Provaz
Rope
Rope
VOD (2)
Obsahy(2)
James Stewart, Farley Granger a John Dall vytvořili ústřední postavy v akcí nabitém thrilleru inspirovaném skutečnou událostí: případem Leopold a Loeb. Granger a Dall hrají dva kamarády, kteří uškrtí svého spolužáka jen tak, pro pocit vzrušení. Poté uspořádají honosnou párty pro rodinu a přátele oběti, při níž je tělo mrtvého nacpáno do kmene stromu sloužícího jako švédský stůl. Když vrazi stočí konverzaci na téma dokonalé vraždy, jejich bývalý učitel (Stewart) pojme podezření. V této Hitchcockově fascinující exkurzi do smrti zjistí profesor během jedné noci, jak brutálním způsobem přeměnili jeho studenti své akademické teorie v hrůzostrašnou realitu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (312)
Bohužel opět spíše zklamání. ()
Hitchcock patří mezi mé oblíbené režiséry, z jeho filmografie jsem zhlédla nespočet snímků. V Provazu jde cítit Hitchcockův potenciál, zároveň z něj sálá jakási společenská kritika, filozofie, ale i ironie a nadhled. Hraje si s formou a příběh spíše upozadí, což se zrovna u mě neshledává s úspěchem. Přišlo pár typicky mrazivých scén, v podstatě víte, jak to celé dopadne, ale zajímá vás, jak se k tomu dojde. Je to rozhodně pozornosti hodný počin, ale z mistrovy dílny mám raději jiné kousky. ()
Paráda! Cynické drama postavené na originální zápletce. Party nad hrobem:-) ()
Alfred Hitchcock v Provazu dělá to, co umí nejlépe - vezme jednoduchý nápad, na který nabalí neokoukanou a unikátní vražednou zápletku, dále buduje tísnivou atmosféru, ale hlavně napíná. Napíná, napíná až k prasknutí a já se přiznám. Já mu to vždycky sežeru. No a v Provazu mu to žeru dvojnásobně. Napětí je totiž součástí celého filmu. Už od prvních minut jsem cítil tlukot srdce i adrenalin společně s hlavními postavami. Tomuto dávám za vinu i kratší stopáž, díky které tyto pocity nevyprchají a celé to působí velmi uceleně a nenatáhle. Je to opravdu hra na kočku a myš. Krom napětí pozornost přitahují i charismatické postavy, z nichž klasicky exceluje James Stewart a svou šarmantní děsivostí překvapuje John Dall. Možná jste někdy slyšeli slavný Hitchův výrok o bombě pod stolem a konverzaci o baseballu. A jestli chcete vidět učebnicovou ukázku od samotného mistra, tak jsme doma... ***** ()
Dneska jsem měl fakt štěstí na výběr filmů. Hitchocockův Provaz by měl mít právoplatně v žánrech experimentální, jelikož je to vlastně film "beze střihu" (jsou tam střihy, ale pro bližší pochopení si přečtěte komentář od Douglase, pokud nevíte). Překvapivě ale i herci v tom hrají velmi dobře, dialogy vůbec nenudí (!) a i příběhově to je celkem zajímavé, ačkoli se to bůhvíjak nerozvíjí, ale je to tady třeba? Některé scény jsou skutečně bravurně natočené a nechápu, že za to Hitchcock ani nominaci na nějakou cenu nedostal. Pátá hvězda je za to, že se tu dbá i na pozadí města z okna, dokonce i mraky mění místo! 5* ()
brilantně natočená konverzačka,která hezky graduje v samém závěru.Je vidět,že i s minima se dá vytěžit maximum.Dnešní tvůrci by si mohli vzít příklad...80% ()
Maestro Hitchcock proste vedel, ako natocil filmy, mal na ne jednoducho talent. Film je krasnym sfilmovanim pokusu o dokonalu vrazdu. Scenar je mimoriadne kvalitny : doslova az nacisticka ideologia o nadradenych ludoch, ktorym je dovolene cokolvek, dokonca aj vrazda z rozmaru, ako je tomu v tomto filme. Ustredna dvojica zabije svojho kamarata len z rozmaru, telo polozia do truhly, na nu prestru obrus a podavaju jedla a napoje. Dokonca si spravili vecierok, aby dokazali, ze je mozne spravit dokonalu vrazdu. Na co vsak nemysleli, je inteligentny stredoskolsky ucitel Rupert /moj oblubeny herec Stewart/, ktory po urcitom case stravenom na vecierku pride k podozreniu. A toto podozrenie sa mu vyplni. Chvalim hitchcockovsku atmosferu, kvalitne herecke vykony - vedie hlavne talentovany Stewart. Vyborne dialogy su uz len ceresnickou na torte, spolu so zaverecnym odhalenim mrtvoly a vrazdy. 100 % ()
