Samba

Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která přitom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky. (22.05.2020)

Opravdu škoda! Není to žádný průšvih, ale ani náhodou to není nějaká pecka. Omar Sy a jeho charisma je opět velká devíza, ovšem ostatní herci tady, aspoň mě příliš sympatičtí nepřišli. A celkově byl film, takový nemastný, neslaný. A vlastně i poměrně málo vtipný, což třeba u nedotknutelných tak rozhodně nebylo. (30.11.2015)

Dokonale vyvážený film se silným tématem a přesto humorným oddechem. O lásce bez klišé, s opravdovostí realitě vlastní. Současné, hořké, přesto úsměvné. Prý je třeba tomu dělat dobré PR skrze odkaz na předchozí film režisérů, Nedotknutelní, tohle ale: je tisíckrát lepší! A to až do konce!!! (Kvalitní kamera v ceně!) (21.03.2015)

Příjemný a a milý film se sympatickými herci, který ovšem neví, čím chce být. Mix komedie a sociálního dramatu má své silné momenty, ale dost často se stává, že se ve filmu prostě něco děje a nemá to na celkové vyznění žádný vliv. Prostě takový sled scének, které tedy jakžtakž drží dějovou linku, chvíli se má člověk smát, pak zase zvážnit a závěr vlastně nic neřešil. Nevím, jestli by tomu pomohlo druhé zhlédnutí, ale obávám se, že ne. Nicméně nějakou výpovědní hodnotu o sociální situaci přistěhovalců ve Francii film má, chvílemi se člověk baví, takže celkově lepší průměr. (kino Cinestar, orig.) (19.05.2015)

Možná několikrát provařený příběh o těžkých časech přistěhovalců opět v jiné podobě, takže nic nového pod sluncem, uzavřeme to a tečka. Kdyby nebylo Charlotte a Omara, tak půjde úplně do kopru. Tak v mém případě ani omylem, protože jestli mám hodnotit srdcem a psát o svých pocitech, né jako odborná recenzentka filmových produktů. V mém případě jedu na úplně jiné vlně. Já tam viděla tolik osvěžujících kapek rosy v podobě něhy, jemnosti, lásky, radosti a třeba i tance, které splývaly s těmi smutnějšími kapkami v podobě smutku, nejistoty, chvění a strachu a to všechno podkreslené úžasně laděnou muzikou, že jsem po tomhle filmu chvilku seděla v zamyšlení nad tím, jaký je tenhle svět. Co dobrého každý den přináší, ale současně nám hází klacky, ne..... klády pod nohy. Jak se s tím lidé vypořádávají? Každý nějak jinak.....možná jste to tam také tak vnímali jako já.......... (12.11.2016)