Číslo 5 žije

Veľmi príjemná a ťažko nostalgická spomienka na dospievanie v obkolesení VHS. Ja som video nemal, ale to vždy niekto mal a vždy sa tam zišlo množstvo budúcich filmových fanatikov, aby si pozreli napríklad Číslo 5 žije. Táto nenáročná sci-fi zábava prekvapivo do istej miery fungovala u mňa aj neskôr a mám pocit, že by som sa nenudil ani dnes. Dabing robota mi znie v ušiach dodnes. Neviete, kto ho ním obdaril? (11.01.2013)

Možná kultovní záležitost, možná příjemný, roztomilý film na odpoledne, ale popravdě, kvalitou sahá maximálně do mírného nadprůměru. Jeden robot, který zázračně ožije díky zásahu blesku a proti němu až hloupě neschopná armáda. Sice bylo vše odůvodněno, ale stejně. Hlášky docela fajn a i když nic, z čeho by se člověk válel smíchy na zemi, vše se neslo v takové pohodě. Film jsem viděl sotva potřetí od posledního zhlédnutí ještě někdy v dětství a zůstává pro mě pořád stejný - pěkný, ale žádný zázrak. 70% (22.12.2016)

Klasické parádní osmdesátky, kde se hýřilo nápady a úžasnými (!reálnými!) efekty. Číslo 5 žije sice nemá nijak převratný scénář, ale i po více než třiceti letech má divákům co nabídnout. Být mi dvanáct let, tak by pátá hvězdička byla povinností, ale dnes už se na to dívám střízlivěji. Což ovšem neznamená, že by byl film o moc horší. 85% (26.02.2017)

Film som videl pred niekoľkými rokmi a pamätám si, že vtedy ma dosť bavil a teraz to tiež nebolo ináč, ale aj tak, až taká sranda to nebola, ako som čakal.. Zub času sa do tohoto filmu zahryzol veľmi silnými zubiskami, lebo triky sú už dosť úsmevné. Ale film je pútavý hlavne zábavnosťou aj keď v začiatočných fázach bol film nevýrazný, vlažný a niektoré forky zaváňali trápnosťou, ale ako film postupoval, začal si viac veriť a ukázalo sa to hlavne v zábavných hláškach, ktoré ma pobavili. Herci boli nevýrazný, myslím tým hlavne tých z policajnej akadémie, tam im to ešte prešlo, ale tu naozaj neoslnili.Videné v rámci Season Chalenge Tour 2015. (17.08.2015)

Ačkoliv tuhle podívanou televize četně reprízovaly, nikdy se nepřiblížila ke skutečným rodinným srdcovkám (Sám doma, Cesta do Ameriky, Krokodýl Dundee), které si klidně a velmi rád zopakuju i v dávno dospělém věku. Osmdesátá léta holt pamatují pohodovou atmosféru, inteligentní dialogy a neodolatelné postavy. Jenže: tenhle kousek provoněný americkou klasikou, kterak nového válečného robota zasáhne blesk, což ho dostane ven z přísně střeženého objektu, a hlavně se mu dostane vlastní vědomí a osobnost, jede vesměs v průměrném režimu. Jedni se ho snaží zničit, druzí zachránit a on mezitím objevuje půvaby „života“. Zatímco výše zmiňovaným kouskům dle mého zub času příliš neubral, s „číslem pět“ je to přesně naopak. Výsledku zoufale schází výraznější režijní rukopis, řadě scén chybí tah na bránu, humor rozhodně není o salvách smíchu, postavy se nedostanou pod kůži. Myslím, že tři hvězdy jsou akorát. (16.10.2020)