Sladké starosti

Hrycovy hlody, sladkostí svody, svatební pábení a smutná bokovka ve skladišti na zemi, na matraci. Koňak Debušé - píše se to Debouche, to je důležité vědět - pro jednoho de(chlu)bílka a nebohý kůň, kterému učitelka ukousnula hlavu: „... ale veď to bol Elevátor!!!“ Přeslazený Šimon, tápající a zasněný. A jistě, celé je to jen (ne příliš) lechtivá taškařice, navíc krotká. Ale nenudí a pěkných pár hlášek se taky najde. Od kostek ledu při šizení nápojů, tzv. Baluchadesův zákon: „Teleso ponorené do džúsu je nadľahčované korunkami, ktoré svojím objemom vytlačí...“ až po: „Čo si to dovoľujete! To je môj muž, toho si budem biť sama! :-) (08.05.2014)

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama. (09.02.2024)

9/10 Pan hlavny, debussee! Zeny maju o 20% mensi mozok. Ale su prefikane! A podobne hefty. Svojho manzela mozem byt iba ja! Kto spalene jedava... No velmo prijemne prekvapenie od uja Herza. Bavil som sa ako dlho nie. Vyborna plejada hercu a herecek - pro predabovanou Irenu posledni film. Moj svet je Vidiek! (12.01.2010)

Prvá polhodina je na slovenský film neuveriteľne originálna. Slapstick komédia s výborne naaranžovanými scénkami s pointou. Herz nám predstaví Šimona ako chlapíka, ktorý si nevie rady s výberom tej pravej a pripravuje nás na jeho eskapády so ženami. Lenže po prvej polhodine prepne a viac sa začne zaujímať o Hrycovu postavu a jeho milenku, respektíve manželku. Šimon je tak trochu na vedľajšej koľaji, rovnako ako v živote. Súvislý dej tak strieda séria sekvencií, ktoré sa k vtipu vrátia až vo výbornom závere. Ale stále mám pocit, že sa všetci (hlavne scenárista) mohli odviazať ešte viac, respektíve sa sústrediť trochu konzistentnejšie na jednu dejovú líniu. Ja som totiž od začiatku Šimonovi držal palce a tušil, v koho náručí by mal skončiť. Takto návrat k jeho postave pôsobí dramaturgicky slabo. Tú kritiku neberte príliš vážne, ide o to, že som mal minimálne polhodinu pocit, že konečne dám po dlhej dobe slovenskému filmu úprimných sto percent. (18.12.2013)

Výborná hudba - tedy ta od Kocába... Jinak bohužel tak hrozně prostřední, pozdněsocialistické, zoufale pomalé a především (?!) neumětelsky natočené, že i vynikající koncept průřezu "důležitými obdobími filmové komedie" působí ve výsledku trapně... Jakoby se Herz musel kát za Straku v hrsti a snažil se tu trochu o Hanákovu jemnost, tu o troškovskou úsměvnost. Podobně trapně jsem se cítil při Nevěře po Slovensku, tam je to ale ještě hrubšího zrna. Vysoké hodnocení zde přičítám tomu, že Herz zas po letech natočil "slovenský film". (07.10.2014)