Rozdvojená duša

Psychoanalýza je v dnešní době provařeným tématem pop-psychologie, ženských magazínu či filmů, ale v roce 1945 to byla novinka a na filmu je to znát. Snaha vysvětlovat se bohužel podepsala na rozvleklosti hlavně střední částí filmu, která se skládá z neustále se opakujících Peckových záchvatů (dramatická hudba) a následných vyznání lásky (romantický motiv). Ovšem Hitchcock se docela vyřádil a vrcholná scéna s revolverem diváka uzemní i dnes. Mimochodem, Ingrid Bergman jako psychoanalytička poruší snad všechna pravidla etického kodexu doktora, takže z hlediska vědy jde o zápornou postavu. (03.11.2011)

Neuvěřitelně hloupá (skutečně extrémně) postava Ingrid Bergmanové tenhle film sráží na kolena. Hitchcock nikdy nebyl žádný hlubinný průzkumník lidských duší a jeho pouťové pojetí psychoanaolýzy, které je naivně směšné a nepřesvědčivé, to jen podtrhuje. Je to mistr na zfilmování silných, jednoduchých námětů, kde využije své technické preciznosti... tohle prostě ne! (08.03.2012)

Psychoanalýza for dummies by Alfred Hitchcock. Z hlediska samotné psychoanalýzy je Spellbound samozřejmě kravina, ale snaha o realističnost opravdu není to, co od Hitchovo filmů očekávám. Souhlasím s tím, že největší problém vidím ve scénáři. Celý ten freudovský obrys na mě působí vlastně jen jako McGuffin, který dodává tomu nejtypičtějšímu hitchcockovskému motivu (nespravedlivě obviněný muž na útěku) auru zajímavého a originálního obalu. Jenže když se nad tím tak zamyslím, co je na tom špatně? Nefunguje o rok mladší a slavnější Notorious na úplně stejném principu? Co naopak nejde Spellbound upřít, je řada mistrovsky zrežírovaných a natočených momentů, které každým svým okénkem hlásají "tohle je ta pravá kinematografie, tohle je film". Hitchcock tak svým režijním mistrovstvím ten ve své podstatě jednoduchý a dost naivní scénář povyšuje na skvělou diváckou zábavu, které vládne neskutečně charismatická (a s těmi brýlemi jako sexy učitelka vypadající) Ingrid Bergman. PS: Je zajímavé, že každý asi zná tenhle film v souvislosti se snovou sekvencí od Dalího. Ta ve filmu ale ve skutečnosti zabírá jen pár desítek vteřin a z mého pohledu rozhodně není žádným výrazným vrcholem snímku. 7/10 (09.06.2018)

Jistě - když se zamyslíte, zápletka vám nejspíš bude připadat trochu přitažená za vlasy ... jenomže ruku na srdce: V podání Alfreda Hitchcocka vyhlíží naprosto věrohodně - má přirozený půvab TÉ krásné, zdánlivě nepřístupné mladé ženy a neodolatelnou přitažlivost TOHO záhadného, krajně podezřelého mladého muže. P.S.: Ovšem velice ráda bych viděla TOHO psychoanalytika, který by se dokázal zorientovat v MÝCH snech. (09.11.2012)

Dalsi kvalitni film z nekonecne lihne Alfreda Hitchcocka. Tentokrat film o psychoanalyze schizofrenniho Gregoryho Pecka, ktery spolecne s Ingrid Bergman predstavuje vyborny filmovy par, jejim hereckym kvalitam ovsem vice nez zdatne sekunduje dr. Brulov (Michael Chekhov). Spoluprace na realizaci surrealistickeho snu s malirem Salvadorem Dalim se velmi zdarila a je ozdobou filmu (skoda, ze z casovych duvodu byl sen znacne sestrihan). Kamera je vyborna a zaverecna scena s revolverem se take povedla a zaujala me. Duvod, proc nedavam plne hodnoceni je v nevyrazne atmosfere (zvlast k prostredi v jakem se dej filmu odehrava) a nedostatku napeti. (11.08.2012)