Jack stavia dom

Trier ve své verzi Portrétu sériového vraha servíruje pět epizod ze života inteligentního psychopata, pět incidentů, pět zvrácených uměleckých děl... Ačkoli v každém z nich by se dala nějaká drobnost vylepšit, kdy zejména v kratší verzi filmu chybí tu a tam nějaký ten explicitnější záběr, jako celek působí velmi celistvě a silně koukatelně. Trier snad jakoby chtěl být o chloupek přístupnější. To se týká prostoru mezi jednotlivými incidenty, v němž jsou velmi pěkně a srozumitelně načrtnuty paralely mezi vraždami a uměním. Realistická a chcete-li metaforická složka filmu se pak perfektně snoubí v dokonalém epilogu. Musím říct, že Trier dokázal filmu vtisknout svůj nezaměnitelný rukopis a přesto ani chvilku nenudil, anebo nevyvolával řadu zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi... Pro mě doposud jeho druhý nejlepší film. 8/10 (27.12.2018)

S mistrovými filmy to mívám od odpadu (třeba Melancholia) až k plnýmu počtu (třeba Antichrist). A tohle je spíš ten první případ. Vo co jako v tomhle rejžovi gou?? Nejsem zase taková lopata, abych nedokázal ocenit artovost a pochopit filosofování, naopak, ale tohle... tahle alighierovská alegorie mě minula o několik světelných let. Na realistický thriller o sériovým vrahovi je 'Jack' málo realistický i thrillerový, na filosofující art je málo artový a filosofický, na komedii málo vtipný, na provokaci málo provokativní. A směrem ke konci film svými rádoby rafinovaně oduševnělými plky víc a víc nudí. Jsem hodně zklamaný touhle prázdnou nafouknutou filmovou bublinou, protože jsem od pana samorosta von Triera očekával daleko předaleko větší nálož všemožných divností, bizarností, extrémů, exkrementů... Každé průměrné béčko mě zaujme a osloví víc, než takováhle pseudofilosofická duchoprázdná břečka. I vizuál stojí za houby, protože kameraman je těžký epileptik, takže zaokrouhluju směrem dolů. Přesto je ve filmu (z 'béčkového hlediska') několik zajímavých vražedných momentů, kvůli kterým ho nepovažuju za úplnou ztrátu času. (27.12.2018)

Trier zde překračuje hranici akceptovatelnosti jako nikdy předtím, ale opět mu to (nejspíš) projde díky osobitému uměleckému rámcování. Anebo bude prostě odignorovanej jako již naprostej odepsanec. Milovat tento film znamená být jako Jack. To nechcete. A uznat jeho umělecké kvality je spíše póza než vědění a otevřenost mysle. I když kdo ví, jestli se Jack časem nestane novodobou verzí Henryho pro toto století. — Lovecký segment, který zachází nejdále, mi s odstupem několika hodin přijde paradoxně nejvíce zajímavý svojí až karikaturistickou abstraktností. Něco takové přece nemůže v mainstreamu nikdo s vážnou tváří natočit, i když se to netváří jakkoliv jinak. [Cannes] (16.05.2018)

