Jack stavia dom

S mistrovými filmy to mívám od odpadu (třeba Melancholia) až k plnýmu počtu (třeba Antichrist). A tohle je spíš ten první případ. Vo co jako v tomhle rejžovi gou?? Nejsem zase taková lopata, abych nedokázal ocenit artovost a pochopit filosofování, naopak, ale tohle... tahle alighierovská alegorie mě minula o několik světelných let. Na realistický thriller o sériovým vrahovi je 'Jack' málo realistický i thrillerový, na filosofující art je málo artový a filosofický, na komedii málo vtipný, na provokaci málo provokativní. A směrem ke konci film svými rádoby rafinovaně oduševnělými plky víc a víc nudí. Jsem hodně zklamaný touhle prázdnou nafouknutou filmovou bublinou, protože jsem od pana samorosta von Triera očekával daleko předaleko větší nálož všemožných divností, bizarností, extrémů, exkrementů... Každé průměrné béčko mě zaujme a osloví víc, než takováhle pseudofilosofická duchoprázdná břečka. I vizuál stojí za houby, protože kameraman je těžký epileptik, takže zaokrouhluju směrem dolů. Přesto je ve filmu (z 'béčkového hlediska') několik zajímavých vražedných momentů, kvůli kterým ho nepovažuju za úplnou ztrátu času. (27.12.2018)

Celkem generické dvě a půl hodiny s Larsem von Trierem - ale není to nakonec to, na co jsme přišli? Von Trier bez ustání staví svůj ideální dům, aby ho ve chvíli, kdy začne mít pevnější obrysy, ihned zbořil a začal od začátku. Nesnesitelné doslovné dialogy evokují maniakálního egomaniaka tvořícího své dokonalé dílo na základě banálních pudů - Jack na jednu stranu lidsky reaguje v některých anekdotách způsobem, s jakým se bude každý identifikovat (utnutí otravné Umy), tím spíš je ale celkový obraz nelidský. Ze židle už Lars rozhodne nezvedne, protože nakonec dodává právě to, co se dalo čekat - ale během stopáže jsem se prakticky nenudil a občas se i zasmál. (04.10.2018)

Trier zde překračuje hranici akceptovatelnosti jako nikdy předtím, ale opět mu to (nejspíš) projde díky osobitému uměleckému rámcování. Anebo bude prostě odignorovanej jako již naprostej odepsanec. Milovat tento film znamená být jako Jack. To nechcete. A uznat jeho umělecké kvality je spíše póza než vědění a otevřenost mysle. I když kdo ví, jestli se Jack časem nestane novodobou verzí Henryho pro toto století. — Lovecký segment, který zachází nejdále, mi s odstupem několika hodin přijde paradoxně nejvíce zajímavý svojí až karikaturistickou abstraktností. Něco takové přece nemůže v mainstreamu nikdo s vážnou tváří natočit, i když se to netváří jakkoliv jinak. [Cannes] (16.05.2018)

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)

Jsem mírně znepokojen. Ale ten pocit neklidu se mi líbí a rezonuje ve mně. Nic mě dlouho tak neuhranulo, čumím na závěrečné titulky jak tele na nový vrata, a nedokážu říct, jestli Trier natočil umění. Rozhodně ale stvořil něco, co z hlavy nedostanu minimálně do jeho dalšího filmu. Tak doufám, že to bude třeba adaptace herního Agony. Fujtajbl!! (20.01.2019)