Odrazy

Andrzej Wajda napriek uznaniu presahujúcemu hranice Poľska si ma získal iba v teenagerskom veku filmom Popol a diamant. Odvtedy som márne v jeho tvorbe hľadal film, ktorý by sa popolu čo i len priblížil. Ani s Odrazmi to nebolo iné. Už som si myslel, že doba na reflexie stalinizmu už prešla a nie je tomu tak. Opäť vstávajú zlovestní  primitívi a snažia sa nadviazať na minulé úspechy. S filmom mám problém v tom, že neviem, či ide o kritiku doby alebo biografiu avantgardného maliara. Ani jeden z pohľadov nie je dotiahnutý do konca. A tak zapamätateľnou je pre mňa ostáva iba dcérka tvrdohlavého maliara, ktorého napriek prianiam aparátčikov nezrazila električka. (17.04.2024)

Mé neojoblíbenější Wajdovy filmu jsou z prvé poloviny sedmdesátých let, od devadesátých letech se stále více věnuje palčivým místům polské bolševické historie. Zde je to doktrína socialistického realismu, která spolehlivě likvidovala všechny upřímné tvůrce: buď umřeli na úbytě, nebo přestali tvořit, nebo si navlékli plášť z odporné tkaniny kajícníků. Zajímavé, a snad i trochu zarážející je, že režisér při své kritice používá stejnou metodu, stejný realismus (na tom, zda socialistický nebo nějaký jiný, až tolik nezáleží). To, co si dovolil v oněch sedmdesátých letech "za bolševika", tomu se "za konzumu" už nepřiblížil. Přesto i jeho pozdní filmy mají vysokou úroveň (porovnejte s Menzlem nebo Jakubiskem), jsou strhující, a vždycky se v nich najde něco, co zaujme mimořádnou pozornost. Zde to nejspíš bude osud (možná až nadměrně hrdé) profesorovy dcerky a jejich vzájemný vztah, který je sice mnohem tenčí, ale také mnohem tužší, než u jeho studentů. Pozn. 1: Příliš nevěřím v tvůrčí sílu devadesátníků, spíš bych to bral jako kolektivní dílo polské kinematografie, jako společnou poctu slavnému režisérovi - též od neméně slavného Bogusława Lindy. Pozn. 2: Závěrečný boj (mortal kombat) profesora Strzeminského s plastovými manekýnami je skuteně vyvrcholením filmové narace. (02.07.2017)

Andrzej niestety trzasnął v kalendarz. No przedtem jeszcze posmerfował świetny widok, zostawiajoncy zajebiste Powidoki. A bezprecedentní lingvista, který přeložil postobrazy, reflexe nebo odrazy vjemů jako Mžitky, by měl tu domácí bramborovici (aka Wodka wyborova), poté bývají fuckt mžitky jaxviňa, okamžitě přestat chlastat, než jednou udělá třeba z Popierdolenia Ochablé genitálie nebo tak. Popiči a sympatický festiválek Kino na hranici, šestidenní maratón českých, polských, maďarských (dolnouherských) a maďarských (hornouherských) filmů, během kterého můžete udělat solidní mezinárodní bordel, když si pár zkurvených čecháčských hipsterů pošikanujete v Czieszynie místo v Těšíně, po mě hodil ochutnávkou, a jestli mají na skladě podobné widoki, bude rozhodně stát za to nechat si oplechovat prdel a skáknout se kulturně vybít. Navíc má 19. ročník ve znaku horizontální kundu, a to je fuckt lákadlo! Tenhle Endy byl opravdu frajer! Běžný geront má v devadesáti problém udržet moč a vzpomenout si, proč mu ten zasraný Němec zase udělal na kapesníku uzel, ovšem Wajda si v pohodě dokonale vybavil i začátky budování lepších zítřků a s nonšalantní lehkostí udržel pohromadě výpravně precizně vymazlený a bezútěšně hutně atmosférický spektákl o tom, jak vláda lidu a socialistický realismus utýrali chudáka avantgardního invalidu a jednoho z nejvýznamnějších polských štětců. Úžasnou dobovou patinu a mistrovskou režii dokresluje i famózní Linda, kterou až podezřívám, že si kvůli roli nechala opravdu uříznout nohu. Prostě dokonalá tečka za fenomenální kariérou a důstojné rozloučení před odchodem režírovat červy. (29.03.2017)

Vyborne natoceny zivotopisny film o polskem umelci Wladyslawovi Strzeminskim a jeho povalecnem ustupu ze slavy a uznani az po jeho zivoreni. Klobouk dolu pred Wajdou, jaky skvely film dokazal v devadesati letech natocit. Ponura atmosfera, pocit bezvychodnosti a slusna vyprava. Dobre herecke vykony v cele s vynikajicim Lindou. (27.08.2017)

Schematismus, popisnost a dořečenost takřka socialisticko realistické intenzity (což je vzhledem k tématu filmu obzvlášť pikantní). Hlavou mi vrtá jediná otázka: Byla dcera hlavního hrdiny i ve skutečnosti robot? Ale vážně: Chybí tomu jakákoliv metafora, nadhled, rafinovanost - ba co hůř: autorský rukopis. Na jednu stranu je jistě obdivuhodné, že někdo dokáže na sklonku života natočit takový film. Na druhou stranu je to tak superslabý odvar toho, co Wajda točil ještě v 80. letech (nemluvě o vrcholech v letech 50. až 70.), že se člověk prostě neubrání smutku. (11.04.2017)