Nerodič

Volné pokračování Generace Singles. Film má opět lehce autoterapeutickou formu a Počtová si s jeho pomocí ujasňuje postoj k určitému tématu (tentokrát početí a výchova dětí). Protagonisty také tentokrát našla mezi svými přáteli, kteří neměli problém s natáčením velmi intimních okamžiků a kteří zároveň reprezentují různé varianty rodičovství (a nerodičovství). Výpovědi šestice netradičních rodin režisérce slouží k prozkoumání toho, proč a za jakých okolností si dnes lidé pořizují potomky, jaké uzavírají svazky či proč se rozhodnou děti nemít. S empatií natočená a empatii vyžadující časosběrná sociologická sonda bez vynášení soudů ukazuje některé z mnoha podob, které v dnešní době mohou rodina i mezilidské vztahy mít. Díky nadhledu a otevřenosti protagonistů filmu nechybí humor ani dojemné okamžiky. Stejně jako v případě Generace Singles platí, že vás dokument osloví tím víc, čím blíže máte k životní etapě, ve které se nachází autorka. Přestože jde o sympatický počin, který s lehkostí naplňuje zvolený koncept, jako jediný důvod, proč jej namísto televize uvádět v kině, vidím možnost následné diskuze s odborníky na dané téma (kteří ve filmu zastoupeni nejsou). 70% (27.11.2017)

Dokument, který mě v podstatě dostal stejně jako před lety Generace Singles - obdivuji na režisérce její schopnost vyhmátnout téma, které považuji ve shodě s ní za výsostně aktuální a naléhavé. Film Nerodič jsem chtěl vidět od první chvíle, co jsem se o něm dozvěděl, strašně mě bavil, a přiměl mě k mnohému zamyšlení. Podle mě skutečně výborný dokument, o němž se mi moc nechce se více rozepisovat, protože by to bylo hodně na dlouho. UPDATE 14.4.2021 - Na podruhé po letech jsem se k tomu stavěl už poněkud vlažně, dojemné mi to nepřišlo vůbec, zajímavé ale stále ano. Ten výběr protagonistů se prostě povedl a přišlo by mi zajímavé se k nim klidně po čase vrátit v novém filmu (asi jsem už trochu zblblý ze všech těch třeštíkovských časosběrů, že bych stejný princip uplatňoval všude; v tomto ohledu mi přijde zajímavé, že Počtové už je dnes 40 a je stále bezdětná, což člověka nutí na to koukat zase trochu jinýma očima než tehdy). Jinak jsem ale docela skeptický k tomu, že by zrovna tato partička lidí nějak reprezentovala současnou podobu české rodiny - pořád si myslím, že klasický model "mamka & taťka & 1-2 děti" je zcela dominantní a pro naprostou většinu lidí představuje vysněný ideál, byť s ohledem na vysokou rozvodovost samozřejmě žije hodně dětí s rozvedenými či nevlastními rodiči z dalšího manželství. Možná se ale pletu, tyhle demografické trendy mě nikdy zas tak moc nezajímaly, a celkově mě už téma tohodle dokumentu nebere tak jako kdysi, ale pořád mi to přijde natočeno dost atraktivní formou, a přijde mi to jako srozumitelný film pro široké diváctvo, které nad ním může přemýšlet o vlastním postoji k předkládané problematice. Pokud tedy se k tomu dokumentu ještě někdo dostane - možná už se na něj snáší závan zapomnění? Kdo ví. (14.04.2018)

