Ulica Cloverfield 10

Čím víc se o novém Cloverfieldu mluví, tím víc se ruinuje unikátní zážitek, takže sem vůbec nemůžu napsat postřehy, které bych ze sebe chtěl dostat. V jádru vám ale stačí vědět "je to super, běžte na to!", Ulice Cloverfield 10 je totiž skvěle napsaná, zahraná, zrežírovaná... a tak vůbec. Všechno je prostě na svém místě a navíc se sem vešlo tolik zvratů a napínavých sekvencí, že komornost vůbec není problém. Tuhle intenzivní hodinu a tři čtvrtě zkrátka potřebujete vidět. A ideálně bez toho, abyste o ní cokoliv věděli! (9/10) (05.04.2016)

Je to fajn zahrané, je to docela fajn uchopené, ale i přesto, že okolo filmu bylo dost tajností, žádnou pecku nepředstavuje. Něco tutláme, očekáváme nějaký závěr, přitom leccos prozradíme na plakátu? Ale kdeže. Holka má autonehodu, obtloustlý farmář ji zachrání a zavleče do bunkru, zatímco venku se odehrává jakási globální katastrofa. Vzduch má být silně kontaminovaný, život z něj postupně mizí. Ať už se tam děje cokoliv, my sledujeme dění v bunkru, kde je ještě třetí osoba, přičemž se divák přiklání k oběma variantám: že je farmář opravdu dobrák od kosti a jeho tvrzení je pravdivé nebo ulhaný magor toužící po vděku a uznání, který kdoví co zamýšlí a provedl. Napětí, které z nevědomosti plyne, je slušné. Všechno bych do té doby bral, ale co naštve, je skutečnost, že v závěru je vlastně mužovo tajemství zcela zašlapané do prachu země. Nedozvíme se nic. Impulsivní neurotik Johna Goodmana je fajn, solidní je i pochybující Mary Elizabeth Winstead. Debutující režisér Dan Trachtenberg sice pár napjatých momentů přichystá, já ovšem žádnou zásadní gradaci necítil, závěr mě neoslovil, možná bych ho celý označil i za frašku a už během závěrečných titulků jsem začal zapomínat. Jiskru ani jakoukoliv přidanou hodnotu to nemělo. Atmosféru ano. (18.05.2016)

Velmi aktuální zpracování klasického katastrofického námětu, které v mnoha ohledech volně pokračuje ve šlépějích Spielbergovy Války světů. Goodmanova postava není v ničem přestřelená, přesně tak na mě působí obézní týpci v dokumentech o přežití - perverzní směsice racionality, bdělosti a paranoie, líznutá čímsi deviantním. Dobré rozhodnutí používat výrazně subjektivní detail, nízkou hloubku pole a vyostřený zvuk. Občas to moc příjemně dusí a tísní, někdy to moc okatě hobluje tlustou strunu a sází na "přibližně motivované" zvraty i návodně zúročené motivy. Ale jako celek to konceptu Cloverfieldu nedělá ostudu, naopak, přes veškerou modelovost je výsledkem napínavá a docela stimulující záležitost o monstru uvnitř a vně. A oslava lidské vynalézavosti. Take Shelter meets McGyver meets Im Keller. Good job. [75%] (07.04.2016)

Vzťahová dráma sa v úplnom začiatku mení na nehodovú. Po nehode sa divák spolu s hlavnou hrdinkou ocitne kdesi v metapivnici unesenej Nataschi Kampusovej. Pozvoľna vnikne do psychothrilleru. Nakoniec je mu vstreknutá riadna dávka vedeckej fantastiky. Plus za aké také udržanie uveriteľnosti viacerých rovín príbehu. Mínus za snahu ukázať všetko - všetky roviny aj žánre. A tiež mínus za všetko dovysvetliť i tam, kde postačilo byť decentne zahalený. (15.06.2020)

Se značkou Cloverfield přichází zatraceně těžké břemeno. Původní Monstrum totiž dokázalo prvotřídně zkombinovat drama hlavních hrdinů s něčím velkým a děsivým, co se nacházelo neurčitě daleko a zároveň všude kolem. Shodně pojmenovaná ulice má k dispozici jako vždy uvěřitelnou Mary, v životní formě burácejícího Johna Goodmana a v první řadě otazník, co že se to schovává venku tentokrát. S hlavní devízou ale přichází i hlavní zádrhel, protože všichni tušíme, že v závěrečné třetině musí přijít něco nečekaného, což k dosavadnímu průběhu příliš nepasuje. Vzorec se tak povedlo zopakovat jen napůl, hlavně díky hercům a pořádné várce napětí, vycházejícího z těch nejobyčejnějších situací. Celek ale vypadá jako dva filmy sestříhané dohromady. (19.07.2016)