Zmenšovanie

"Díky, že pomáháte planetě." Abych si to ujasnil, tak když se zmenším, tak hodnota mých úspor raketově vzroste, bydlení se zvětší, mnou produkovanej odpad se minimalizuje, budu žít v místě bez zločinu a ještě mi za to stát poděkuje? To zní tak báječně, že do toho nejdu. Neumím si totiž představit, jak bych se při velikosti vztyčenýho prostředníčku mohl cítit bezpečně, domáhat se svejch práv nebo se na pokyn budoucí vlády nenechat zašlápnout. Přesto Zmenšování nabízí mnoho zajímavých otázek, který mi nějakou dobu rotovaly hlavou, ale zábavu mi přitom přinášel pouze pan Dušan. A o tý vietnamský disidentce nechci ani nic psát, protože mě od prvního okamžiku štvala tak, že bych ji nejraději humanitárně usadil do epicentra jadernýho výbuchu, ale obávám se, že ani on by proti ní neměl šanci. (04.09.2018)

Tomuhle "důležitému filmu" vládne jedno slovo, a tím je rozporuplnost. První hodina mě přikovala k ději, ale asi jsem čekal mnohem napínavější, a možná i strašidelnější zápletku (těch možností, co se k tomu všude nabízelo!), nikoli jen neotřelou variaci na další oscarovou romanci... Nepředvídatelný konec sice trochu napravuje reputaci, a celkově divák nemá šanci uhodnout, kam se narace posune v následujících minutách, zklamání z nenaplněného potenciálu ale bohužel jako nejsilnější pocit přetrvává i dlouho po titulcích. 7/10 a jak říkám: udělat z toho drsnější (thriller, horor) verzi Co je malý, to je hezký, slintal bych blahem. (10.03.2018)

Klasický film o normálním nudném chlápkovi, který najednou změní svůj život, potká zajímavé lidi a najde lásku. Zde byla ta událost, co dala vše do pohybu zmenšení hlavního hrdiny. Je s podivem, že tvůrci přišli s originálním nápadem zmenšování, pojmenují tak celý film a pak to samotné změnšování využijí tak na 30%. Většina filmu se odehrává mezi zmenšenými lidmi, takže to vypadá úplně normálně a fakt tam nejsou téměř žádné kontrasty mezi velkým a malým světem. Mě to nevadilo, ale chápu že hodně lidí bue zklamaných. Já jsem taky čekal něco ve stylu, že tam třeba bude mrňavej banoovní zloděj, nebo že je tam budou zabíjet mravenci, nebo prostě něco. Ale ne, hlavní hrdina jen dumá, k čemu je v životě určen a dělá poskoka beznohý Vietnamce. (22.04.2018)

Ono prostě dělat ty filmy jako čistou společenskou metaforu je hrozně ošemetný, protože upadnout do prostých, jednoznačných hořkých tezí je strašlivě přitažlivé. Lanthimos z toho pravidelně vybrušuje alespoň tou absurditou, neutěšeným vizuálem a pravidelnými šrapnely vybuchujícími z jinak pomalého tempa a postmoderní formy. Payne namísto toho žádnou svébytnou formální metodu nemá a tak trochu se v tom oportunisticky plácá, kdy jednou chce, abychom se nad jeho postavami lidsky dojímali či s nimi dokonce empatizovali, ale když se mu to hodí, přepne je do jednoduchých karikatur, jež se sami náhle redefinují jednou větou. V Downsizing tak najdeme scény jak vystřižené ze South Parku (výbuch vstupu do vaultu, Matt Damon zničehonic bubnující v hipízáckých hadrech při západu slunce), scény, které vypadají jak důsledek večírku filmových fanoušků (zmaštěnej Matt Damon pařící na večírku s Christopherem Waltzem a Udo Kierem) i scény, které jsou dostatečně dlouhé a citlivé, že by skutečně mohlo někomu dojít, že se u nich má rozněžňovat a s pitomým úsměvem pokyvovat hlavou nad tím jaká je ta láska mocná čarodějka i v těch nejnepravděpodobnějších momentech. A moje nervová centra v mozku již zkrátka nejsou natolik flexibilní, aby takto rychle a nahodile dokázala mezi všemi těmito módy přepínat. (16.01.2018)

Nápad je to zajímavý, ale sci-fi vydrží jen hodinu po dlouhém úvodu. Pak začíná ekologie, exkurze do norských fjordů a sledování aktivistického dilema milenců. Naštěstí zde hraje slastně cynický Ch. Waltz. Nicméně film možná nevědomě upozorňuje na palčivý problém přelidnění naší planety, které už způsobilo škody větší než všechny války dohromady (globální oteplování znečišťování apod.) (06.03.2018)