Steve Jobs

1 Both Sides Now: clasicall and parametric. 1984. Stand and Deliver. 16mm. Flashback. 1988. Walk and talk. 35mm. Flashback within flashback. 1998. Stand and Deliver and Walk and Talk. 16mm, 35mm, Digital. Flashback recontextualization (unreliable perception) X 3 in 4 acts. Think different(ly). Change paradigm => Masterpiece. Movie of the year. 0 (13.11.2015)

Luxusne vysústružený biják pre pozorných a problematiky znalých divákov. Premyslená voľba momentov z divácky atraktívneho zákulisia Jobsovho fungovania, komplexne pokrývajúca jeho osobnosť v pracovnom i rodinnom živote. Excelentnými dialógmi nabité do prasknutia, miestami tak sofistikovane zostrihanými, že sa na prvé zhliadnutie všetky informácie ani nedajú pobrať. A každá z nich je pre výsledný zážitok sakra dôležitá. Opätovnými zhliadnutiami bude preto kompexnosť filmu stúpať, čo sa v súčasnej kinematografii deje raz za dekádu. Fassbender nenápadne geniálny. (03.12.2015)

Opravdu má film dvě hodiny ukazovat stres před zahájeními představení produktů? Film, který bere na mušku půl hodinu před zahájením různých představení? Beru, že je zde hezky zachycen vývoj Jobse: osobnostní, rodinný, podnikatelský atd. Okouzlující. Ale opravdu má diváka bavit koukat na zákulisí z různých časů 2 hodiny? Ne, díky. (14.03.2016)

Vzťahy som chápal, ale všetko ostatné je pre mna španielska dedina. Nie som totiž nerd, počítač som mal až po dvadsiatke, Jobsa si spájam viac menej iba s Pixarom a o tejto kooperácii tento film (pochopitelne) nie je. Takže chyba je v mojom posunutí jednej strany kocky oproti druhej nie o jeden milimeter, ale o meter. Ak by bol takouto formou a s takou inteligenciou nakrútený film o povedzme o Federerovi, ako trikrát nastupuje na finále grandslamu a rieši vzťah so ženou, ktorej vysvetluje, že otcom ich dieťaťa môže byť 28% hráčov v ATP, mohol by to byť v mojich očiach zážitok dekády. Takže Sorkin, napíš aj takúto alternatívnu verziu. Takto môžem obdivovať iba strih, hercov, réžiu no a tak podobne. (03.03.2016)

Každé nakousnuté Apple časem zhnědne. A tohle jablko mě solidně otrávilo nudou o třech dějstvích.Tohle byla slušná kašovitá hmota. O čem ten film vlastně byl? Steve Blowjobs se dvě hodiny dohaduje se svými spolupracovníky, co je pro něj a jeho zhola zbytečné produkty dobré. Dohaduje se s nimi ve třech různých údobích svého života, 1984, 1988, 1998, a všechna tato údobí se ničím neodlišují, jen jsou naprosto stejně nudná, užvaněná a absolutně ničím zajímavá. Blowjobs je arogantní, povýšenecký, panovačný, pedantický, hádavý, působí, že má periodu každý den. Divák jej nemohl obdivovat ani minutu. Nebýt soustředěného výkonu Michaela Fassbendera, film bych ani nedokoukal. Nebylo proč. Multimiliardář, jehož číslici jeho konta by leckdo neuměl ani napsat, a on řeší pár drobných, které pustil pro svoji "upytlačenou" dceru. S jeho prachama bych opíchal půl světa, pořádal pařby každý den, hrál do rána konzoli, prostě se bavil, on řešil hovna. Režie Dannyho Boyle je těžkým zklamáním. Film absolutně ničím neoživil, klidně jej mohl podepsat Alan Smithee, prostě k čemu dělat film o nedostudovaném géniovi, když už jeden takový existuje, s Ashtonem Kutcherem, který byl o něco záživnější. Navíc byl jeho představitel svému předobrazu podobný, Fassbender nebyl vůbec. Jedná se o nejhorší film Dannyho Boyle. Nikdy nechci o jeho nudném, nekompetentním počinu ani slyšet. Životopisy se pro něj nehodí. Zvláště ty o mužích, kteří mají v hlavě rovnice a logaritmy, které jsou normálním divákům vzdálené, a režisér je nijak a ničím nedokázal přiblížit. Ono to pramení i z toho, že Blowjobs neměl vůbec pozoruhodný život. 2/10 (07.10.2017)