Fúsi

Od Islandu toho už moč nečekám, cenama ověnčená povídková pavučina Vonarstræti byla naivní a so 90s, Berani fajn, ale Un Certain Regard to nemělo vyhrát ani omylem. O to příjemnější překvápko je návrat odepsanýho Dagura Káriho, kterej natočil film, co v jádru vypadá jako každý druhý islandský dramátko o osamělým podivínovi, ale daří se mu vytvořit uvěřitelnou lidskou horu emocí, křehkosti a panenský dobroty. Film jemnej, bez falše a výstřelků, předvídatelný, leč překvapivě dojemný a podmanivý vyprávění o čistý dobrotě. Tender love is blind, jak zpívá Dolly Parton. Fúsi rozhodně patří k nejlepším tamním věcem za poslední (a dlouhý) roky. (21.01.2016)

Videné v jeden týždeň s ďalším islandským filmom Barani. A veruže ma Barani bavili viac (hoci hodnotenie dávam totožné), lebo pri Fúsim som sa pristihol, že sa občas nudím, ba priam som až sklúčený. Avšak to bol tvorcovský zámer. Inak je hlavná postava veľmi príjemná, ktorú ľutujete, súcite s ňou a nakoniec je aj fandíte. Baví ma ten islandský minimalizmus, aj čo sa týka stopáže a taktiež aj množstva použitých slov. Na rozdiel od Baranov nie je Fúsi až tak spätý s miestom vzniku, ale nechcem si predstaviť ako by takýto film vyzeral, keby sa natočil v našich končinách. (16.04.2016)

Podľa istého nemeckého spisovateľa z 19. st. je každý muž po tridsiatke, ktorý sa ešte neoženil, priam zločinec a vyvrheľ spoločnosti. Ešteže sme sa už takých idiotských čias vymotali a každý môže ostať sám podľa ľubovôle. Chudák Fúsi ani na výber veľmi nemá, lebo on vskutku lovná zver pre nezadané slečny nie je. Nielen že je neborák škaredý, ale ani peniaze nemá! Mimoriadne dobre vybraný hlavný predstaviteľ! Držala som mu palce. Prekliaty severský chlad! (27.12.2016)

Nebojím se tvrdit, že každý máme v sobě kousek Fúsiho. Dobrého, úžasného člověka, uzavřeného ve vlastním světě neodvratitelné samoty a negativismu natolik, že je svým okolím automaticky považován za výstředního a špatného. Člověka, který si přes drtivé aroma vlastní méněcennosti neuvědomuje, že je naopak široko daleko on tím nejnormálnějším. Hořkosladký film, který svým pomalým tempem, melancholickým klavírovým soundtrackem a přesně odměřeným výkonem titulního herce pohladí po duši a vyvolá spoluúčast, přestože současně uvrhne do deprese a chceme na něj (nebo spíše na to, o čem vypovídá) raději zapomenout.... Opravuji původní větu - Kéž by měl v sobě každý kousek Fúsiho. (11.04.2016)

Příliš schématické, ale přesto funkční sociální drama, které nesklouzne ani ke kýči, ani k citovému vydírání a dokonce ani k přehnanostem (kterými trpí především současná dánská kinematografie). Prostě vám to představí Fúsiho, poněkud fyzicky i psychicky "divného" chlapíka a pak už je na vás, jak na vás jeho život zapůsobí a co ve vás zanechá za dojmy a názory. Mě to navzdory některým varovným komentářům nepřišlo tak depresivní, spíš smířlivé směrem k Fúsiho charakteru. Od života nechce moc, jen modely bitev druhé světové, metal a stálou práci, ale všichni mu do jeho stylu života kecají a tak se dá čekat, že podlehne nátlaku a samozřejmě se to zvrtne. A jak už to v realitě bývá, ne zrovna k dobrému. Fúsi je dobrák od kosti, tak trošku prosťáček, který se pro ostatní rozkrájí a udělá cokoli, i když jsou někteří vůči němu poněkud hnusní. Bere ale svůj život tak, jak je a nepřišlo mi, že by v něm byl vyloženě nešťastný, vzhledem k tomu, že si svoji situaci nejspíš plně neuvědomuje. Podstatné je, že má zkušenost, kterou tak trochu potřeboval a možná si po ní víc uvědomí sám sebe. Pohled na něj je silně neutrální a přesto psychologicky komplexní, tudíž dokonalý k tvorbě naprosto svobodného vlastního názoru na něj a jeho okolí. To cením nejvíc, jelikož mnoho podobných filmů se diváka snaží vší silou vmanipulovat do určitého pohledu a ospravedlňovat tak vše špatné/dobré, co daná postava udělá (podle pojetí). Jen mi teda Fúsi až moc připomínal typické hlavní postavy z knih Carltona Mellicka III, jen samozřejmě ani trochu neskončil tak extrémně jako v Mellickových bizarních fikcích. Dojmy mám ale nadprůměrné a spokojené, není to ani moc chladné, ani moc vyděračské, tudíž jsem spokojený. A cením i občasný, ale perfektně drsný humor. Jen teda hudba mohla být jiná a ne tak občasně přehnaně pochmurná... Slabé 4* (10.07.2024)