Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHudba:
Jóko KannoHrajú:
Haruka Ajase, Masami Nagasawa, Kaho, Suzu Hirose, Džun Fubuki, Kirin Kiki, Šinobu Ótake, Lily Franky, Šin'iči Cucumi, Rjó Kase, Óširó Maeda, Rjóhei Suzuki (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Tri sestry žijú spoločne vo veľkom dome v meste Kamakura. Keď ich otec, ktorý od rodiny odišiel pred pätnástimi rokmi, zomrie, cestujú na vidiek na pohreb, kde spoznajú svoju plachú nevlastnú sestru. Ich návrh, aby odišla žiť spolu s nimi, dospievajúca Suzu s nadšením prijíma. Začína tak obdobie sladkých i trpkých dobrodružstiev... Koreeda svojim formálne precíznym a empatickým filmom definitívne potvrdzuje, že je dôstojným nástupcom japonských majstrov Kona Ičikawu a Jasudžira Ozua. (Film Europe)
(viac)Videá (8)
Recenzie (76)
Níže jsem četl názor, že tohle je malý film s velkým srdcem, což je dle mého názoru popis, který k japonskému snímku sedí dokonale. Není to velkolepé, je to spíše intimní, ale není to nic, co by se vás snažilo citově vydírat, je to skromné a prostě to ukazuje, jak se mohou vyvíjet lidské vztahy, ať už na základě samotných setkání, anebo v souvislosti se smrtí blízkých. ()
Soužití kvarteta (ne)vlastních sester, veranda jejich starého dřevěného domu jako tmelící místo mezi nimi a uvozené je to dvěma pohřby. Koreedův nenapodobitelný talent (do)jímat bez byť jen nicotného náznaku jakékoli lacinosti, podbízivosti či citového vydírání (a že tady k tomu hned několik scén a témat vybízí, že by se slzopudnosti neubránila jinačí režisérská/scenáristická esa) je zde cítit více než kdy jindy. Žádné drama, žádný konflikt, žádné velké lásky či životní zvraty, žádná zápletka. Pouze to co zde v jiných komentářích erudovanější trefně označili za "utahanou poetiku každodennosti". Nemusí to sednout každému, a hrozí tedy, že dvě hodiny stopáže "nicnedění" se pocitově protáhnou na několik nekonečných dní, ale mě si to naprosto získalo. Jako bych na té verandě v mrazu, jarním rozpuku i během česání švestek seděl s nimi. ()
Příjemný poetický filmeček. Přesně takové japonské filmy mám rád a o to víc jsem radši, že Naše malá sestra není výjimkou. Ačkoli je snímek hlavně lyrický, i tak má dobře vymyšlené postavy a vztahy mezi nimi, což je pro mě velké plus a dává to filmu další, větší přidanou hodnotu, navíc díky tomu ten film nevypadá jak z nějakého hodně mírumilovného paralelního světa (čehož jsem se zpočátku docela bál), ale jak z reálného života . Má to hezkou kameru, dobře vybranou hudbu, dobré hlavní herečky a sice mi to místy připadalo vleklé, ale to je způsobené tím, že Kore'edova poetika každodennosti mě až tolik neokouzlila. Ale rozhodně se na to hezky kouká a to příjemné vyznění v člověku zůstane a možná i zvedne náladu. Rozhodně to není "neskutečná prázdnota", jak zde píše uživatel J*A*S*M, který asi nechápe poetiku každodennosti. Ale kritizovat ho za to nechci, ne každému to sedne. Mě ale jo, i když Chuť čaje mám pořád radši. Btw, teď koukám, že je to podle komiksu, tak o to víc jsem radši, že je to hrané a že to není anime. Pak by to podle mě moc nefungovalo. 4* ()
Nadprůměrně milý film, velmi pozitivní, plný krásných úsměvů, velmi sympatických osob a dokonale podbarven nádhernou hudbou. Excelentně zrežírovaný, otevírající spoustu témat. Rodinných, sociálních i společenských. Vše v jedinečném japonském stylu. Japonské obřady, stolování, úcta, morálka i spravedlivá zášť. Z dálného východu k nám přichází další silně inspirativní "návod na život". ()
Před lety na mě Koreedův film Daremo shiranai udělal obrovský dojem a zřejmě i proto jsem od Umimachi diary očekávala hodně. A má očekávání naštěstí zklamána nebyla. Koreeda má velký cit pro atmosféru a tenhle film se mu režisérsky i scénáristicky moc povedl. Ne každému může sednout tento typ pozvolného filmu ze života, který nestojí ani tak na nějakém příběhu s daným začátkem a koncem, jako spíš na pochopení jednotlivých postav a jejich vztahů a na prožití několika prchavých chvil s nimi. Je to krásný náhled do japonského života jedné rodiny, který si člověk užije ještě o to víc, pokud se trochu vyzná v japonské kultuře. Už ty samotné rybičky "širasu" mi dokázaly vykouzlit úsměv na rtech, když jsem si vzpomněla, jak jsem si je kolikrát dávala v Japonsku s rýží a jak mi je chystala na snídani maminka mé japonské kamarádky. ~(4,3★)~ ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (1)
- Domácí likér, který si setry vyráběly z japonských meruňek, obsahuje 10-15% alkoholu a jmenuje se Umešu. (ing.man)
Reklama