Divoké historky

Sestava několika filmových povídek, které spojuje pouze téma a to spíš formálně,někde je víc grotesky, někde zas není humor vůbec, ale vzhledem k faktu, že povídkových filmů je jako šafránu a ještě je méně těch dobrých, asi se to nedalo udělat o moc líp. Jen škoda, že poslední dvě povídky byli příliš dlouhé, kratší stopáž by pomohla. Během psaní tohoto komentáře chcípla jedna moucha. Prostě mi přistála na klávesnici a zřejmě pošla stářím. Budiž ji odpadkový koš lehký (18.11.2018)

Argentinský Kameňák, samozřejmě s vyšší úrovní humoru a nesrovnatelně kvalitnějším řemeslným zpracováním. V dnešní době už je ale skoro standard, že se dějové linky jednotlivých povídek prolínají a zručný scenárista vytvoří i sofistikovaný postavový propletenec, koncept Divokých historek však zůstal v tomhle směru planý. Navíc žánr urban legends, tedy ,,městských legend" funguje spíš v narativním podání, možná ještě v literárním zpracování, ale jako filmový tvar mne to úplně neoslovilo. Stejně tak mi vadilo místy to příliš laciné moralizování a taktéž fakt, že z příběhů je až moc cítit ono tradiční latinskoamerické levicové vidění světa (povídka o sražení těhotné ženy), které má třeba konkrétně v povídce o Bombitovi čistě anarchistický rozměr. Hodnocení povídek: Povídka z letadla: ** Povídka z restaurace: ** Povídka o yuppiem a redneckovi: *** Povídka o Bombitovi: *** Povídka o dopravní nehodě: *** Povídka svatební: **** PS: Mnohem povedenější byly loni ,,divoké historky" z Austrálie The Little Death ... (03.03.2015)

Nejprve jsem chtěl film odbýt ze zvyku čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že obzvlášť na povídkový film, musím ocenit jeho úžasnou vyrovnanost. Alespoň mně to tak přišlo. Často tu ostatní píší, že některé povídky byly dobré, některé méně. Tak si říkám, kdo jiný by měl dát filmu pět hvězd, než já, který si myslím, že v podstatě všechny byly supr? Všechny měly nápad, pointu, zábavný průběh, vtipné a výrazné charaktery, nepůsobí to ani nijak zvlášť levně a příběhy jsou tak ze života, že se člověk chytí a nepustí až do konce. Divoké historky se mi skvěle trefily do nátury, neboť přiznávám, že podobně jako ve Volném pádu, jsem se v některých postavách hodně viděl. Za pozornost stojí i úžasná muzika Gustava Santaolally. Film, který budu chtít vidět vícekrát. Určitě to šlo udělat ještě i lépe, ale nemůžu chtít zase všechno. (21.06.2022)

Jsem neskutečně šťastná, že jsem neobdržela letenku od Pasterňaka i kdyby to bylo na Maledivy, natož si snad dát pak někde v motorestu hranolky. Za jistých podmínek se nemusí vyplatit předjíždění v parádním bouráku nějakého prďolu a následné píchnutí pneumatiky. O parkování v místech, kde to není prý povoleno, bych se už asi zachovala podobně jako majitel dotyčného auta, na které odtahová služba měla zřejmě spadeno víc, než bylo zdrávo. A když přeskočím neskutečnou anabázi se Santiagem, kterého bych psům klidně předhodila, tak mě čekala jedna svatební hostina s krásným Straussovým valčíkem a s nevěstou k pohledání :-)) Za mě nej povídka byla ta s bombičkou, u mostu a svatba, ono na všech bylo něco unikátního ( skoro bych řekla, že některé situace nám byly blízké) a já se pokaždé těšila na tu další a další, klidně mohli ještě něco přihodit, emča by se vůbec nezlobila :-) (18.05.2015)

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)