Solino

Solino je rozhodně pěkný film, ale neoslinil mě tak, jak jsem očekával. Sice jsem byl vtáhnut do děje, ale ne natolik, abych se věnoval jen televizi a v půlce filmu si nezačal dělat čaj. Nemyslím ten pytlíkový, ale sypaný, který se musí zalít vodou o určité teplotě a danou dobu louhovat. Pár minut jsem se filmu moc nevěnoval s pocitem, že o nic důležitého nepřicházím. Možná byl problém v tom, že postavy bratrů byly moc ikonovité. Přehlížený bratr parchant, kterého občas nenávidíme a občas ho litujeme vs snaživý úspěšný sympatický bratr, kterého mají všichni rádi a plní se mu jeho sny. Zas tak černobílé to sice nebylo, ale zanechalo to na mě takový dojem. Přesto je Solino kvalitní film a jsem rád, že jsem ho viděl. V tomhle případě to stačilo jednou, ale nenechte se odradit na první pohled zdrcující kritikou. **** jsou v tomhle případě opravdu poctivé. (13.06.2008)

V rámci festivalu Německá filmová pavlač jsme se kolegou malarkeym nemuseli ani dlouho rozhodovat pro projekci tohoto filmu, protože co by to bylo za filmové Německo , kdyby na něm nebyl Fatih Akin. Zatímco v součanosti kiny brázdí jeho mistrovský kousek Odnikud, na našem festáku jsme zašli spíše k Fatihovým začátkům ovšem to vůbec neznamená, že by se pán zaučoval. Odlišná atmosféra Itálie a Německa byla vykreslena výborně. Potěšily i záběry na duisburgskou továrnu známou ze seriálu Schimanski. Film má docela podorbný začátek a celkem střihaný konec, ano zachycuje velké velké časové období a někde se krátit muselo, ale takhle to působí poměrně nevyváženě. Nezlobil bych se, kdyby byl více příblížen vztah bratrů po přeberu holky, ale kluci to zahráli v Itálii těmi pohledy docela dobře to je fakt. Jednalo se o hezký film, chvílemi měl opravdu silné momenty a krásné scény, ale občas mohl být více propracovanější z hlediska postav. (29.07.2017)

Už druhý Akinův film a opět jsem nadšená. Někdo tady napsal, že konec byl předvídatelný, ale já jsem ho osobně až takový nepředvídala a možná právě v tom bylo to kouzlo. Moc hezký, téměř psychologický příběh o dvou bratrech s rozdílnými povahovými vlastnostmi a jak se projevovaly v jejich přístupu k různým životním situacím. Hlavní postavy byly dokonale prokreslené a já jsem byla od počátku vtažena do jejich života rychlostí blesku. Gigi a Giancarlo, dva italský kluci s kterými mně bylo moc příjemně navzdory možná i objektivní kritice. A pamatujte si, že na světě jsou důležitější věci než pizza a to "oheň a vášeň." (10.11.2012)

Fatih tentokrát věnoval film italským gastarbeiterům. Silné rodiné drama, se skvěle zahranou bratrskou dvojcí, plné vůně pizzy, pasty, porůří i italských pláží. Akin má opět příběh pevně v rukou a svěle vede herce, bezproblémů se vyrovna s náročnější výpravou (několik dobových etap) a tradičně staví na dravé ruční kameře. Žel první hodinu se rozjíždí poněkud pomaleji a nezvykle málo agresivně, zjevně chtěl zdůraznit italskou nit, ale vzhledem k tomu, jak se chytne v druhé půli, je to trošku nepatřičné. Takže není to nejlepší Akin, ale stále vysoko nad průměrem a dostatečně zajímavý pro diváka. Gigi a Giancarlo odejdou s rodiči z Itálie do Německa za prací a světlou budoucností, žel nic nejde samo, obzvlášť když rodina nedrží pohromadě tak, jak by měla... 80% (26.10.2010)

Teď právě "jedu" po Fatih Akinovi, tak zase další skvělý film. Něco mezi http://www.csfd.cz/film/8995-bio-raj-nuovo-cinema-paradiso/ a http://www.csfd.cz/film/30658-ulicka-zazraku-callejon-de-los-milagros-el/. Jak to v životě chodí, jak jsou 2 bratři, vychovávaní stejně naprosto jiní, jeden šikovný a hodný, druhý lotr od malička a jak se s těmito dispozicemi potýkají až do dospělosti... (10.11.2008)