Dokumentaristka Počtová zkoumá současnou situaci rozpadu tradiční rodiny a s tím související komplikace s vyráběním potomků, přičemž neváhá sama vstupovat do aktivní interakce s vyslýchanými objekty zájmu (třeba s nimi vaří, uklízí, baví jejich děti apod. – místy to vypadá, že si tím dělá seznamovací reklamu sama na sebe – od začátku totiž proklamuje vlastní osobní zainteresovanost na daném tématu, neboť to, zda mít dítě a s kým, sama řeší). Snaží se sice pokrýt široké spektrum variací, takže zde vystupuje pár, který děti nechce, single matky (některé opustil jejich partner, či jej opustily ony, jedna raději děti adoptovala, než by nějakého hledala), ale i single otec s dítětem ve střídavé péči, lesbický pár i několikrát rozvedená a znovu sezdaná žena s velkou rodinou, kde jsou různé děti různých rodičů. Známé mužské kulturní osobnosti se mají tendenci předvádět více než ženy (Joachim Dvořák, Tobiáš Jirous), ale na druhou stranu je evidentní, že všichni před kamerou upravují své jednání a nechovají se úplně přirozeně. Po třetí sezdaná žena s mnoha vlastními i nevlastními dětmi ke svému muži přistupuje s odzbrojující pragmatičností ve stylu: tento model se mi líbí, chtěla bych si jej tedy nechat, pokud bude korigovat své jednání k mé spokojenosti. Zastoupená je jen střední a vyšší střední třída obyvatel, která evidentně úzce koresponduje s množinou přátel a známých dokumentaristky. Film je to do značné míry zajímavý, hlavní nedostatek ale vidím v tom, že na začátku konstatuje nějakou všeobecnou situaci a tu pak skrze několik příkladů ilustruje, nic víc – nevede k žádné změně úhlu pohledu. (12.01.2019)

Paní Počtová nemohla sehnat muže hmatatelného pulzu(není divu), který by obtěžkal její lůno, a tak se rozhodla si o rodičovství alespoň pokecat s celou řadou "moudrých" rodičů, kteří nasekali v životě kopec chyb a jedním párem(jednoznačně nejsympatičtějším) nerodičů, který jakkoli je šílený, tak dovede na chvíli zpomalit a nad důležitými věcmi nejdříve přemýšlet. Oceňuji, že si pro svůj dokument našla autorka dostatečně širokou škálu rodičů, kde byly zastoupeny snad všechny postoje k rodičovství, tudíž dokument zcela splňuje jeden z nejdůležitějších aspektů a nabízí skutečně dostatečně široký pohled na zkoumanou problematiku. Nad životy zkoumaného vzorku si člověk může poplakat i postesknout. Zejména je smutné sledovat matky samoživitelky, ale když člověk ty dvě "sympatické" slečny(teď nemyslím lesbický pár, který nepůsobil nesympatickým dojmem) malou chvíli sledoval, tak jistě pochopil, proč se dostaly do situace, ve které jsou a proč jejich drahá polovička neexistuje, nebo je opustila. Ani s jednou z nich bych nevydržel pobýt v jedné místnosti déle než 5 minut. Nesnáším tento typ permanentně nasraných a nespokojených lidí, kteří se do svých nesnází dostali vlastní nerozvážností a lehkovážností a nedokážou nést následky vlastních chyb. Celkem sympatický mi byl postoj postaršího (pravděpodobně) bisexuálního pána, který se ke svému antikoncepčnímu selhání("výstřelu") postavil tak, jak se sluší a patří. Jeho dítě vypadalo rozkošně a dávám mu největší předpoklady pro uplatnění se ve společnosti. O osudech ostatních dětí si dovoluji mít pochybnosti. Žasnu nad tím, jak neskutečně nezodpovědně se k početí spousta současných rodičů staví. Jsem toho názoru, že nemohu-li dětem nabídnout ty nejlepší podmínky pro život a zaručit jim, že z nich vyroste člověk srovnatelných kvalit, jako jsem já sám, tak přece pulce nepouštím do rybníku. Docela by mě zajímaly výsledky těch lesbických experimentů. Je to v současnosti dosti ožehavé téma, ke kterému se nestavím odmítavě. Zřejmě už byl duševní vývoj dětí uchopen z mnoha psychologických stran, ale pravé výsledky stejně ukážou až experimenty, takže za sebe schvaluji, co ty ženy "průkopnice" zkoušejí. Ostatní rodiny v sobě mohou živit pouze naději, že vypěstují něco pro život použitelného. Zajímavý dokument, který si své diváky určitě najde. (14.04.2018)

Neuvěřitelně silný dokument. Rodina je něco úžasného a má spoustu podob, ne jenom tu konzervativní, kterou jako jedinou správnou tu prezentují různí Chromíkové a Čunkové. Všechny příběhy měly silně emotivní průběh a všechna vyústění mě dojala. Režisérka Jana Počtová si sice nedrží od respondentů a respondentek odstup (všichni jsou její přátelé a známí), ale zde to vůbec nevadí, protože to ještě více umocňuje emoce těch jednotlivých příběhů. Nedokážu říci, který příběh mě zaujal více a který méně. Všechny měly něco do sebe. 10/10 (11.04.2018)