Mami!

Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Kanada. Natočit takový film v pětadvaceti letech, to se musí snoubit nesmírný talent, umělecký cit a dostatek životních zkušeností. Xavier Dolan mě již podruhé ohromil. Není to příjemné dívání, musel jsem si ten film dokonce nadávkovat. Strastiplné rodinné drama, který nezadržitelně spěje k očekávanému vyústění. I tentokrát musím ocenit výborně zvolenou hudební stránku, písničky přesně korespondují s dějem. (26.06.2020)

Namiesto komentára sem dám druhú polku básne Pavla Koyša Takú lásku...: "Takú lásku pretrp, ktorá bolí, // obavami, túžbou vykúpenú, //čo aj tisíc nocí prebdieš pre ňu, //ona nepoddá sa, nepovolí. Takú lásku pretrp. //////// Takú lásku chráň si, čo sa mení, // ktorá je dnes iná ako včera, // čo jak kvet sa zrána do večera // neustále mení v zafarbení. // Takú lásku chráň si. //////// Takú lásku miluj, čo Ťa schytí // ako jarná rozvodnená rieka, // čo Ti do každého nervu vteká, // až sa zdá, že srdce rozlomí Ti. // Takú lásku miluj!". (18.11.2014)

Bolo zaujímavé sledovať tie slovné prestrelky matky so synom a vlastne celý ich vzťah. Ďalši Xavierov podarený kúsok. Avšak ten pomyselný pocit dokonalosti, ako pri Imaginárnych láskach sa v tomto prípade nedostavil. Niečo mi k tomu jednoducho chýbalo. Možno ten pocit "Bang Bang"v srdci. Ledva, ledva s ato prešvihlo cez hranicu 70%. (23.05.2016)

V mnoha ohledech nepřesvědčivý film, ale jeho "nálady" jsou skvělé. Dolanova brutálně hysterická teatrálnost je pro mě čímsi lákavá a dokážu se na ni k vlastnímu překvapení celkem naladit. Moment, kdy se za zvuků Oasis roztáhne obraz, je nepochybně geniální, může se směle rovnat se zpěvem Ala Johnsona v Jazzovém zpěvákovi nebo vstupem Dorotky do Oz - maximální vtažení médiem. I kdyby celý zbytek filmu existoval jen proto, aby mohl rezonovat, nepovažoval bych to za málo (Za největší chybu filmu považuju, že Dolan neodolal, nenechal ho úplně osamocený a pokusil se ho ještě zopakovat podruhé, nevyhnutelně s menším účinkem.) (19.07.2017)

Inu nevím, rozumím tomu, že formátem obrazu se dá něco vyjádřit, ale nerozumím tomu, proč prakticky celý film musím koukat na miniaturu. Umění za každou cenu mi připomíná „nechci tu slevu zadarmo.“ Což je škoda, protože jinak by to bylo hodně drsné drama, které bych si dokázala určitě lépe užít, kdyby na něj bylo vidět. (28.03.2018)