Rozdvojená duša

Nechápu, jak tenhle film mohl zapadnout, ale já nechápu mnoho věcí, tak raději místo toho pochválím snímek, který se může pochlubit Bergmannovou a Peckem v hlavních rolích, Hitchcockem na režisérské židli a Dalím podílejícím se na výrobě filmu. Skvěle vybudovaná zápletka s ředitelem psychiatrické léčebny, který není tím, kým se být zdá, dosud upjatou psychoanalytičkou, jež se zamiluje do duševně nemocného muže obviněného ze všeho, z čeho se člověk obvinit dá, a postupným odkrýváním nebezpečného tajemství, neztrácí na lesku ani při srovnání s novodobými thrillery. Naopak ukazuje, že nejnebezpečnějšími končinami nejsou ponuré novoanglické scenérie nebo ústavy pro duševně choré, ale neprobádaná zákoutí lidské duše, která mohou skrývat nejedno překvapení. Z psychiatrického hlediska naprosto směšné (to je ovšem takový Dexter taky), ovšem která z přítomných dam by se zdráhala odkrývat tajemství utrápené duše Gregoryho Pecka? (16.07.2007)

Ten scénář je místy celkem divný a nelogický (třeba v tom, jak jednoduše nového ředitele mohl nahradit někdo úplně jiný), občas jsem se s tím smířil a občas vůbec, stejně tak i u nahodilých posunů v charakterech postav, ale jinak tomu snad ani nemám co dalšího vyčítat a hodně se mi to líbilo. Atmosféru to má dost podmanivou, napínavé je to skutečně hodně, povedený je i ten příběh (i když se ne vždy vyvíjí nejlíp), natočené a zahrané to má Hitchcock jako tradičně dokonale a zajímavé inovátorské prvky tu má taktéž - a to nejen po filmařské stránce, ale taky v příběhové, protože téma psychoanalýzy je pro něj dost originální, stejně taky i tak prostředí psychiatrické léčebny. A i přes určitou, do jisté míry odpustitelnou plochost postav to v sobě opravdu má i něco psychologického, takže jsem spokojený i v tomto směru. A snová scéna, na které se podílel i Salvador Dalí, je už jen třešničkou na dortu, i přes to, nakolik tenhle film sám Hitchcock považuje za nepovedený. Má jisté mínusy, bez kterých by to mohl být naprosto geniální film, ale jinak se mi to hodně líbilo a dost jsem si to užil i tak. 4* (03.07.2022)

Zrovna v okamžiku, kdy jsem se začal bát, jak to u Hitchcocka může s romantikou dopadnout, vše se prudce obrátilo a bylo po romantice. Coby detektivka/thriller/noir docela slušné, i když v okamžiku, kdy do konce zbývá deset minut a vše se zdá být pro dobro ztraceno, začnete být trochu otvávení, protože víte, že složité řešení to mít už nemůže. Přes výborný dabing (ČT 1993, hlavně Eduard Cupák v menší roli ředitele sanatoria) doporučuji Alfréda jedině v originále, aby se nezměnil smysl ničeho a ničemu (ani ničemů). (04.09.2013)

Tajemství, moc a síla psychoanalýzy v podivuhodné Hitchcockově studii. Surrealistické představení Salvadora Daliho jenom umocňuje zvláštní dojem z celého snímku, jen škoda, že Selznick nedovolil Hitchcockovi natočit sen mimo studium. Strach, láska a šílenství v neopakovatelném mumraji, jejž alespoň trochu kočíruje Ingrid Bergman, která svoji postavu ženy zamilované až po uši, jež v sobě dusí svoji vědeckou přirozenost, vystihla jako vždy nasprosto hodnověrně. Také bych trochu zapochyboval o neúspěchu tohoto svým způsobem experimentálního filmu - dva miliony, které do něj Selznick vložil, mu vynesly čtyřnásobek. (27.08.2006)

Přepsáno v červenci 2018. Rozdvojená duše je psychologické drama s prokreslenou schizofrenní atmosférou. Romantická linie na Hitchcockův způsob bývá ve jménu hollywoodského úspěchu naivnější, než by musela a měla by být. Rozdvojená duše není výjimkou. Na Freudovu psychoanalýzu se pohlíží zvědavým dětským pohledem, účelové zjednodušení je srozumitelnější pro širší diváckou obec, potřebná je zejména v Americe. Finanční úspěch je na prvním místě vytyčených cílů. Vychutnat si lze ironickou zlomyslnost, charakteristický poznávací znak Hitchcocka. Potěší herecká stránka i analytická snová sekvence. Nejsličnější tváří je ovšem atmosféra. Tísnivě rozervaná, záměrně matoucí a existencionálně vyhraněná. Hlavní postavou psychologické psychoanalýzy je Dr. Constance Petersen (příjemná Ingrid Bergman), uznávaná psychoanalytička vermontského sanatoria Green Manors. Pragmatický povrch odmítá intuici, vědecké uchopení nepůsobí intimní krvavé šrámy. Zlomyslnost osudu ji náhle podlomí kolena a maskulinní pohled na ženské pohlaví nemilosrdně provokuje a hanobí. Žena se chce povznést nad význam mužské ozdoby, u Hitchcocka nedostává na výběr možnosti. Hlavní mužskou postavou je Dr. Anthony Edwardes alias John Ballantyne alias John Brown (sympatický Gregory Peck, jako malý Joel Davis), nový ředitel psychiatrického ústavu. Nakonec jediným cílem se stává vlastní minulost, vlastní podstata a celkové pochopení. Vnadná žena v náruči je bonusem navíc, udává rytmus kroků a povzbuzuje v úsilí. Důležitou postavou je Dr. Alexander Brulov (velmi dobrý Michael Chekhov), vitální starý psychiatr a bývalý učitel Constance. Stává se ostrůvkem pomoci, potenciální nebezpečí schizofrenie je tlumeno bromidem. Výraznější postavou je Dr. Murchison (zajímavý Leo G. Carroll), ředitel Green Manors a uznávaný psychiatr na nuceném odchodu do penze. Z dalších rolí: Constanciin kolega a neúnavný nápadník Dr. Fleurot (John Emery), ochotný a zmatený detektiv newyorského hotelu Empire State (Bill Goodwin), nevyzpytatelná pacientka sanatoria Mary Carmichael (zajímavá Rhonda Fleming), spolehlivý zřízenec ústavu Harry (Donald Curtis), nebezpečný pacient s komplexem viny Garmes (Norman Lloyd), neurvalý svůdce z Pittsburghu (Wallace Ford), vyšetřující detektivové poručík Cooley (Art Baker) a seržant Gillespie (Regis Toomey), či další psychiatři z Green Manors Dr. Graff (Steven Geray) a Dr. Hanish (Paul Harvey). Rozdvojená duše má jedinečnou atmosféru odvrácené strany lidské duše a zlomyslně hravý průběh děje. Amnézie, komplex viny, romance, prestiž. Příjemné, nikoli výjimečné. (07.09.2009)