Citizenfour

Vzhľadom k zachovaniu najväčšej bezpečnosti amerického národa, budeme odpočúvať celý svet. A niektoré vlády nám s tým pomôžu, lebo predsa len, v každom štáte je obyčajný človek iba ovca, ktorú potrebujeme iba v čase volieb. Téma k spracovaniu dokumentu je veľavravná, akurát musím skonštatovať, že som sa spočiatku, miestami trošku nudil. "Husto" nastalo až v momente prvého zverejnenia informácii v médiách. Klobúk dolu pred "Občanom4", ktorý sa rozhodol zničiť si vlastný život, na úkor boja za "slobodu" iných, ktorí si to tak či onak nevážia. Je rok 2015, 2 roky od vypuknutia šialenstva medzi kompetentnými v rôznych vládach, pričom som "jak živ nezaživ", že by sa za dané obdobie, v správach, niekto zmienil Edwardovi Snowdenovi. Chlapec môj, "nemels strkat ty vypálené sirky zpátky do krabičky", lebo ľudia majú krátkodobú pamäť aj v prípade, keď sa pre nich urobí niečo pozitívne. "Bojím sa", že si tvoju odvahu už čoskoro nikto nebude pamätať a neštekne po tebe ani susedova Bela. (01.12.2015)

Znepokojivý, na druhou stranu nijak moc překvapující odhalení - v době, kdy žijeme napůl digitálně s mobily v kapse, je naivní očekávat svatý soukromí. Podle mě si Snowden zaslouží obojí obdiv i vězení (čehož si byl sám vědom), dokumentárně je tohle na velmi fajn úrovni, získaný materiál je původní a obdivuhodný, je to věcný a ve stylu ledový sprchy. Ach jo, co všechno já už za život vpustil někam do internetu... :D (20.01.2017)

To že jsi paranoik ještě neznamená, že tě nesledují aneb střez se požárního alarmu... (ne)Konspirační thriller par excellence formou nedotaženého dokumentu. Chápu, že když začínali natáčet, tak ještě nemohli vědět, kam přesně se to vyvine a co vše to rozpoutá, ale to neospravedlňuje špatnou dramaturgickou práci "ve střižně" při kompletaci. Možná to chtělo větší odstup než rok a něco, možná méně témat. Je to totiž tak trochu o Snowdenovi, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o fenoménu whistleblowerovství, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o vynesených materiálech, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o morálních a etických problémech, co vše zveřejnit/zatajit, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o utajených vládních programech, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o práci investigativních novinářů a médií obecně, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o všem z tohoto ranku, protože se nakousne kde co, ale jen málo se toho skutečně řekne a ještě méně toho, co bychom (mezitím) nevěděli odjinud. Nic z výše uvedeného ovšem neznamená, že by to bylo špatné či nezajímavé. Pouze je to promrhané spíše než co jiného, protože být takto "naživo" u bezprecedentního zdroje během (i po) historické události, to si říká o mnohem více, než v tom Laura Poitras nalezla. Bojí se totiž položit Snowdenovi otázky na tělo; to za ní museli učinit až jiní. PS: Citizienfour je učebnicový příklad toho typu dokumentů, u kterých se často (a lehce) zaměňuje „zásadnost“ zvolené události/tématu se „zásadností“ dokumentu jako takového. (17.02.2015)

V podstate súhlasím s užívateľom David´82. Plno hluchých, nepotrebných scén, ktoré nemajú žiadnu výpovednú hodnotu. Až ku koncu je dokument omnoho lepšie spracovaný. Taktiež sa toho v celku ani veľa nepovie, len sa niečo začne a nerozvedie sa to. Ak ani nechceli nič veľmi podrobnejšie rozoberať a len dať do pozornosti problémy, tak aj tak by kvalita dokumentu bola lepšia, ak by sa stopáž skrátila na cca.30 minút. (19.05.2017)

Velmi mě překvapuje překvapení ostatních. Vždyť dokument nehlásá přece vůbec nic nového. Kdekdo tu ES vnímá jako reinkarnaci samotného Ježíše. Kolem každého z nás je taková hromada jednoznačných podnětů, že si snad každý mohl vydedukovat, že takhle to na světě už mnoho let funguje. Vlastně to takhle funguje od nepaměti, jen se metody s nástupem techniky zdokonalují. Kdo má informace, má moc! Dnes už je zjištění všeho o každém naprostá rutina. Lidé se zbavují svého soukromí zcela dobrovolně, když u kdejaké aplikace zatrhnou to magické políčko, kterým souhlasí s několika set řádkovým dokumentem, který pochopitelně nečetli. Prostřednictvím Facebooku ještě příjemnějším způsobem sdělují, kolikrát se dnes byli vykat a že si večer dají zmrzlinu. Dnes už člověk nepotřebuje ani nějaké hluboké IT dovednosti, aby se o každém dověděl vše podstatné a nějakým způsobem to zužitkoval ve svůj prospěch. Nepřestává mě udivovat a fascinovat, jak se George Orwell ve své brilantní knize 1984 trefil. Pár let jsem tuto knihu považoval za vizi blížící se budoucnosti. To jsem býval mladší a jednodušší. Dnes už si uvědomuji, že v, knihou nastíněné situaci, žiji prakticky celý svůj život a jiné to nebude. To by bylo asi tak vše z filosofického okénka na téma: "Sbohem soukromí, sbohem svobodo" Na dokumentu mě nejvíce zaskočilo to, že člověk, který složí maximální bezpečnostní prověrku a dostane tak přístup k mnoha citlivým datům, vše veřejnosti vykecá. Nějak mi to nedává smysl. Vzhledem k důležitosti situace na podobných pozicích slouží výhradně lidé, kteří nevykecají nic. Tohle mi smrdí nějakým podvodem s mnohem hlubším a zcela odlišným podtextem. Na dokumentu neshledávám nic, co by mě jakkoli obohatilo, probudilo, nebo mi nějakým způsobem otevřelo oči. Nesděluje absolutně nic nového. Spíše jsem měl naopak pocit, že dost věcí úmyslně mlží. Na druhou stranu je fajn, že se snaží pootevřít oči těm, kteří je měli doteď zavřené. Podobně orientované dokumenty nejsou škodná. Člověk by měl tušit, v jaké situaci a době skutečně žije. Člověk by měl rozlišovat co je skutečný problém a co je umělý problém, který se snaží od toho skutečného odvrátit pozornost na sebe. V životě to s největší pravděpodobností vůbec nijak neuplatní. Naopak, mu to za jistých okolností, pokud se bude projevovat příliš hlasitě, uškodí. V lepším případě bude třeba jen prohlášen za debila. To se týká většiny lidské populace, která má jen zanedbatelnou společenskou váhu. V tom horším případě vás nemilosrdně odstřihnou od všech zdrojů nutných k přežití. Troufnu si říct, že tento pojem se dá dnes shrnout do slova "peníze". Až budou za pár let zrušeny ty papírové a peníze budou výhradně reprezentovány daty ve vzdálené databázi, tak to půjde stisknutím jediného tlačítka. Ale třeba jednou přijde ten den, kdy zúčtujem spolu. (11.04.2015)