The Man Who Knew Too Much
The Man Who Knew Too Much
Réžia:
Alfred HitchcockScenár:
Charles BennettKamera:
Curt CourantHudba:
Arthur BenjaminHrajú:
Leslie Banks, Edna Best, Peter Lorre, Frank Vosper, Nova Pilbeam, Pierre Fresnay, Frederick Piper, Joan Harrison, Betty Baskcomb, Robert Brooks Turner (viac)Obsahy(1)
Dvaja manželia sa na dovolenke omylom dozvedia o chystanom atentáte v Londýne a aby ich vrah donútil mlčať, unesie im dcérku. Oni sa však okamžite vracajú do Londýna a mienia vziať spravodlivosť do vlastných rúk. Napínavý thriller, ktorý si Hitch sám zremakoval farebne v roku 1956. (POMO)
Recenzie (38)
Tohle mě bohužel takřka dokonale minulo a měl jsem strašný problém u toho vůbec vydržet do konce. Přišlo mi to beznadějně zaseklé v době svého vzniku, zápletka je podle mě zcela debilní, není to vůbec napínavé, a nechápal jsem motivaci spousty postav, proč dělají to co dělají (a z počátku jsem měl problém se vůbec v té záplavě postav vyznat). Líbil se mi asi jen Peter Lorre coby ústřední padouch, ale jinak bych se tomu filmu podruhé obloukem vyhnul a ani si neumím představit, koho by to ještě dnes mohlo bavit, vyjma skalních Hitchcockových fanoušků (pokud někdo takový ještě existuje). ()
Takový typický guláš sestavených Hitchem a Bennettem s odkazem na Chestertona. Z formálního hlediska musím seznat, že střihová skladba je podivná a místy nefunkční, práce se zvukem je na rok 34 zarážející. Herecky to osciluje mezi Angličany, kteří ve filmu sprostě jen jsou a přemisťují se nevzrušivě podle značek, a Peterem Lorrem, který hraje poprvé mimo Německo a zcela neorganicky a vyloženě sám za sebe. Snad jen u dětské herečky můžeme hovořit o určitém vědomém civilismu. Na to, že se právě tahle látka stala předmětem nového zpracování v 50. letech a že díky ní Lorre uspěl v anglicky mluvených filmech, je to síla. Nehledě na upevnění spolupráce mezi Bennettem (původně nadějným dramatikem) a Hitchem od dob Blackmailu... ()
Velice vtipně natočený thriller, kde jsem opravdu nečekala, že se budu smát u tolika scén (zpěv v kostele, bitka v kostele, babka v trenkách). Navíc hlavní představitel byl sympaťák, stejně tak jeho žena, výbornej úvod se skoky na lyžích a poté s tancem, k tomu Lorre s bílou patkou a jizvou přes půl obličeje... Vedle toho mi sice přišlo "podloubí" těch atentátních techtů mechtů trochu mělký a nedormlý, nicméně čistě pro zábavu a napětí jsou to pěkný 4* ()
Jeden z mála případů filmu, kdy remake je lepší než originál. Tato původní verze je sice o něco více akční (kostel, konec) a má tu výhodu, že hlavního zlouna hraje chodící charisma Peter Lorre, ale celkovým zpracováním, atmosférou a hlavně srozumitelností je přeci jen o hvězdu lepší remake (v kterém však chybí nezapomenutelná scéna ze zubní ordinace). ()
