramatem, který nemá ani jednu chybu. Tudíž je prakticky dokonalý. Prušinovský sice natočil trošku něco jiného, než je u něj obvyklé, ale natočil to tak perfektně, že se u mně okamžitě stal tím nejlepším režisérem, co tu u nás máme. Jakožto režisér se totiž seznámil se scénáristou, debutantem, Jardou Žváčkem, kterej vytvořil naprosto skvělej příběh o dvou rozdílných, ale přesto podobných bratrech. Vlastně si ani nedokážu představit, kdo jinej by je v Česku mohl hrát než právě Hádkovi. A ti je zahráli tak dokonale, až jsem se opět utvrdil v tom, že Česko si na kvalitu herců rozhodně nemůže stěžovat. A to přitom stačí napsat ty hlavní role jenom trošku vyzývavě a pak se divák nemůže stačit divit. Samozřejmě ale nechci děkovat jenom jim. Také bych hrozně rád poděkoval i dalším hercům jako jsou Hájek, Šulcová, Polišenská, Žáčková, Máj nebo Kubánková. Moc jsem je neznal, ale je vidět, že když to režisér vezme za správnou notu, dokáže i z nich udělat dost významné postavy. Nenarazil jsem tady na jedinou postavu, která by neměla hloubku a nedokázal jsem ji vypudit z myšlenek. Atmosféra maloměsta také dokonalá, podpořená naprosto ultimátním hudebním výběrem, kterému vévodí právě Bratři Orffové, Prago Union nebo veleznámé Barák na odstřel a Země vzdálená. Teď už jsem si jistej, že si tyhle písničky nedokážu do příště vybavit jinak, než právě u tohoto filmu. Tenhle film má prostě hned několik nej, kvůli kterým ho pravděpodobně z myšlenek nikdy nevypudím a navždy budu rád, že jsem právě jej mohl podpořit v kině párem kováků. (22.02.2015)