Úplní cudzinci

Taliani sa pochlapili. Komediálny žáner mali vždy v krvi, hoci v tomto prípade to nie je komédia na akú sme u nich zvyknutí. Dokonca to nie je komédia v pravom slova zmysle, dramatických udalostí je tu predsa len oveľa viacej. To však nie je najpodstatnejšie, dôležité je, že dokázali skĺbiť žánre do nadupanej konverzačnej zábavy o nás a našej "čiernej skrinke", ako to nazvala jedna z postáv. Áno, ide o mobil. Nevídaná hra priateľov na spoločnej večeri roztočí kolotoč malých tajomstiev, ktoré si každý skrýva. Snímok má inteligentný scenár, slušných neopozeraných hercov, vhodnú minutáž, vynikajúci hudobný doprovod a hlavne silnú myšlienku. (21.03.2017)

Vlastně je docela legrace jak se při jedné večeři jen vinou mobilů dokáží proměnit a zhroutit vztahy mezi dlouholetými kamarády. Skvělá myšlenka, scénář i dialogy, přestože působí až nevěrohodně kolik toho postavy zrovna tento večeř řeší a že se to vše tak pěkně sešlo. Určitě jsem se nenudil a díky italským hercům a evropské režii má film dostatečné kouzlo a atmosféru, kterou do potencionálního amerického remaku nelze přenést. 85% (13.09.2018)

Lehkonohá atletka mezi filmy. Svěží, rychlá, zábavná a pro ostatní nebezpečná, protože jestli si na tenhle telecí nápad někdy vzpomene někdo z mých kamarádů, sehraju u stolu infarkt, mobil sežeru a zmizím. Už mám dokonce i řidiče na ambulanci - brácha říkal, že na tohle taky se*e. O neblahém vlivu telefonů na vztahy vím totiž svoje, Paolo mi teď navíc rozšířil vzdělání o varovný ukazovák, abych si dával většího majzla na náušnice. Takže holky, sorry jako, s náuškama končíme, nepotřebuju dostat do držky a vy asi taky ne. Je sice teprve květen, ale přihlášku o komedii roku vyplnili Cizinci jakoby mě znali. (19.05.2017)

Vzpomněl jsem si na dialog se sitcomu Black Books: "Pamatuješ si, kdo na té večeři všechno byl?" "Nevím. On a nějací jeho známí. Takovej ten typ lidí, co se dokáže šest hodin bavit o salátu." Čímž nepřímo vystihl problém Naprostých cizinců. Ty postavy mi byly naprosto ukradené. Krom jediné světlé výjimky jde jen o nezáživný sraz pokrytců z italské vyšší střední třídy, jejichž standardními tématy je jídlo, pití, dovolená, zdraví a vztahy ostatních. Co se pak těmto dvounohým katalogům ELLE přihodí jako důsledek jejich vlastní znuděnosti a rozežranosti je srdečně jedno. Co taky s nimi. Navíc je to celé naprostá divadelní hra, kde filmový formát nepřináší naprosto nic navíc. Za opravdovou trpkou tragikomedií, která umí formálně pracovat s omezeným prostorem jednoho bytu, bych vás spíš rád pozval na párty k Hajduovým v Rodinném štěstí. (28.07.2017)

Kdo si hraje... nezlobí? Aneb tvářit se, že nemám tajnosti, ač jich mám více než dost, není z nejlepších nápadů... Film se mi velice líbil, mám rád konversační dramata, obzvláště když nahlíží do života lidí ve středním věku; sám jsem zvědav, jak v této životní fázi budu vypadat já a tiše doufám, že ne podobně. Ano, zvratů a odhalení bylo postupem času více než dost, ale třeba je to na partu třicátníků / čtyřicátníků tak akorát... Velice se mi líbila (závěrečná) myšlenka s úplňkem, ač mi chvíli trvalo, než jsem ji pochopil - aneb co jsme si, to jsme si, terazky se vraťme k našim ulhaným životům... 90% (20.05.2018)