Stranger Things

Pripomína to vydarenú adaptáciu niektorej z lepších kníh Stephena Kinga. Ten na vydarené filmovo/televízne verzie jeho kníh a poviedok má dosť smolu, pretože ak aj išlo o dobrý film, taký ten typický pocit z jeho diel z filmu poväčšinou vyprchal. Tu špecifická kingovská atmosféra ostala zachovaná. A teraz čuduj sa svetu, nie je to veru žiadna Kingova adaptácia. Záhadný paradox ostáva: je to najlepšia Kingova adaptácia, hoci sa jej scenára slávny spisovateľ ani nedotkol. (14.09.2016)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Jakožto hororový expert si právě sypu hlavu popelem, jelikož jsem se nechal zmást zdejším zcela nepřesným žánrovým zařazením. Kdybych od počátku věděl, že Stranger Things není hororem, nýbrž obyčejnou romantickou mysteriozní sci-fi taškařicí, která je ke všemu obohacena o komediální prvky, tak bych se danému seriálu vyhnul obloukem. Přecenil jsem kvality bratrů Dufferů, kteří po výborném komorním hororu Hidden vytvořili multižánrový paskvil, který nemá s hororem pranic společného. Stranger Things však neobstojí ani jako nehororový seriál. Čím vlastně by chtěl běžného diváka oslovit? Neskutečným hereckým přehráváním Winony Ryder, kterou by u talentových zkoušek za podobný výkon vyrazili ze dveří? Nesympatickými dětmi, které bez přestání otravně žvatlají o superhrdinech? Nebo snad středoškolskou romancí, která se jako nudle táhne přes půlku stopáže epizody? Stranger Things bych s klidným svědomím pustil leda tak dvanáctiletým holkám, pro které byl také seriál zřejmě určen. Nedovedu si představit, že by tvůrci cílili i na dospělého diváka, či snad dokonce fanouška hororu. Jedna hvězda za Jefferson Airplane z úvodního dílu, díky čemuž mě tahle neatmosferická slátanina alespoň chvíli bavila. (07.09.2016)

„Joyce, tohle je Hawkins, jasný? Víš, co nejhoršího se tady stalo za čtyři roky, co tu dělám? Víš, co bylo nejhorší? Když sova napadla Eleanor Gillespieovou, protože si myslela, že má na hlavě hnízdo.” Jenže Will se skutečně ztratil, toulající se vyholená holčička je skutečně zvláštní a v laboratoři tajné organizace sídlící za městem se skutečně dějí podivné experimenty. Solidní dávka odkazů na slavná díla 80. let a pocta sci-fi kouskům i mysteriózním hororům dané doby jsou tady. Hned z úvodu bylo patrné, že jde o seriál, který divák musí sjet za pár dní/večerů. S minimalistickým obsazením a na malém prostoru si s námi pohrávalo komorním postapokalyptickým survivalem Hidden bratrské duo Matt a Ross Dufferovi už v roce 2015. Mělo za sebou podíl na několika krátkometrážních horůrcích. Tímhle ovšem vyvolalo solidní humbuk. I když si pořád myslím, že dějově bychom se v případě první série vešli do pěti dílů. Určitě se objevují lehce klopýtavá klišé, opadnutí napětí někde v polovině série a hlavně několik momentů, u kterých mi prostě chybí logické souvislosti. Šerif David Harbour se v roli každopádně našel, skvostní jsou i šišlající kudrnáč, „šéf“ bandy Mike nebo „jedenáctka“ hrající očima (zasloužené skloňování jména Millie Bobby Brown). (25.09.2019)

(Nejen) za Modern English ve druhem dile plna palba. Prevypraveny ET s milionem odkazu (Poltergeist, Jaws, Evil Dead, Thing, Alien...) a osmdesatkovejsim feelingem nez maji osmdesatky (predevsim uvodni znelka je dokonala). Skvele na tom vsem je, ze to nepusobi jako pocta osmdesatkam, ale jako samonosny serial, ktery byl tricet let ztraceny v archivech (ktery ve volnem case natocil Spielberg s Carpenterem zatimco je King zasoboval kokainem a vymyslel scenar). (21.07.2016)