Delírium

Delirium je zajímavější na povrchu, než uvnitř. Nedá se říct, že je film špatný, avšak nenabízí nic moc nového. Některé věci se dějí nelogicky, a závěrečná třetina filmu dle mého zbytečně překombinovaná. V hororové poloze působí snímek daleko lépe, než jako thriller o psychicky nemocném člověku. Výkony herců jsou tak nějak přiměřené nízkorozpočtovému snímku, a i když se jedná rozhodně o zajímavější kousek mezi mysteriózními thrillery, mezi projekty studia Blumhouse zůstane ve stínu daleko úspěšnějších kolegů, jako Uteč či Rozpolcený. (11.09.2018)

Přijatelný a do určité míry i působivý psycho hokus pokus. Uznaný magor Tom se po 20 letech strávených v psychiatrické léčebně vrací na podmínečné propuštění do své rodné hroudy. Konkrétně do domu svého mrtvého otce, kde se konfrontuje s (psycho) realitou. Po třicet dnů nesmí opustit dům, detekční zařízení na noze mu to ani nedovolí, přijímat návštěvy a připustit si, že v tom domě straší, jinak putuje zpět na psychiatrii. Divák se uvelebí v rozlehlém domě, kde nejsou ani památky po moderních technologiích, neb hlavního hrdinu minul internet i chytré telefony a raději si libuje v retro výbavě. Topher Grace do poloviny filmu bloudí domem a vidí bludy, anebo taky ne. Vtip je v tom, že značnou část filmu není zřejmé, jestli se podivné úkazy dějí jen v choré hlavě pacienta, anebo je za tím něco jiného. Impresivně atmosférický ráz je postupně nahrazen i vysvětlujícími pasážemi, proč se Tom ocitl v péči psychiatrů, méně vysvětlující scénou, v níž chce probační úřednice mít s ním sex, načež se i nejeden diví, že v takové prdeli je k mání atraktivní prodavačka v gotic stylu. A na scéně se postupně zjeví i Tomův nevyzpytatelný bratr. Film má schopné finále i nečekané rozuzlení. Ne úplně všechno bylo zdárně objasněno, nicméně závěrečná "pointa" určitě nezklamala. Producent Leonardo DiCaprio se spojil s režisérem Dennisem Iliadisem, který o sobě dal vědět před dekádou svým remakem exploit filmu Poslední dům nalevo, pak už nijak nezabodoval, natočil mezi tím jen jeden film s prvky scifi, víceméně určený pro mládež. Je fajn, že se nepustil do vln absurdní/surrealistické reality, kam už nakoukli jeho slavnější kolegové. A je fajn i hlavní idea filmu, že hlavní hrdina, diagnostikovaný blázen, má působit normálněji než jeho okolí. Zajímavé pojednání příběhu nechybí. Oproti tomu je občas znát, že produkční problémy vedly k určitým dějovým úpravám, které výsledný dojem nedevalvují. Trochu více kreativnosti by určitě Ilidiasovi neškodilo. Není to pro mě kreativní režisér, ale má cit pro zajímavé režijní (psycho)analýzy. 10/10 (08.06.2018)

Žádný převrat, teda. První polovina se mi líbila, jelikož se tu zajímavě rozvíjela zápletka, hlavní hrdina měl dost slušné halušky a něco bylo celkem psycho (hlavně obraz tatíka...), bohužel pak přijde druhá polovina, na scénu přijde bratr a kvalita jde dolů, jelikož ten jeho bratr je strašně nezajímavý. A to je pro ten film důležitý, což je horší o to víc. Dokonce ani celá ta zápletka s ním mě nezaujala, takže to pro mě ve finále ani nebylo moc napínavé. Na konec ani nevím, jestli jsem to dobře pobral, ale možná jsem nad tím moc přemýšlel. Potenciál to má, ale já osobně bych to nechal na těch psycho výjevech a finále bych udělal jako hodně psycho smíření s minulostí. Ale jinak je to celkem povedené, ačkoli to ze svých prostorů nevytěžilo maximum. Za pokus to však stojí. 3* (29.10.2018)

Jakožto zdejší hororový expert jsem měl možnost zhlédnout snímek ještě před oficiální českou premiérou a s potěšením tak mohu konstatovat, že si v kině konečně přijde na své i náročnější publikum. Spolupráce režiséra Iliadise a scénáristy Allecy slavila úspěch již před devíti lety u výtečného Last House on the Left, avšak teprve prostřednictvím snímku Delirium dokázali zužitkovat svůj tvůrčí potenciál na maximum. Divák sotva prolétne úvodem a už je ponechán napospas spárům nejistoty. V Deliriu se totiž styká všední svět s jinými typy reality a běžné vnímání s ostatními variantami percepce. Bezvýsledně se snažíme demaskovat stav vědomí hlavní postavy a naše frustrace se ještě prohlubuje ruku v ruce s tím, jak nás scénárista zcela záměrně vábí do slepých myšlenkových uliček. Přidejme několik velmi efektivních vystrašení a máme tu nápaditý psychologický horor se strhující atmosférou, jenž si hlasitě říká o nominaci na letošního hororového Oscara. Slabších pět hvězd. (26.05.2018)

Hodně nedoceněný temný thriller, s perfektním hororovým nádechem a výtečným výkonem Tophera Grace. Nechápu to, jak ho místní (J)elita haní a tvrdí, že roli neutáhne. Chtěl bych vidět někoho ze zdejších exprtů, jak si s rolí poradí lépe. Grace hraje právě vytěkaného a pološíleného uplakánka výtečně a právě on celý film táhne. Líbí se mi filmy, ve kterých se děje jeden mindfuck za druhým a vy stále a stále hltáte nabalující se otázky a pak přijde skvělá pointa a co říct, fakt brutální pointa. Má to atmosféru, má to lekačky, má to napětí a má to dobré herce a navíc mega sexy Genesis Rodriguez. Za mě ohromně hororové překvapení.70%. (05.04.2019)