Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Réžia:
Patrice LeconteKamera:
Denis LenoirHudba:
Michael NymanHrajú:
Michel Blanc, Sandrine Bonnaire, André Wilms, Cristiana Réali, Bernard Soufflet, Philippe Dormoy, Luc ThuillierObsahy(1)
Drama osamělého člověka, který se svým způsobem odlišuje od svého okolí a lidé ho tedy nemají rádi. Když je ve městě zavražděna mladá dívka, podezření padá na něho. Nedokazuje svou nevinnost, neuvědomuje si vážnost svého postavení. Je zcela zaujat pozorováníme dívky, která bydlí v protějším bytě, vášnivě se do ní zamiluje a je ochoten obětovat vše za její náklonnost... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Mr. Enšpígl napsal: "Čím víc přijmeš nenápadnost tohoto filmu, tím víc si na konci uvědomíš jeho obrovskou sílu". Súhlasím s ním, pričom buď som rovnako nepochopil vážnosť situácie ako hlavná postava, alebo ma len samotný snímok nezastihol v "správnej nálade". "Pán Hire" je totiž tak, ako píše užívateľ "misterz", dejovo nevýrazným počinom, pričom ja len dodám, že v prípade absencie zásahu do emocionálnej zložky, len ťažko dosiahne to, o čo sa od počiatku pokúša. Ja nakoniec tú tretiu hviezdu dám, no narovinu poviem, že som čakal ďaleko viac. A to najmä od kriminálnej zložky, keďže toto je skôr romantická dráma s prekvapivým, thriller záverom. ()
Rukopis mého oblíbeného autora Georgese Simenona je zde znát. S panem Hire(m?) se dokonale soucítí a je výborně zahraný. Celou dobu mi asocioval Delonova Jeffa Costella. Myslím si, že by se Delon v dobách Samuraje na takového pana Hire(ho?) dost hodil. Jinak mě film spíš nudil. Závěr byl, ale hodně zajímavý. Donutil mě snímek přehodnotit. Enšpígl to ve svém komentáři vystihl naprosto přesně. Přijímám tedy nakonec nenápadnost filmu jako důkaz velikosti (hustý, co?) a zaokrouhluji na slabší čtyři hvězdy. ()
Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví. ()
Velmi zajímavý film. Takový se dnes už jen tak nevidí. Smutný a hlavně nesmírně citlivý, jiné slovo mě teď právě nezapadá. O samotě, na kterou si člověk už skoro zvykl, ale také o vzplanutí, přece jen, co kdyby tohle náhodou vyšlo. Zahodit nálepku, kterou Vám lidé dali, bez toho, aniž by o Vás věděli cokoliv bližšího. Za pokus to přece stojí a pak už to půjde jak po másle. Třeba, snad, dám do toho opravdu všechno a budu jen pevně věřit a čekat u vlaku. Ona snad přijde... ()
Zpočátku se Pan Hire jeví jako klasická detektivka v hlavní roli se samotářským komisařem, půvabnou dívkou a studeným nesympatickým podivínem, který, jak se zdá, má co skrývat. Poetická první půle si však s veškerými dohady obecenstva navyklého na šablonovitá schémata detektivek příliš netyká - režisér s nesmírným gustem nechává diváka tápat v koláži minimalistických ponurých obrazů a nejasných, krátkých dialogů. Hlavní aktéři příběhu nejsou obyčejní lidé a nezažívají obyčejné pocity, a tak neustále mají čím překvapovat, a to i během napínavého a vkusně vygradovaného finále. Po všech ohledech velmi působivý film. ()
Reklama