Prvý kontakt

Mrzí ma to, obzvlášť ako Villeneuveho obdivovateľa, ale Arrival v mojich očiach zadrhává v rozprávačskom prepojení oných dvoch príbehových liniek. Linka životnej melodrámy Louise je silná a film sa v nej opiera o zmyslupnejšiu a hlavne hmatatelnejšie vyjadrenú filozofickú myšlienku než všetky sci-fi za posledné roky (vrátanie rovnako komornej Gravitácie či samoúčelne nabubřelého Nolanovsho spektáklu bez mozgu). Táto linka sa nedá absolvovať so suchým okom. Ale jej spolupráca s vedecko-thrillerovou linkou komunikácie s mimozemšťanmi, ktorej cieľom je stimulovať divákovu zvedavosť, v poslednej tretine zadrháva. A nie iba zbytočnými a rušivými odbočkami ako útok skupinky vzbúrených vojakov na mimozemskú loď, ale celkovo prelínaním rozprávačských plánov, ktoré majú do seba perfektne zapadať a vo finále diváka knokautovať nejakou pointou. Pri prvom zhliadnutí mi pointa nepripadala nijak odzbrojujúca, pri druhom som si paradoxne lepšie vychutnal Louisine videnia, vediac vďaka znalosti pointy, čo znamenajú. Ani jedno zhliadnutie mi ale neprisnielo emocionalne-intelektuálnu extázu, ktorú to popisuje väčšina kolegov a ktorú by som, po pravde, chcel tak moc zažiť. Soundtrack a atmosféra neskutočné, Amy Adams fantastická. (19.12.2016)

Napriek tomu, že je samotná story položená na pomerne primitívnych základoch, je veľmi inteligentne, pútavo podaná. Ťaživá atmosféra ktorá sa snímkom nesie takmer celú jeho stopáž, drží umne diváka v očakávaní. V závere som síce určité okolností nepobral, no keďže sa jedná o tak solídne spracované sci-fi, ktoré je navyše úplne bez akcie, musím uznať, že z hľadiska "budúcnosti" je Arrival výborným filmom. Keď ho však porovnám s Kontakt-om, ten bol pre mňa lepším zážitkom ... (15.01.2017)

Malá dcerka je skutečným pokladem svých rodičů. Je tím nejlepším, co mohou světu dát. Jsou šťastni, že dcerka roste jako z vody, má plno energie, je mladá, zdravá, nezastavitelná. I tam z jiného světa přicestují bytosti z jiných koutů možné existence, z jiných dob a prostředky, které lidstvo nemůže chápat a pro zjednodušení tyto a jim podobné označují jako UFO, doufajíc, že tenhle magický název ospravedlní hlubokou neznalost jiné než pozemské existence. Avšak i Země má své hrdiny. Tou hlavní je sympatická Amy Adams, která má vlohy nejen v lingvistických kruzích, ale i v oblasti mateřství, přičemž by pro své dítko obětovala naprosto vše. Jak ale naložit s osudem, který je předurčen? Jak se vypořádat se situací, kdy na Zemi dorazí přes 10 objektů, se kterými nelze konvenčně komunikovat? Není tajemstvím, že právě Amy Adams a Jeremy Renner to zřejmě dokážou. Dokážou to ale dostatečně rychle, aby potlačili rozrůstající se nepokoje? Dokáže ona být mesiášem pro celé lidstvo a sjednotit jej jak obrazně tak i bojeschopně? Nebo to nakonec není třeba? Toliko a mnoho dalších otázek podává tak ambiciózní film, jakým Arrival bezpochyby je, a není na ně jednoznačná odpověď. A bez spoilerů už vůbec ne. Pamatujete na Den nezávislosti z léta s obdélníkovou místností plnou generálů a samozřejmě prezidenta, který nařídí definitivně útok? Náznaky tu jsou, ale jinak rozhodně nic takového díkybohu tenhle mistrovský kousek nenabízí, namísto toho zarazí do sedačky takovým způsobem, že se budete horko těžko zvedat alespoň po skončení závěrečných titulků...10/10!...[10.11.2016_Cinema City_Zličín] (10.11.2016)

Ve filosofii jazyka existuje teorie, že řeč ovlivňuje naše přemýšlení a že dva lidé, kteří mluví rozdílnými jazyky, budou také jinak vnímat svět. Právě tato teze se stala základem Arrival, kde díky zapojení mimozemských bytostí přesáhla hranice běžných odlišností mezi dvěma pozemskými národy. První polovina se snahou najít systém, jak neznámé návštěvníky pochopit, mě nesmírně bavila, druhá polovina mě svou předvídatelností a vyústěním, která je buď paradoxem, nebo popírá možnost svobodné vůle, docela zklamala. Za nápad čtyři až pět hvězd, za provedení za mě pouze tři. (04.01.2017)

Nemám nic proti tomu, když je vtahující film tak trochu hloupý. Jenže Příchozí mě prostě nevtáhli, takže jsem se přes jejich nepříliš dobrý scénář nepřenesl. Znatelně chybí už jen Deakinsova kamera ze Sicaria, ten šedivý jednolitý obraz mě nudil a strhával pozornost k tomu, co se děje. Což tomu rozhodně neprospělo, protože ten film není dělaný, aby se o něm přemýšlelo, ale aby se prociťoval. Mrzí mě to, bylo by praktické naladit se na Villeneuveovu vlnu, ale co nadělám? Tak jsem jen přemýšlel o tom, jak tu nic nedává smysl, jak jsou postavy nevýrazné a nezajímavé a jak vše jede jen na efekt... a tím myslím opravdu vše od struktury filmu po logiku děje. (Vědec odmítne vědci před prvním setkáním s mimozemšťanem popsat, jak vypadá, "aby byl překvapený". WTF? Ale to je jen jeden příklad toho, jak film zahazuje elementární logiku a věrohodnost, aby mohl nabídnout wow scénu, u níž asi nemá vadit, že především není možné, aby se v prostředí vědců, politiků a vojáků odehrála. To by nevadilo jindy, ale rozhodně to vadí u filmu, který se tváří tak vědecky. Ale co se divit od příběhu, v němž se vědci s cizí formou života pokoušejí komunikovat tak, že ji učí anglicky?) Taky nechápu řeči o odvážné antihollywoodské pomalosti, mně přišel Arrival extrémně uspěchaný emocionálně i dějově. Jakákoliv srovnávání třeba s Odyseou (na které jsem byl v kině shodou okolností před týdnem a opět jsem jí propadl) právě proto odmítám. Tohle není meditativní filosofická sci-fi, ale honička založená na nesmyslné premise, plná nepřesvědčivých ultimát, brutálně tlačených emocí a především nesnesitelného sebedojímání, která veškerý svůj potenciál obětuje tomu, aby "nějak vypadala". (13.11.2016)