Idioti

Druhá část Trierovy “zlaté trilogie” je tím možná nejprovokativnějším kouskem, co kdy stvořil a oprávněně staví diváky na dvě strany barikády. Já se hodně snažím vidět i v tom nepřístupném kousky zdařilé filmařiny, tentokrát se ale musím přiklonit k polovině, která Idioty zatracuje. Tohle prapodivné dramedy stojí nejvíce na Larsově neukojitelné potřebě explicitně zobrazovat ve svých filmech nahotu, dělá to ale tak odpudivým způsobem, že ve vás téměř všechny scény tohoto ražení vzbuzují především negativní emoce. A to by se u filmu nemělo dít. [viděno v KVIFF.TV 11.1.2023] (13.01.2023)

DOGMA 95 vo svojej najrýdzejšej podobe. Oficiálny text distribútora neklamal... Ide bezprostredne o film o idiotoch a pre idiotov. Mal som čo robiť aby som to dopozeral. Takmer som sa zmagoril aj ja sám. Nemám rád Larsa von Triera, ale v tom dobrom slova zmysle. Viem čo dokáže, poznám jeho tvorbu a viem že ma iba znechutí a ukáže mi veci ktoré nechcem vidieť..... ale aj tak si ho stále pozriem... Cieľom tejto snímky bolo šokovať diváka a ukázať mu veci ktoré by sa mu nezdali ani v tých naj-zvrátenejších snoch.. a to sa aj splnilo, takže ja som v tomto ohľade nechutne spokojný... Nesmierne mi však vadili remeselné chyby ktorých tu bolo hojne ako napríklad .. čudné strihy, minimálne 5 krát som videl v zábere mikrofón a tak ďalej.. Iba kvôli tomu nedávam plní počet... Vedel som čo ma čaká.. a to som aj dostal.. (28.10.2014)

První z Trierových filmů, který mne opravdu dostal. Chápu, že pro některé jedince může být obsah filmu příliš za hranicí toho, o čem by se ještě mělo filmovat, ale obsah filmu zde není tématem. Tématem je útěk z obyčejného, šedivého a stereotypního světa většinové společnosti. Trier si vybral hru na retardované proto, že svět retardovaných je čistý, upřímný a bezelstný. Dokáží dát najevo skutečné emoce, a když někoho mají rádi, myslí to skutečně vážně. A to je jeden z hlavních důvoů, proč všichni v partičce idiotů zůstávají a hrají si na ně. Protože je nic nesvazuje, je jim spolu dobře a tenhle spolek je pro ně víc než rodina. Možná je to jen můj výklad, ale potvrzuje mi ho závěrečná scéna, kdy Katrin raději odchází od svého manžela a příbuzných do neznáma, ale s někým a za někým, kdo ji má rád. A musím říct, že je to opravdu silná scéna, stejně jako celý film. (13.02.2008)

Já dánského idiota Triera snad začnu mít rád. Opět pro mě připravil nádherný snímek, který v sobě skrývá mnohem hlubší myšlenku, než by se běžnému diváku mohlo úvodních 80 minut zdát. Nejdřív tedy sledujete pouze šílené eskapády, které nesednou svým humorem každému, já se naštěstí bavil královsky a jediné co bych jim vytkl je to, že se kolem motalo vždy 10 idiotů a přechody z jedné šílenosti do druhé se odehrávajíc skoky po hlavě. Takže jsem jen vždy koukal a přemýšlel, co se mi to před očima vlastně kurva děje, kdo jsou idioti a kdo jsou jen nebohé oběti. Velmi pozvolna snímek zároveň odhaluje to, co v Trierových filmech nemůže chybět - myšlenka a poselství. Postupně tedy vyplouvá na povrch, proč si lidé hrají na idioty. Někteří přišli otéct před životem, jiní experimentovat, všichni ovšem přišli hledat absolutní duševní svobodu. A co si budeme nalhávat, v každém z nás dříme hlídač. V každém z nás je samozřejmě jinak přísný hlídač, ale nevyhneme se tomu. Celý život byly člověku do hlavy vtloukány společenské normy, ať už v útlém věku rodičy nebo později společností, a tak se všichni chováme a jednáme v rozporu se svou vlastní přirozeností a říkáme si civilizovaná společnost. Trier je provokatérem lidským myslí a je v tom zatraceně dobrý. Například scénce se sexuálními orgiemi se ozval můj hlídač a já jsem si musel z mého televizoru, který je vidět takřka až z vesmíru, přepnout film na monitor počítače, aby náhodou kvůli náhodnému kolemjdoucímu neutrpěla moje pověst asexuála, puritána a slušného člověka. Nebál bych se prohlásit, že čím více jste během života svého hlídače přikrmovali, tím méně se vám bude tento snímek líbit, protože pro něj zkrátka nedokážete naleznou pochopení. (21.04.2018)

Ze všech von Trierových filmů mi zrovna tenhle přišel nejdelší. Navíc snad všechny ostatní Dogma filmy, co jsem viděl, mi připadaly povedenější. Opravdu silné scény se vyskytují poněkud řídce. Jediné, co je stejně kvalitní jako v ostatních režisérových dílech, jsou herecké výkony. Popravdě řečeno, čekal jsem víc. (21.10.2003)