Škoda dvou přiznaných střihů, které Hitchcock nezakryl procházející postavou nebo švenkem přes předmět. Je to drobná kaňka na tomto řemeslně jinak mistrovském kusu studiové filmařiny. Osmdesát minut uteče jak nic, pokud trochu rozumíte filmu, užijete si tenhle technický úlet dvojnásob. ()
Velmi povedený snímek od mistra hororů a thrillerů, který nebyl za mě dotažený do konce, protože budování atmosféry se vážně povedlo a proto si to tak useknutý konec vlastně nezasloužilo. ()
Tento film v sobě skrývá mnoho dokonalých věcí, avšak trošku mě mrzí, že oplývá jistou naivitou své doby a scénář mohl být podán ještě mnohem zamotaněji. Herci byli ovšem výborní a forma a zpracování na pár střihů mi ani trochu nevadila. Stejně tak dobře si umím Rope představit jako divadelní hru (pokud už někdy nebyla zinscenována). U mě je to však zatím jen na tři pěkné hvězdy kvůli tomu příliš jednoduchému až povídkovému příběhu. ()
Přepsáno v červenci 2018. Provaz nezapře svou divadelní předlohu. Provaz je veleben po stránce filmařské techniky, přesto stěžejní je obsah sdělení. Provaz by měl být morální polemikou, ale pod vlivem doby a zákonitostí trhu jde více o morální odsouzení. Hitchcock si pohrává se sebou samým a nezapomíná ani na svůj obvyklý krutý cynismus, se kterým zahání protagonisty do úzkých stavů nejistoty duše. Mezní hranice elitářské dekadence a temné zákoutí lidské duše je vlivem postnacistického syndromu společnosti znásilněno do efektně přijatelného pocitu společenské závažnosti. Pochopitelné a zjednodušující. Téma je i přes nemožnost úplné otevřenosti stále silné, před myšlenkou se zbaběle neutíká, i když se vždy neubírá potřebným směrem. Hvězdou filmu je Rupert Cadell (sympatický James Stewart), ideový radikál a podnětný profesor. Životní cynismus se projevuje ve hříčce intelektuální bezohlednosti. Jde o drsnou nadsázku a osobité vypořádání se s realitou. A nikdy by ho nenapadlo, že jeho provokativní úvahy naleznou živnou půdu skutkové realizace. Intimní pocit ponížení nemůže dostat výsměšnější podobu. Důležitou postavou je Brandon Shaw (zajímavý John Dall), mladík z elitních kruhů a hlavní hybatel událostí s neochvějným pocitem nadřazenosti. Slova jsou přetvořena pro vlastní potřebu k uspokojení odvrácené strany měsíce. Vzrušení povznáší, lidská výjimečnost se zdá být nadosah ruky. Strach přijde znenadání. Významnou postavou je Phillip Morgan (zajímavý Farley Granger), nadějný pianista a submisivnější část spolubydlícího Brandona. Překročení společensko-morálního tabu za sebou zanechává pachuť a sevření strachu. Skutek radikálního experimentu nelze provádět osamoceně, sdílení emocí zanechává výraznější stopu na duši a možný pocit provinění se dráždí až ke společné ejakulaci. A nakonec prázdnota a strach. Hlavní ženskou postavou je Janet Walker (příjemná Joan Chandler), mladá dívka, netrpělivě čekající na příchod svého snoubence. Proudy zvrhlé hry přinášejí zmatení a zvláštní pocit něčeho děsivého. Výraznější postavou je paní Wilson (zajímavá Edith Evanson), bezelstně žoviální hospodyně páru mladíků. Úkolem je příprava slavnosti, nechává se ovívat zdáním osvícení a brebentí své představy. Z dalších rolí: oslavovaný a nervózní profesor Henry Kentley (Cedric Hardwicke), profesorův doprovod a bezstarostně veselá stará dáma Anita Atwater (Constance Collier), bývalý spolužák mladíků a bývalý Janetin snoubenec Kenneth Lawrence (Douglas Dick), či nebohá oběť zvrácenosti David Kentley (Dick Hogan). Provaz se zabývá morálním problémem. Neúcta k lidskému životu je stále přítomna, naštěstí stále dominuje strach z případného odhalení a trestu. Polemika se vytrácí ve slovíčkaření a skutečným vítězem je efekt. ()
