Favoritka

Favoritka byla mé první setkání s režisérem Lanthimosem, jehož jméno v posledních letech rezonuje na různých filmových festivalech díky jeho osobitému tvůrčímu stylu. Snímku se nedá rozhodně upřít originální přístup k historickému tématu a k vedení aktérů. V podstatě jde o koncert tří velice talentovaných hereček, z nichž nejvíce vyčnívá Olivia Colman v hlavní roli - Oscara bych jí opravdu přál, i když proti ní stojí Akademií dlouho opomíjená Glenn Close. Musím přiznat, že mi místy bylo královny Anny velmi líto a rozhodně bych nechtěl být na jejím místě - obklopena spoustou manipulátorů, kteří umí skvěle využít situaci a zneužít královnu s vrtkavým zdravím a chabým vzděláním. Režisér si rozhodně nebral servítky a naservíroval nám nejednu syrovou scénu, která podtrhávala tamní atmosféru, v níž se odehrával boj na ostří nože mezi dvěma nadmíru inteligentními ženami. Emočně nejsilnější scénou pro mě bylo nejspíš odůvodnění chovu králíků. Film těžící z neotřelého scénáře ("jezevec", obskurní tanec), úžasných hereckých výkonů a výtvarné stylizace (nezvyklé záběry kamery). P.S. Myslím, že si v budoucnu najdu čas na další režisérovy snímky. (06.02.2019)

Teprve druhý film Yorgose Lanthimose, který jsem viděla, ale už se zcela jasně dají rozpoznat vzorce jeho stylu. Stejně jako Tarantino rád ukazuje nožky, Lanthimos naopak zřejmě rád zahrne scénu podivného tanečku. A bizár je vůbec obecně něco, co jeho práci charakterizuje. Nu což… přiznávám, že tento styl není úplně dle mého gusta, ale nutně mi nevadí. Především dokud je obsahem něco nosného. Zde jde konkrétně o zajímavou vztahovou dynamiku trojúhelníku královna-Sarah-Abigail. V tomto ohledu je to za mě moc dobře napsaná (a taky zahraná!) záležitost, sršící složitými emocemi mísící lásku a oddanost s manipulativní ctižádostí a intrikami. Sarah versus Abigail – kdo s koho? A jak z toho vyjde psychicky labilní královna Anna? Dvě schopné manipulátorky Sarah a Abigail jsou charakterově pozoruhodné právě tím, že sice sledují své vlastní zájmy, ale přesto nejsou do morku kosti prohnilé. Především mě zaujala úvaha Abigale o tom, že je nutné porušit své vlastní morální zásady, aby si byla schopná zachovat životní pozici, ve které jsou morální zásady vůbec k něčemu platné (ve smyslu, že k čemu by jí nějaké morální zásady byly, když by byla v naprosto bezvýchodné, nesvobodné a degradované situaci, na dlažbě nebo v nějakém nevěstinci). Vcelku vzato je tedy jádro filmu výborné. Jen ten bizár okolo podle mě moc filmu nepřidává. Uznávám, že tvoří specifickou atmosféru, která je Lanthimosovi vlastní, což stylově odlišuje jeho dílo od jiných filmů, přesto se však nedokážu ubránit dojmu jisté samoúčelnosti. Je to jak s těmi závěrečnými titulky – vizuálně možná působí nevšedně a nevídaně, což může zaujmout, ale bohužel jsou naprosto nečitelné, tedy neplní svůj účel. Přesně tak to vidím i s těmi perverzními libůstkami okolo. ~(3,7★)~ (21.08.2024)

Jedovatá Popelka soupeří s krutě manipulativní Nevlastní sestrou o přízeň nešťastné Zlé královny. Pro mě to byla nuda k uzoufání. _____ Postavy nejsou životné, jsou to jen karikatury a neodehrává se mezi nimi nic jiného než intrikaření. Nemají žádný jiný rozměr, jen soupeření o postavení. Jedině u královny jsou naznačené i jiné pohnutky a povahové rysy, ale dvě zápolící favoritky se umanutě soustředí jen na vzájemné ničení a ponižování s cílem vydrápat se/udržet se na vrcholu. Tím pádem jsou vzájemně zaměnitelné a mě jejich přímočarý boj ničím nezaujal. To vše podpořené znervózňujcí zcizující hudbou. _____ Celé mi to připadalo jako cvičení s kamerou na téma škodolibé karikatury v historických kostýmech. SHRNUTÍ: Vítězství v tomhle souboji nemůže být jiné než trpké. A žel i nezajímavé. (30.01.2019)

» Uštipačný grécky pohľad na existenciu anglickej kráľovnej Anny Stuartovej na začiatku 18. storočia « 『 Keď som zistil, že toto obdobie zmapuje môj obľúbený bizarný režisér, tak som sa začal veľmi tešiť, až to uvidím na vlastné oči 』Tým povolaným je Yorgos Lanthimos, ktorý ma tentokrát takmer naprosto uchvátil, a to nielen trojicou úžasných ženských hereckých výkonov, že je trochu na škodu, ako dvaja scenáristi nedotiahli svoju víziu do dokonalosti, keď nechýbalo veľa, a mohľa vzniknúť podobná historická freska, ako legendárny Barry Lyndon. _Olivia, Rachel a Emma sú strhujúce, že každá dostáva svoj daný priestor - predviesť sa a zaujať filmové publikum, ktoré bude občas neveriacky krútiť hlavou, akej výzvy sa nezľakli. Myslím si, že pred tristo rokmi nemali ľudia bohvieaké vychovanie, a tak aj podľa toho sú štylizované jednotlivé charaktery, ktorí sú príliš extravagantní aj výstrední. Hodnoverne zachytená doba. Taktiež vyzdvihnem robotu d.p. Robbieho Ryana, ktorý používa fascinujúce „rybie oko,” čím sa stáva film sám o sebe - výstižnejším, nadčasovejším, skrátka, parádne vizionársky filmový počin. A ten má k dispozícii bravúrny strih, hudbu, ale i výpravu a kostýmy, a tak máte presne taký pocit, akoby ste sa vrátili v čase, a sledovali skrytou kamerou dianie na kráľovskom dvore, kde vidíte také sekvencie, ktoré sa vám zdajú na súčasné pomery, ako určite neprípustné, ale vtedy to nebolo nič nevídané a neslýchané, úplná normálka. _ Jeden z konečne najlepších filmov, ktoré som zhliadol za kalendárny rok 2018-2019. (27.01.2019)

Řecký režisér vylítnul z řecké weird kinematografie jako bájný pták Fénix a dostal nabídku natočit něco většího, evropského, z prostředí anglické aristokracie. K tomu dostal na starost tři zkušené herečky, které tu předvádí absolutní bezcharakterní dno a jelikož je sám trošku divnej, pojal to poměrně opulentně. Škoda, že je film tak dlouhý. Být to kratší, asi bych se u této ujetiny nestihl ani nudit. Divných věcí je tu ale tolik, že to co Vám v prvních pěti minutách přijde divné, Vám v poslední půl hodině přijde poměrně běžné. Respektive tak běžné, že na daný záběr budete koukat a v podstatě nehnete ani brvou. Film je v podstatě natolik divný, že jsem u něj přišel o kus lidských emocí. Musel jsem vypít flašku Portského, abych si trošku urovnal myšlenky a vyskočil ze světa šlechty, kde se děje řada odporností a všem to přijde normální. Kvality film nicméně má. Nejvíce na mě, kromě hereckých bezemočních výkonů, zapůsobilo prostředí zámku a originální kamera. (05.02.2019)