Tak tohle se Trierovi podařilo. Takhle příjemně cílená provokace - to je vážně moje. Trierovi nechybí odvaha zajít až daleko za hranice toho, co se v dnešní době považuje za přípustné. Velice poutavou formou poukazuje na vzrůstající násilí ve filmu, které je důsledkem nedostatku násilí v životě. Už dlouho tu nebyla válka, která by se nás bezprostředně dotýkala a uspokojila naši touhu po násilí, tak to jako lidstvo doháníme nádhernými hrami a filmy. Dost mě udivuje, že třeba sex je pro děti mnohem důrazněji tabuizován než násilí a vraždy. Dokonce jsme to dotáhli tam, že dítě, které si prohání žížalku u hanbatého kousku kinematografie se cítí jako obrovský rebel, kdežto dítě sledující nějaký brutální film plný vražd a násilí se nad touto činností vůbec nepozastavuje, protože ji považuje za naprosto všední. Vždyť právě násilí vždy převážně formovalo a stále formuje tento svět. Naštěstí je tu mravokárce Trier. Přijde mi, že v této situaci postupuje jako zarputilý otec, kterých chce své dítě, těžkého 9letého kuřáka, zbavit tohoto nehezkého zlozvyku tím, že ho přinutí vykouřit celou krabičku cigaret. Trier ovšem záměrně nevolí cestu prezentace syrového násilí, ale všechno, dle svého zvyku, zabalil do esteticky uhlazeného kabátu. Všechno zde skvěle funguje, člověk se opravdu cítí, jako by se na 2 a 1/2 hodiny zabydlel v Jackově deviantní mysli. Matt Dillon je zde opravdu úžasný a naprosto uvěřitelný. Úplně nechápu zařazení mezi komedie. Jsem obrovským milovníkem černého humoru, ale tento snímek, především postava Jacka, mi přišla natolik uvěřitelná a situace, ve kterých se ocital tak reálné, že si naprosto dovedu představit podobně smýšlejícího a jednajícího vraha, že jsem se zkrátka zapomínal smát a místo toho mě provázelo silné mrazení v zádech. Vynikající kus filmařiny, ať se se bavíme o jeho zpracování či sdělení. Snímek se vám zaručeně zaryje pod kůži, ať už z něj budete mít pocity jakékoli. Trier mě více a více baví. (06.02.2019)

Asi nemohu napsat víc, než pár čistě osobních dojmů; ten film ve mně vyvolal hodně emocí a je těžké se v nich vyznat (mj. doufám, že mi po něm nebudou v noci zdát nějaké noční můry). Přišlo mi to strašně dlouhé, místy je to docela vtipné, některé záběry jsou zajímavé (Elysejská pole, peklo), a celé je to docela předvídatelné (u všech Jackových obětí je předem jasné, že budou zabity, a předem jsem i vytušil, z čeho bude Jack stavit ten svůj "dům") a tak strašně rozporuplné a zvláštní, že si na ten film asi neumím vytvořit názor (nevím ani, jak ho vlastně hodnotit, chvíli jsem uvažoval o odpadu, ale dovedu si představit i 5 hvězd). Celkově mě ten film ale asi spíš jen iritoval - kromě té úmorné délky je to hlavně kvůli tomu, že se spíš klaním na stranu lidí, kteří ten film považují za pseudoartovou sračku, kterou natočil člověk se zřejmými psychickými problémy. Většina toho filmu je zlá, zvrácená, cynická, nechutná a úchylná, ty stupidní vsuvky o umění, Hitlerovi apod. tam jen otravují, a celkově nemám vůbec chuť nad tím filmem přemýšlet, co jím asi chtěl režisér říct, a hledat v tom nějaký smysl a věnovat tomu víc času, než kolik jsem už strávil při jeho sledování. Osobně mě na tom filmu třeba i sere, že mi svým způsobem přijde nebezpečný, protože nějaký magor by se tím mohl inspirovat (dnes je možné vše). Za zmínku snad ještě stojí, že jsem viděl i daleko krvavější a zvrácenější úchylárny, takže Trierovi ani nejde přiznat prvenství za nějaké boření tabu nebo hnaní filmu do extrémů. Skandální a kontroverzní je to bezesporu (ovšem samozřejmě zase jak pro koho), ale takových filmů jsou mraky, a zdaleka se jim nedostává takové pozornosti. Kdyby se jí trochu ubralo i Trierovi a kdyby sem Aerofilms přestali automaticky kupovat každý jeho nový film, asi bych byl raději. Ignorovat Trierovy filmy i jeho samotného se mi zdá už roky jako dobrý nápad. (01.01.2019)