Interiéry

Allenova zjevná pocta Ingmaru Bergmanovi vázne kdesi v půli cesty. Zatímco povahokresbám, které snímek tká v složité pletivo vztahů, nelze upřít věrohodnost, a ani evokace severského chladu purismem amerických salonů není neúspěšná, interakce mezi postavami odhalují, že obyvatelé těchto příbytků jsou spíše než lidmi pouhými dalšími dekoracemi svých ulit. Nereagují na sebe jinak než navykle, v limitech svých anamnéz, neproměňují se a jen se utvrzují ve svých známých odrazech. Také postavě, která je v ohnisku všeho dění, není věnován dostatečný prostor. Divák ji poznává právě jen v závěru její cesty, zatímco vše ostatní její minulostí ovlivněné, postihuje jen fragmentárně, prostřednictvím zaujatých hledisek ostatních. Celý příběh rodiny tak poznává jen zdánlivě a důvěřuje-li některému přesvědčivě znějícímu hlasu, křivdí tomu, který právě mlčí. (10.12.2023)

První Allenův nekomediální film dopadl překvapivě dobře a zkušenost, kterou zde udělal, začal využívat i ve svých dalších projektech - ty pak byly většinou kombinací obou nyní již vyzkoušených poloh, tedy jak komediální, tak psychologicko-dramatické (ostatně tonto model Mistr částečně použil už ve svém předchozím filmu Annie Hallová). Interiéry - velmi komorní a subtilní snímek - jsou příjemným zpestřením v dosud poměrně monotématické Woodyho tvorbě. (11.08.2005)

Rezisersky rozhodne jeden z nejlepsich Woodyho filmu. Necpe se pred kameru, nemasti tam jednu trapnou hlasku za druhou, snazi se o zajimave a vizualne pusobive zabery, prestoze je to klasicky Allenovsky vztahove, tak si to drzi urcitou poklidne negativni atmosferu, ktera me osobne vyhovuje mnohem vic, nez kdyz tam jako obvykle strili sva sarkasticka sex moudra a sice se to nezbavilo Woodyho tradicni nudy, ale rozhodne ocenuji snahu o neco netypickeho, coz se u Drevaka deje opravdu malokdy. "At the centre of a sick psyche is a sick spirit." 6/10 (10.04.2010)

Woody Allen se tímto filmem pustil do vážné polohy a musím říci, že skvěle. Na velmi malém prostoru s devíti herci rozehrává příběh o pocitech a nitrech lidských povah. Do svých rolí obsadil jak jinak než výtečné herce, kteří do jednoho odvedli skvělé výkony. Žádný zde není do počtu, každý má svůj prostor. Atmosféra je dosti dusná a vrcholí závěrečnou scénou na pláži. Důkaz, že Woody není jen svělý komik, ale dokáže si skvěle pohrát s lidskými city a vstoupit do hloubi lidských duší. Jen někoho nesmí zmást jeho přítomnost na režisérském křesle (ve filmu se neobjeví) v očekávání nějaké komedie. "Interiéry" jsou docela syrové psychologické drama. 85%. (12.07.2007)

Tohle je jediný Allenův film, v němž mi nebyla ani jedna postava sympatická, nebýt příchodu Pearl, dokonce by se dalo říci, že mě všechny otravovaly. Jako studie odcizenosti dekadentních intelektuálů je to nepochybně zajímavé, ale absence citů je pro mě příliš ubíjející, nedokázala jsem si Allenův astenický film užít. (02.04.2022)