Rozprávky pre Emu

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)

Obsadit do hlavních rolí téhle vánoční romantiky dva naše nejméně romanticky zdatné herce nepovažuju za zrovna šťastné rozhodnutí. Přitom se zde najdou postavy, kterým se casting trefil na jedničku. Příjemná Anna Polívková nebo naopak pekelně zlá Vilma Cibulková. Aňa se hodí spíše pro nějakou tu mršku a Vetchý ten má přeci svého Jirku Luňáka. Tvůrci se nechali tentokráte nechali inspirovat v zámoří, takže Pohádky pro Emu na mě působí poměrně nečesky. Úplně na škodu to ale není. Když nejsou nápady, je lepší to udělat aspoň kvalitně podle někoho jiného. 65% (12.06.2019)

Prostinký, místy až hloupý scénář plný nelogičností má obrovské štěstí, že ho vůbec někdo natočil. Za nejkomičtější prvek se dá považovat snaha převtělit Vetchého do role úředníka brýlemi, zřejmě měl Havlík strach, že jinak by byl Vetchý nevěrohodný. Romantická linie je však zvládnuta dost dobře a funguje. Jako oddechový film po nedělním obědě celkem obstojná záležitost. (16.09.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

V psychologickej rovine skôr na úrovni Sandlerového Velkého tátu, ako Weirovej Zelenej karty a to decko by zapadlo viac do 40.tej série Ordinácie v ružovej záhrade, než vážneho celovečerného filmu. Ale Vetchý a Geislerka idú svoje maximum, navyše sú Vianoce a ja som dnes večer mal zrovna presne chuť počuť, že Pohádky jsou. Tri a niečo. (29.12.2019)