Tichá radosť

Kdysi jsem četl, že Pedro Almodóvar je jediný muž, který rozumí ženský duši, ale z tohoto filmu mě přišlo, že Dušan Hanák umí ženské duši i velmi pozorně naslouchat, protože jinak by neměl šanci natočit tak nádherný film ve který předvádí Magda Vášáryová exceletní herecký výkon a vedlejšky hrajou taky výborně. Asterka v 80 letech byla k sežrání. Myslím si, že není moc chlapů, který umí takhle citlivě trefit ženskou křehkost a sílu věci měnit současně. (19.03.2024)

Tichá radost/ tichý smutek - tak to chodí u neasertivních lidí. Žádné karmické bouře. Odejít jako jediný možný projev nespokojenosti: tam, kde jsem je mi dobře, a když přestane, odcházím. Argumenty nemám, ani je nehledám. Magda Vášáryová nezapře, že je žena. Ale právě tak by mohl být v její roli muž. Dušan Hanák natočil před třiceti lety nevzrušivý film o lidech, které byste teď už těžko hledali. Doporučuji vymezit žánr též jako historický. (06.12.2015)

Noviny a časopisy do nás už deset let chrlí ty stejné články o nové době ( Nová doba, přátelé, nová doba! ), o změně rolí mezi mužem a ženou. Jak je vidět, situace je jiná, dnešní literatura a film objevují už dávno objevené. A už 4 roky před pádem režimu Hanák řešil to stejné a myslím, že se s tím popral daleko lépe, než současná díla. Magda zjišťuje, že než najít chlapa co je k něčemu, je někdy lepší se naučit drobné domácí opravy a pořídit si dítě sama. Pro nás muže ne příliš lichotivý film, ale to neznamená, že není pravdivý. (29.01.2012)

Soňa (v brilantním podání Magdy Vášáryové) ráda a pečlivě vykonává svou profesi zdravotní sestry, při práci dále studuje, ale v soukromí šťastná není. Žije v bezdětném manželství s hrubým mužem (typický "pracant", který sedí v kuchyni a pije pivo z lahve, manželce dává svou přítomnost najevo leda svými ponižujcími proslovy), a k tomu nesnesitelná tchýně, která ji chodí špehovat i do práce. Chvilkový únik najde Soňa v krátkém románku s mladým lékařem (Jiří Bartoška), ale ani to není řešení do budoucna...Opravdu skvělý společensko - psychologický snímek, zachycující šedou realitu poloviny osmdesátých let, natočil Dušan Hanák. (19.03.2012)

Hloubka a realističnost v zobrazení života ženy v určitém životním období je něco, co v současné kinematografii již několik desetiletí velmi chybí. Chybí filmaři a odborníci, kteří by ji podali s obrovskou vážností i jistou dávkou poetického odstupu. Tak alespoň díky za filmový archiv. Režisér a scenárista Dušan Hanák nenatočil mnoho celovečerních filmů a je to docela škoda. Například v tomto filmu se představil jako slovenská verze českého režiséra Karla Kachyni. Film se zaměřuje na ženu středního věku, která se potýká s osobní krizí a hledá své místo ve světě. V profesním životě čelí tlaku společnosti, očekáváním a potřebě seberealizace. V soukromém životě naopak prožívá krizi manželství a přátelství a jejich proměny v čase. Je tak vykreslen intimní portrét, který zkoumá témata, jako je krize identity, ztráta iluzí a hledání nových životních významů. Psychologická hloubka v poetické atmosféře nabízí komplexní vhled do ženského nitra, která jsou ženám velmi blízká i dnes. Film byl oceněn, a to zcela zaslouženě. Dušan Hanák natočil film, který plně překračuje svou dobu a i dnes nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. (14.09.2024)