Nepriateľ

Ťažko popísateľný film bez výrazného konfliktu, ak nerátame ten, ktorý má sám antihrdina so sebou. Časom samozrejme prichádzajú aj pochybnosti zo strany jeho okolia, ale tá Jeanova urputnosť, vďaka ktorej sa zdanlivo vôbec nič nedeje, naháňa strach rovnako ako konečné riešenie. On sa vlastne ani nesnaží a preto sa mu tak darí, je ako robot bez emócií, ktoré ale občas vyplávajú na povrch. Neviem, nakoľko chcel Garcia vyjadriť niečo hlbšie o našej spoločnosti, alebo iba prevádza na plátno skutočný príbeh, ktorý v jadre žiadne posolstvo nenesie, každopádne to celé stojí na Auteilovi a pokiaľ ešte nie ste na nervy z toho, že je pomaly v každom francúzskom filme, tak mu budete chcieť osobne doniesť svojho vlastnoručne vyrobeného Cézara. (25.02.2023)

Na tento film jsem se vyloženě vyspal, těšil jsem se na něj přes tíživé téma a dlouhou stopáž hodně, ale úplně se to nepovedlo... Tedy po filmařské ani herecké stránce určitě nezklamal. Filmů s Danielem Auteuilem jsem neviděl mnoho, ale i na základě těch mála ho dokážu jako herce obdivovat a jeho dechberoucí ztvárnění postavy „Nepřítele“ Jeana-Marca Faureho si budu určitě dlouho pamatovat. Už jen kvůli Auteuilovi (+ ještě skvělé režii a kameře) nakonec ty 3 hvězdičky musím dát, ale jinak jde o typ filmu, na který já prostě nemám žaludek, abych si ho dokázal užít. Avšak hlavní kámen úrazu spatřuji v nedostatečně propracované psychologii hlavní postavy, které ve výsledku na základě toho, co jsem tu viděl, vůbec nerozumím. A teď upozorňuji, že následují VELKÉ SPOILERY!, které nedoporučuji číst předem těm, kteří film neviděli a zhlédnout se ho chystají: OK, možná Faure vážně neměl na to, aby zdravotnictví dostudoval a v tomto oboru se zaměstnal, ale vůbec nechápu, proč čas, kdy předstíral, že je v práci a jenom se bezcílně poflakoval, nevyužil i na něco užitečného, během dlouhých let si nenašel jiné zaměstnání a ani se o to nepokoušel. OK, možná byl nemocný a svým způsobem už nedokázal žít bez lží, ale působil po celý čas dojmem, že svou rodinu miluje, dělá údajně všechno jenom pro ně a ke konci jeho následující náhlá proměna ve vraha celé rodiny pak teprve moc nedává smysl a spíše odporuje všemu, co jsme o něm dosud věděli. KONEC SPOILERŮ * * * Někdy může být přínos, když film nabízí spoustu otázek a zároveň na ně neposkytuje jednoznačnou odpověď, pokud nastolené otázky mají přesah, jenže tyhle ho nemají a týkají se pouze specifické hlavní postavy. Režisérka, která příběh pojala jako zneklidňující mysteriózní film, bohužel podivné Faureovo konání neobjasnila (a nedala tomuto prostor ani ve videu, kde Faure se rodině snaží své konání vysvětlit a několikrát z něj ukázky vidíme) a ukončila film bez uspokojivého vysvětlení, což zamrzí nejvíc. Mohla z toho být napínavá detektivka nebo psychologické drama, které by šlo pořádně do hloubky a snažilo se objasnit příčiny, ale tato výrazně mysteriózní forma mi nesedla. Ačkoliv je film inspirovaný skutečným příběhem, s politováním musím říct, že mi tu samotný příběh nakonec nepřinesl skoro nic, jenom mě dokonale dvě hodiny deprimoval a pak poslední půlhodinu naštval bez toho, abych se dočkal hlubšího přesahu. [60%] *** PS: Překvapilo mě, když jsem si v zajímavostech přečetl, že v letech 2001–2002 vznikly hned tři filmy (z toho ve Francii dokonce hned 2!) inspirované úplně stejnou osobou. (06.01.2022)

Je to hodně dlouhý film, vlastně se v něm až tak moc neděje, Auteuil podává svůj standardní výkon, Cluzet nemá prakticky prostor, hudba je tak nenápadná, že ji nepostřehnete... Jenže tohle všechno dohromady skvěle funguje. Garcia předkládá zádumčivý příběh, který vypráví s ideálním odstupem. A dokáže se s kamerou ukrýt za roh, i když jde starostlivý taťka měřit dětem teplotu. A že tahle scéna se dala natočit úžasně blbě, ani nechci domýšlet, jak by ji pojali Patamatové z Hollywoodu. (26.07.2012)

Film má pomalé tempo, časové skoky a neskutečného Daniela Auteuila. Vcelku brzy je jasné, že hlavní hrdina předstírá přede všemi, že je někým, kým není. Zbytek filmu jsou střípky ze života, v nichž sledujeme, jaké problémy takový život ve lži přináší. Auteuil je absolutně přesvědčivý ve vykreslení člověka, který neví kudy kam, který žije neustále v hrozném stresu, což nakonec může vést ke zkratu... Auteuil je celkem nenápadná hvězda, není tak světově proslulý jako např. Dépardieu, ve Francii je ovšem nesmírně populární a zde je vidět proč. Je to herec nesmírně tvárný, je schopen hrát ve filmech nejrůznějších žánrů od Kondomedií před historické královny Margot až po thrillerového Protivníka. Tento film je takové jeho one-man show. Hlavní zápor je tu možná délka, v prostřední části může film trochu nudit, protože nepřináší nějaký vývoj v dění, závěr ovšem z hlavy ais jen tak nevymažete. Režisérka byla nominována na ZLatou palmu v Cannes a na herecké Césary byli právem nominováni Daniel Auteuil za hlavní roli, Emmanuelle Devos (Marianne) a Francois Cluzet (Luc) za vedlejší role. (22.07.2005)

Spočiatku pomalé, s minimálnou snahou o vyvolanie akéhokoľvek druhu emócií. No od určitého momentu vás nečakane zasiahne tak ťaživý pocit úzkosti, že neprehltnete vlastné sústo slín. Človek by v živote nepovedal, že dokáže na tak dlhú dobu zadržať dych. Malá rada na záver, je dosť možné že vám samotný snímok celkom solídne skazí deň, čiže vybrať vhodnú chvíľu, dobu či čas, na sledovanie takéhoto druhu filmu, opierajúceho sa o takýto druh príbehu, je zrejme skrátka "nemožné". Skutočne som nečakal, že film, ktorý od úvodu nedisponuje takmer žiadnou atmosférou, v podstate si len tak plynie, sa takýmto spôsobom zvrtne, pričom ponúkne emócie, ktoré ho doslova zarazia do fotelky. (10.09.2017)