Skúška dospelosti

[KVIFF - 2016] Moje první setkání s rumunským filmem a to hned díky Cristianu Mungiu, který je velice oceňovaným tvůrcem. Zkouška dospělosti je konverzačním dramatem o tom, co se stane pokud se ve Vaší rodině stane nepříjemná událost těsně před nějakou velkou výzvou a zapletete-li se díky tomu do spirály výpomocí a úplatků. Natočené je to skvěle a herci si také odehrávají, to co potřebují. Načrtnuto je spousta dějových linií a do děje je zamotáno velké množství postav, ale po více než dvou hodinách zjistíte, že nevíte nic. Nic se nestihlo odvyprávět, tak aby se nějak uzavřelo. Jakoby tyto dvě hodiny byla pouhá příprava situace a postav, a čeká Vás další část filmu. Mungiu nestihl ani ve dvou hodinách odvyprávět, to co by chtěl. Škoda. (14.07.2016)

Měl bych se zase vrátit k sledování rumunské nové vlny, už jsem zapomněl, jak moc mi filmy z ní sedí. Tenhle film má ale jedno obrovské mínus - nedokáže dostatečně životně pracovat s postavami a jejich psychologii se taky hlouběji nevěnuje. Je to škoda, protože jestli k tomu něco chybí k dokonalosti, je to tahle zásadní věc. Postavy opravdu spíš jednají z vůle scénáře než přirozeně, dost se toho podřizuje tomu, co tím filmem chtěl Mungiu říct, ale popravdě mi to ve výsledku vadí míň, než bych sám čekal. Ono je totiž docela brzo jasné, že tu jde hlavně o to ukázat, co je na současném Rumunsku špatně a až teprve potom je tu příběh učitele, který chce pro své blízké to nejlepší, ale spíš jim vnucuje své představy o tom, co je podle něj nejlepší a na opačný názor moc nereaguje. A ono to funguje dohromady, obě vrstvy filmu mají něco do sebe, také určitou hloubku a do jisté míry i propracovanost, popravdě mě to ty dvě hodiny dokázalo stále napínat a zajímat, jen ten level propracovanosti celku není tak vysoký, jak by mohl být. Čtyři hvězdy tomu ještě dám, protože dojmy z toho mám spíš pozitivní, ale stejně mě mrzí, že se práce s postavami odsunula na druhou kolej. Takový Cristi Puiu by přišel s mnohem vyváženějším výsledkem... Slabé 4* (15.07.2023)

Téma dobrá, postavy taktiež, najmä ich vnútorný psychologický "boj". Napätie medzi otcom a dcérou na podklade symbolickej skúšky dospelosti hnalo tento príbeh neustále vpred. Ale napriek tomu ma tento film nijako obzvlášť nezaujal a vôbec mi nevyhovovalo jeho tempo a miestami až príliš lyrická línia. Azda by tomu pomohlo keby sa film viac otvoril a nabral tak dramatickejší rozmer. (08.07.2017)

Veľmi komorná dráma, ktorá si takmer nijakým spôsobom nezakladá na prehnaných emocionálnych prejavoch či reakciách samotných hercov. Skutočne si nespomínam na snímok daného žánru, ktorý by disponoval tak "tichou" atmosférou, kľudného riešenia situácií napriek tomu, že sa v jej osnovách príbehu riešia tak zložité, životné skúšky. Napriek tomu, že je človek po celú dobu zamyslený, žiadne bolesti hlavy z priebehu samotnej story nehrozia .. (24.05.2017)

Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí. (15.07.2016)