Riaru Onigokko

Tak to je echt podivnost. Jestli něco Sono umí fakt dobře, tak neustále překvapovat tím, co z toho vůbec vypadne, protože tady se něco děje, nějakou dobu to trvá, pak se začne dít úplně něco jiného jen s nějakou malou návazností na to předchozí... A přitom to celé má pointu a nějaký svůj smysl, který není úplně dotažený, ale pochopitelný. JAK JSEM TO POCHOPIL JÁ - Vlastně jde o to, že Mitsuko je postava ze hry, která v té hře je třemi různými postavami, jenže se něco stane, po čemž se "probere" a uvědomí si, že je něco hodně špatně. Když se dostane do reality, za tím, kdo tu hru stvořil, rozhodne se vše ukončit tím, že se zabije - a jelikož ona je originál, zničí tím veškeré její postavy, celou tu hru, tvůrce je evidentně naštvaný a ona konečně má klid. KONEC SPOILERŮ Ačkoli to celé o něčem bylo, ta atmosféra na mě ne vždy fungovala (třeba úvodní scéna je skvělá, ale jak se dostane do školy a má tam tři kamarádky, tak mě to přestávalo bavit a obával jsem se, že se celé zvrtne v lesbické porno), stejně tak u těch zvratů jsem někdy moc nechápal, jestli to Sono myslí vážně nebo to myslí ze srandy... Dokážu u toho pochopit snad všechny možné druhy hodnocení, bavil jsem se u toho tak na lepší tři. Na víc ne, i přes tu slušnou hudbu. Je to dost zvláštní, ale ne tolik, abych z toho byl více či méně nadšený. Lepší 3* (22.07.2021)

"Mitsuko běží o život" . Další pamlsek z rukou mistra Šion Sona. To je prostě pan Loutkař. Tahá za nitky přesně jak potřebuje a diváka tím tahá za nos a nechává ho v nevědomosti co bude dál. Scény slaďoučký jak cukrová vata, střídají scény doslova jateční, vše podporuje geniální hudba a fantastická kamera. Prostě další Sonův kousek na kterej jsem čuměl s otevřenou hubou a na konci nevěřícně kroutil hlavou jak to zase vypiplal. Příznivci Sona určitě zklamaní nebudou, SPOKOJENOST. (16.12.2015)

Myšlenky, které se honí v Šion Sonově hlavě, jistě nejsou zcela normální. V Tagu se je rozhodl využít, přiznat a rozpitvat. Mitsuko zažívá něco tak bizarního, že i my pochybujeme, zda je to realita. Šion Sono používá entitu Mitsuko (doslovně a perfektně) jako diváka svých představ (a nestydí se za to). Nedovedu se rozhodnout, jestli je film jako celek odfláknutý nebo geniální. Možná obojí. Možná se už Sono vykašlal na diváka a točí filmy pro sebe. Teda, on to už asi dělá dávno. (31.01.2016)

Mitsuko je jediná žiačka z dievčenskej triedy, ktorá počas školského výletu prežije útok záhadnej sily, ktorá zmasakruje všetky jej spolužiačky. Alebo, že by nie? Že by to bol všetko iba sen? Existuje niečo ako paralelný svet, v ktorom niekto, niečo, v rovnakom čase ako my, opakuje rovnaké úkony ako my, pričom môže byť náš osud spečatený odlišným spôsobom? Alebo je to všetko iba v našich hlavách, ktoré môžu v stresových situáciách obsahovať choré myšlienky, pričom nedokážeme rozpoznať čo je realita a čo sen? Má ženská logika logiku? Je možné, že by ženy ako také, mohli disponovať väčším množstvom charakterových čŕt ako muži, pričom práve z tohto dôvodu im nedokážeme porozumieť? Odpoveď možno nájdete práve v tomto surrealistickom filme, od špecifického režiséra - Šion Sona, ktorý sa rozhodol zamyslieť sa nad citovým vnímaním či samotným chápaním nášho nežného pohlavia, pri inak zdanlivo bežných situáciách, kedy musia dospieť k rozhodnutiu, akým smerom sa budú v živote uberať. Typický Šion Sono. Kto nepozná spôsob práce tohto Japonského veľmajstra z krajiny vychádzajúceho slnka, nech sa jeho tvorby ani nechytá. Pre koho bude tento film jeho prvou skúsenosťou, len sťažka sa vyhupne cez tri ☆. Ten kto má od Sona čosi napozerané, zrejme si (z časti) príde na svoje. Videl som od neho niekoľko solídnych, prazvláštnych filmov, ktoré nie vždy našli pochopenie, pričom v prvý dojem tento "Nezvratný Osud" z Japonska taktiež budí presvedčenie, že divák chápe, tuší, ba dokonca vie, o čo ide. Prezradil som už pomerne dosť. Alebo klamem? No veď posúďte sami. Každopádne, ja som bol spokojný, lebo samotný snímok ponúka dosť násilných scén nato, ako spĺňal zaradenie do žánru horor. Je pravdou, že niektoré počítačo efekty občas nespĺňali najvyššiu kvalitu prevedenia, no jeho divno divný spôsob prevedenia vlastných myšlienok zostal zachovaný, a zato som rád. Sono je proste iný, a buď ho budete rešpektovať preto aký je, alebo jeho tvorbu proste nesledujte. Za mňa - 60% (25.11.2015)

Jedna z prvých vecí, ktoré ma bezprostredne po zhliadnutí napadli bola, že sa Sonovi od Večeře u Noriko konečne podarilo ustanoviť nový archetyp ženskej hrdinky v súčasnej japonskej zmiešanej (pop)kultúre a spoločnosti, ktorý možno pokladať za priamo „antiozuovský“. Zároveň ide o jeden z tých tvorcových filmov, ktoré (i napriek v tomto prípade zrozumiteľnému jednoduchému príbehu) dávajú najväčší priestor pre divácke interpretácie. Viac k tomuto malému geniálnemu dielku snáď napíšem neskôr. (07.12.2015)