Elle

Herecký koncert Isabelle Huppert! Nevím, jak to ta ženská dělá, ale s každým rokem je čím dál tím lepší herečka. Ač Elle zpočátku vypadá jako zvrácená variace Pianistky, brzy celý film změní směr jízdy a veze diváka křivolakými francouzskými uličkami, jak už to ve francouzských filmech bývá. Zpětně byla každá postava vlastně výjimečná: Michelle, její syn, ex manžel, milenec, soused, kluci z herní firmy, kterou Michelle řídí, a samozřejmě rodiče Michelle. Komplikované, zašmodrchané, ale - až na závěr, který mi přišel trochu moc americký - skvělé. (30.11.2016)

Je zde několik tematických rovin – manipulace, psychopatie, dominance/submisivita, násilí – na nichž existují duality, které tvoří v jednání postav spíše zdánlivé protipóly. V průběhu děje se poměrně nečekaně některé z nich převrátí, díky čemuž lze na daný konflikt v tu chvíli nahlížet nově. Přesto se až do konce nevyčerpá nejistota ohledně toho, jak do sebe všechny tyto duality správně zapadají – jakou strukturu tvoří. Jasná čitelnost morálky a motivů neexistuje - pro diváky ani pro postavy. Je to proto, že žádná pevná, neproměnlivá struktura zřejmě není, přestože se některé její křivky zdají rýsovat do pevnějších tvarů. De facto mistrný snímek – jak z hlediska herectví Isabelle Huppertové, která – mám postupně sílící dojem – v takovýchto rozpolcených submisivně-dominantních postav s trhanými pohyby hraje tak trochu sama sebe, tak z hlediska režijního. (12.01.2019)

Nejpodstatnější důvod k natočení Elle byl jistě ten, aby sadista Verhoeven bolestně frustroval většinu mužského (a jistě i část ženského) diváctva, protože se v průběhu filmu nelze ubránit četným choulostivým fantaziím o třiašedesátileté (sic) dámě, a to je přeci jen poněkud nevhodné. Ale nic naplat, Isabelle je v roli zvrácené měšťky neméně sexy, než v o 15 let starší Pianistce, ta ženská snad musí být čarodějnice a koupat se v čerstvé panenské krvi. A svou roli si myslím dobře užívá. Ale dvě poslední scény (se synem a s přítelkyní) bohužel vrhly celý film špatným směrem a moje zvrhlá divácká rozkoš se rázem změnila v rozpaky z fádního středoproudového vyznění. (28.02.2017)

Rozkošná úchylnosť. Vo svojej podstate je to ultra-čierna situačná komédia. Úprimne nerozumiem tomu zaškatuľkovaniu ako "psychologický thriller". Samotná psychológia hlavnej hrdinky je len konštruktom na povrchu. Je len katalyzátorom všetkých tých absurdných scén a jej konanie je zásadne účelové. A to nie je kritika ale konštatovanie. Všetko smeruje do precízne vygradovaných šokujúcich scén, ktoré skôr či neskôr doplní nejaký gag alebo hláška. Hitchcock nakrútil Psycho ako čiernu komédiu, pri Elle je tento Verhoevenov zámer ešte zrejmejší. (27.03.2017)

Jak poznamenal Insilvis, člověk začíná mít dojem, že Isabelle Huppert v podobných rolích vlastně ani nemusí moc hrát. Já vlastně z její strany ani výrazně odlišnou polohu, než jakou se prezentovala v tomto filmu, nepamatuji (problém samozřejmě může způsobovat nedostatečná obeznámenost s její hereckou filmografií). Ale k filmu: zhlédl jsem jej zhruba před rokem. Několik let před tím jsem držel „filmový půst“. V tom období jsem se díval v průměru na dva filmy ročně (většinou nový díl Avengerů a nějakou rádoby komedii). Byl jsem tedy zvědavý, kam se evropská kinematografie za ta léta posunula. Co jsem viděl, rozhodně nebylo zklamáním. Bavil jsem se od začátku do konce. Vynikající, zvlášť pokud se na to podíváte s někým, kdo to stejně jako vy, nebude brát zas až tak vážně. (11.10.2019)