Drahá neznámá

"Copak není na téhle zemi nějaká žena se srdcem Popelky, opuštěná duše, snící o hodném klukovi." Postava Simone Signoret, postarší svobodná žena starající se vzorně celý život o svého invalidního bratra, takovou opuštěnou duší vlastně je. Proto ten inzerát, a proto to "divadlo" s Beatrice Dechamps, které Luisa až do samého konce bezostyšně hraje, ač možná sama neví proč. V tom příběhu Luisina vztahu ke svému bratru zůstane na konci možná něco nevyřčeného. Pohledy, které si ti dva v samém závěru vymění, jsou však silnou a dojemnou tečkou. Kromě skvělého herectví obou hlavních protagonistů (Jean Rochefort umí být i vtipně ironický), musím ocenit též velmi příjemně melancholickou klavírní hudbu, která můj již tak silný dojem z tohoto filmu jen dále umocnila. (13.08.2024)

Možná jsem ještě nenarazil na snímek, který by obsahoval tolik výrazných pasáží se čtením dlouhých dopisů... a musím říct, že mi přes mou nechuť k dlouhým voiceoverům připadaly jako zajímavý a celkem netuctový prostředek pro čtení psychologie ústředních dvou postav. Divák si během čtených dopisů na základě vnímaných skutečností dokáže oddělovat pravdu od výmyslů, jež jsou formulované vzhledem k jednomu tajemství mezi svobodnými stárnoucími sourozenci... a zatímco od jednoho z protagonistů pocházejí slyšená slova, z obličeje toho druhého často vyčítáme emoce z obrazu a je v tom zachycený kus silného prožitku. I druhá spolupráce izraelského režiséra Mizrahiho se Simone Signoret nabídla prostor pro další působivý výkon legendární francouzské herečky, mimořádně se však připojuje i Jean Rochefort, který dokáže mistrovsky kloubit charakterní a komediální herectví a vtisknout své invalidní postavě s tělesným postižením zároveň ohromně vyzařující energii a svérázný humor... a Delphine Seyrig po četné účasti v hodně stylizovaných artových filmech jsem snad zatím v podobné pozitivní roli ve zcela „tradičním“ dramatu neviděl. Silná herecká sestava, skvělý scénář a zajímavý vztahový příběh s motivem jednoho tajemství a silně gradujícím napětím, které drží takřka do konce a během pozitivně šťastného završení opadá tak pomalu, že v poslední minutě uprostřed tiché výměny pohledů tajíte dech. [90%] (01.08.2024)

„Nemáte pre mňa dopis? A priniesli ste si so sebou občiansky preukaz, slečna Béatrice Deschampsová?” • Komplikovaný vzťah súrodeneckej dvojice: Telesne postihnutého, Gillesa Martina [Jean Rochefort] a starej panny, Louisy Martinovej [Simone Signoretová], kdesi na francúzskom pobreží, ku ktorým sa ešte následne, a k tomu azda i postupne pridávala, táto šarmantná pekárka, Yvette [Delphine Seyrigová], ktorá im vskutku prinášala „Chlieb náš každodenný daj nám dnes,” aby povedzme predsa trocha zmierňovala dusnejšiu atmosféru, týčiacu sa práve nad týmto minimalistickým prostredím, odkiaľ bolo v podstate [do]vidieť až kamsi na šíre more, ktoré teda určite nejedného zamysleného človeka privádzalo na úplne iné myšlienky. • Ústrednú zápletku, tentoraz dokonca ani vôbec nenaznačím, maximálne tak sotva napoviem iba to, že som netrpezlivo očakával, ako sa napokon daná situácia vlastne vykryštalizuje, keďže nasledujúca línia udalostí mávala akýsi "nonšalantnejší charakter," smerujúca do nejasného výsledku, no musím so značnou radosťou skonštatovať, že tento izraelský autor v podaní Moshéa Mizrahiho, svoj dramatický ladený titul, naprosto odzbrojujúcim spôsobom zakončil, ktorý ma možnože i z rovnováhy máličko vyviedol, a zároveň si rovnako napravil i mierne "pošramotenú reputáciu" po predchádzajúcom nepodarku; v tomto prípade sa totižto naplno využil herecký potenciál nielen zo strany tejto ústrednej predstaviteľky, ale súčasne sa aj z hľadiska ústredného predstaviteľa, dostavila nefalšovaná spokojnosť, pričom z ich spoločných strán sa jednalo o predvádzanie famózneho, hereckého koncertu, na ktorý by som si určite niekedy s veľkou chuťou zašiel, ak by bola avšak taká možnosť, o čom môžem naostatok jedine len tak snívať, a tak si zavše možno vysnívam - nejaký spoločný zážitok. • V súčasnosti jestvujú [a]sociálne siete, kde sa kľudne môžete "zoznámiť," no v minulom storočí po takýchto zoznamovacích praktikách, nebolo chýru ani slychu, a tak na rad automaticky prichádzala - trebárs i novinová inzercia, čo predstavovalo úvodnú vstupenku naprieč spletitým dianím v podobe Chère inconnue → keď vrelo iba každému divákovi odporúčam, ak vás podobné záležitosti zaujímajú, ale nie presne v takom zmysle, aký máte teraz asi na mysli... (09.08.2024)

Drahá nikoliv neznámá, ale nepoznaná Simone Signoretová se mi v dalším snímku VRK představila v perfektním tandemu s Jeanem Rochefortem, kterého jsem v hlavní roli viděla jen v komedii Záletník. Laskavý i poněkud trpký příběh obětavé sesterské péče o invalidního bratra odehrávající se na samotě kdesi na rozbouřeném bretaňském pobřeží. Simone se zde představuje jako Louise, stárnoucí sestra ubitá nekončící nedoceněnou péčí (jen kdysi měla během vylodění spojenců avantýru), která si podá inzerát k seznámení a také si pořídí své první kalhoty. Bratr Gilles pak všechny své chlapské tužby skrývá pod skořápkou sžíravé ironie. A na Louisin inzerát nečekaně odpoví… Sourozenecké hašteření (a zároveň velkou lásku dvou opuštěných bytostí) doplňuje mně dosud neznámá Delphine Seyring jako pekařka Yvette. Dopustím se klišé, ale byla jsem svědkem velkého hereckého koncertu, a je-li pravda, že si protagonisté lidsky nesedli, tak i maximální profesionality. (30.08.2024)

Vadí mi, že to není psychologické, protože pak na mě veškeré zvraty v závěru působily jako náhodné a bez ničeho hlubšího, co by k nim logicky vedlo. I tak to ale je silná depka, ze které vám rozhodně nebude veselo a i přes určité nedostatky na mě svým vyústěním zapůsobila, jelikož dospěla k tomu, k čemu prostě musela a naštěstí se to nezvrtlo v incest ani žádný vysmátý happy end. Jen teda nevím, jestli si to někdy pustím znova, když SPOILER tu všichni kromě Yvette skončí špatně a celý film působí opravdu hodně temně KONEC SPOILERU. Rozhodně ale silný film (a to to začne jako unylé melodrama), na který jen tak nezapomenu a velice zručný i co se řemesla a výstavby narativu týče. A korunu tomu nasazuje bravurní výkon Simone Signoret, která svoji roli Louisi zvládá naprosto dokonale a její portrét psychicky nešťastné ženy za zenitem, která ale nic nechce dát navenek znát, byl naprosto dokonalý, včetně jejího zasmušilého výrazu. Už dlouho mě takhle neoslovil výkon pro mě skoro neznámé herečky. 4* (14.08.2024)