Hitchcock tvoří výborné filmy, jenomže mnohé z nich by byly vhodnější, respektive i jsou vhodnější jako divadelní hry. Tohle je ten případ, i když je třeba dodat, že lépe to snad ani nešlo, problém je prostě v tom, že to nemusel být zrovna film, proto nemůžu dát pět hvězd. Herci, kamera i režie jsou perfektní, ovšem chybí tomu aspoň trocha té filmové velkoleposti, pro kterou chodim spíše do kina než do divadla. ()
1095. hodnocený film: ()
Pro mne třetí a taky nejzajímavější Hitchcock. Bravurní Stewart. Ačkoliv Hamilton napsal divadelní hru již v roce 1929, vnímám Hitchcockovo zpracování jako reakci na druhou světovou válku a začínající válku studenou. ()
Tak přece ještě jeden Hitchcock, který mi unikl. A že by byla velká škoda, kdybych o Provaz přišel. Osmdesát minut parádního napětí, dokonalé kamery a hereckých výkonů a především bezvadného děje, kde postavy neopustí tři místnosti a přesto se divák nenudí ani chvilku. I po sedmdesáti letech je na co koukat. 90% ()
Dekadentni konverzace hlavniho zlocince byla znicujici. ()
Geniální... Nevěděl jsem, že film lze natočit s několika střihy. ()
Tak tenhle film bych doporučoval všem začínajícím filmařům coby jakousi výukovou pomůcku. Konečně jsem plně pochopil, co že to je ta filmová montáž - sice je zde narozdíl od jiných dobových snímků dost nápadná, ale i tak Alfred Hitchcock stvořil asi technicky nejdokonalejší snímek ve své kariéře (z tohoto hlediska snese srovnání akorát jen Psycho). S možnostmi si Hitch mimochodem pohrál natolik, že v závěru zničehonic zářící neony dokreslují atmosféru příběhu. Na tomto filmu se mi také hodně líbí, že je v dnešní době prakticky nezfilmovatelný - dnešní režiséři by nad tímto komorním scénářem ohrnuli nos a odkazovali někam směrem k televizi. Přitom na tomto příkladu je vidět, že někdy stačí i jedna kulisa (v tomto případě jedna místnost, točilo se v reálném prostředí) k výbornému výsledku. Tento snímek odstartoval desetiletou přerušovanou spolupráci s Jamesem Stewartem, na kterém je ale vidět, že si ho tu Hitch teprve prověřuje a jeho talentem šetří na Vertigo či Okno do dvora. Nechci ale říct, že hraje špatně, to vůbec, pokud by někomu svým způsobem jednotvárný příběh vadil, tak aspoň ty herce musí pochválit - díky civilnímu přednesu všech rolí jsem byl schopen věřit, že se jedná i o náhodný záznam skutečné události. Jakýmsi bonbonkem pro mě byla moje achillovka zvaná filmařská autoreflexe, tentokrát v Alfredově podání - jemné narážky mj. na božskou Ingrid Bergman a Caryho Granta mě nemohly nepotěšit. V konečném účtování pět hvězd a celkově asi čtvrtý nejoblíbenější film od Mistra (před ním akorát Psycho, Notorious a Vertigo). ()
Experimentální majstrštyk, který je fascinující nejen tím "o čem to je", ale především tím "jak je to uděláno". Neuvěřitelně precizní práce herců i celého štábu- nedovedu si představit, jak by mě bavilo patnáctiminutový záběr několikrát opakovat jen kvůli jedné drobné chybičce. Vytkla bych snad jediné, a to jsou některé těžko uvěřitelné reakce postav, které mi přišly zcela nelogické a přitažené za vlasy- Ruppert se poklidně vrací do bytu, navzdory tomu že jej jímá podezření přichází sám a s hochy poklidně klábosí, nekonečně krouží kolem truhly a vrahové se nesnaží pozornost strhnout někam jinam, Ruppert zjišťuje že vrah v ruce dřímá pistoli a nijak ho to nerozhodí, pistole pak klidně leží na klavíru a nikdo si jí nevšímá, Ruppert otevírá truhlu a vidí mrtvolu, nevolá policii a místo toho dál filozofuje s vrahy, a teprve poté se konečně ujme pistole a výstražně vystřelí, aby přivolal pozornost okolí. Být tam já a tušit že byl David zamordován, okamžitě je prásknu a vrátím se s policajtama za zády. ()
…jako vražedný nástroj, jako síla metafory, které se drží. Hozený pachateli k navození zločinu, který se zauzlil. Jeden host u tabule ví víc, něco vytušil. Nechť tíha viny škrtí jejich svědomí. Na doživotí. Nechť jim vaz zlomí. Interiérová záležitost pro ty z vás, kteří máte před očima, že pod svícnem bývá největší tma. ()