Jubilejný 30. film, ktorý som od majstra napätia a hrôzy, videl, zároveň i najstarší, Hitchcock nakrútil originálny čiernobiely klenot s rodeným Ružomberčanom - Petrom Lorreom, predstavte si, že pôvodom Slovák, Lorre, si zahral aj vo večnej - KLASIKE - CASABLANCA, zaujímalo by ma, koľko ľudí v Ružomberku vie, kto je to Peter Lorre ? Myslím, že len veľmi málo je takých, ktorí by to vedieť mohli ? Mimochodom, slávny Hitch, si - Muža, ktorý vedel príliš veľa, znovu zopakoval, urobil si REMAKE - vlastného filmu, tentokrát s Jimom Stewartom, ale, priznám sa, že originál, mám oveľa - radšej ! Fascinuje ma, ako Alfred, pracuje s réžiou, kamerou a strihom, skrátka, HITCHCOCK, je génius, a to som ani nečakal, že ma bude až tak baviť, vo filme z roku 1934. , je hlavnou doménou, práve - rodený Ružomberčan - Lorre, inak film, pôsobí i ako parádna - GANGSTERKA, a la - Public Enemy. ()
Galéria (25)
Fotka © Gaumont British Picture Corporation
Zaujímavosti (14)
- Dohoda zloduchov pri zabití veľvyslanca v Royal Albert Hall bola, že strelec vystrelí pri kantáte presne v okamihu, kedy jedenkrát zaznejú činely. Nacvičujú si akciu tým, že si napočúvajú niekoľkokrát gramofónový záznam skladby. A keď začne koncert, každý vie, kde má byť a čo robiť. Na tento nápad s činelmi kopla múza Hitchcocka, keď videl komiks, v ktorom bol ukázaný muž, ktorý ráno vstane z postele, ide do kúpeľne, vykloktá, oholí sa, osprchuje, oblečie sa, naraňajkuje sa. Potom si nasadí klobúk, oblečie plášť, vezme si malé kožené puzdro na hudobný nástroj a vyjde na ulicu, nasadne do autobusu, ide do mesta a dorazí do Royal Albert Hall. Zamieri do šatne, zoblečie sa, otvorí kožené puzdro a vytiahne malú flautu, pripojí sa k hudobníkom mieriacim na pódium. Hudobníci ladia svoje nástroje, tento muž sa však len posadí na svoje miesto. Príde dirigent, dá znamenie a začne veľká symfónia. Muž tam sedí, čaká, obracia stránky s notami. Náhle sa vzpriami na stoličke, uchopí flautu, priloží k ústam a na určité gesto dirigenta vyletí z flauty jeden tón. Potom uloží flautu do puzdra, nenápadne odíde z orchestra, vezmi si klobúk a plášť, vyjde na ulicu. Nasadne na autobus, dôjde domov, navečeria sa, ide do svojej izby, potom kúpeľne, vykloktá, oblečie si pyžamo, ľahne si do postele a zhasne svetlo. Príbeh „muža jednej noty“ bol inšpiráciou pre napätie s úderom činelov. (Biopler)
- Hitchcock trval na obsadení postavy Abbotta Peterom Lorrem. Páčil sa mu z filmu M (1931), lebo mal vyhranený zmysel pre humor a aj vzhľadom k nízkej postave bol charakteristický svojim dlhým prevlečníkom siahajúcim až po päty. Vraj tak mu prischla prezývka „Dlhý prevlečník“. (Biopler)
- Hitchcock pri realizácii narazil na problém s cenzúrou, a to konkrétne v tom, že anglická polícia nebýva ozbrojená. Práve políciu chcel využiť pri zajatí atentátnika v scéne v Royal Albert Hall. Cenzor bol zaujatý a tvrdil, že táto situácia bude škvrnou v dejinách anglickej polície. Nakoniec Hitchcock zlomil cenzora, že policajti použijú staré zbrane, konkrétne pušky. Cenzor to opodmienkoval, že si ich nesmú priniesť so sebou, ale že si ich zaobstarajú v starožitnostiach. Tým sa malo ukázať, že polícia nemá vo zvyku používať strelné zbrane. To Hitchcocka vytočilo a lišiacky sa z toho vyzul tak, že nakoniec v scéne prichádza nákladné auto a priamo z neho si policajti berú zbrane do akcie. (Biopler)
Reklama