Posledná rodina

"Nikdo není schopný dožrat jídlo tak rychle jako já." *chcíp* "Tahle kamera má ještě větší zoom než ta předchozí." *chcíp* "Umřít v 85 letech, panejo, ale tady máma to táhne na 90 a ještě je naživu." *chcíp* "Ve Švýcarsku je klinika, kde je úmrtnost po operaci jen 15% a dalších 15%, že budeš od pasu dolů ochrnutá." *chcíp* "Zatracený baterky do naslouchátka. Teď už dělají takový, co vydrží trojnásob času."*chcíp* ..... Málokterý film tak koresponduje s mým škodolibým pohledem na marné lidské snažení. Umírající manželka učí svého muže zapnout pračku, zatímco on zvědavě ochutnává prací prášek. A nakonec ho zabije sedmnáct bodných ran od kluka, co si předtím ještě dá colu a vyčůrá se. Pane bože. Pane bože! (05.06.2024)

Oslava té podoby čisté, tradiční rodiny, o kterou by se primas český s genderistkami a homosexualisty porval do krve. Tísnivý kontrapunkt rodinného života a někdejší celospolečenské atmosféry vytváří srovnání i promlouvá aktuálně k dnešku a nenápadně vyzdvihuje stabilizující počínání domácích dělnic v dominantním světě uměleckých světa trubců. Pečlivé výtvarné provedení, formální pestrost i nešablonovitá plasticita postavy staršího Beksińského udržují poutavost příběhu ohroženého chladem postav i stereotypem prostředí, osobité herecké provedení. Kvalitní scénář. (29.10.2018)

Ten chlapec im ale dával zabrať. Otec to všetko pobral so stoickým kľudom ... možno sa z toho vymaľoval. Matka to nasávala ako špongia. Viem si úplne predstaviť, čo to robilo s ich vnútrom. Chvíľu mi trvalo, kým som si zvykla na túto čudnú rodinku, ale potom to už pre mňa bolo len zaujímavé ... sledovať ich životy. A ten koniec? Samotný pán Zdzislaw povedal, že každý má právo na svoje sny, ale verím tomu, že ani v tom najhoršom si nepredstavoval takýto koniec. 32 ročnému Janovi k skvelému debutu gratulujem! Úžasná muzika! (17.03.2017)

Jeden by - vcelku logicky - předpokládal, že uvidí sice kontroverzní, leč v první řadě ŽIVOTOPISNÝ snímek o umělci ... případně o umělci a jeho rodině. Ovšem ve skutečnosti se dočká poněkud morbidního pojednání o rodině, která není první ani poslední, nýbrž dosti nestandardně vykolejená, přičemž hlavní hrdina = jeden z jejích lehce vyšinutých členů se živí (a bez problémů uživí) malováním převážně depresivních obrazů - takových, jaké bych ve svém bytě absolutně nesnesla, poněvadž by ze mě spolehlivě vysály veškerou vnitřní energii i pracně vydobytý, alespoň částečně pozitivní přístup k životu. Jeho syn není mentálně zcela v pořádku, ale rodina to v podstatě ignoruje. V mezích norem jsou jeho matka i tchyně, ale kvůli vysokému věku mají co dělat samy se sebou a těžko mohou cokoli z rodinných stereotypů a vzorců chování ovlivnit. Jako jednoznačně stmelující článek vystupuje jeho žena, jenomže je dosti deprimující sledovat, kterak dennodenně valí do kopce po Sisyfově způsobu přetěžký balvan ... bez sebemenší naděje na úspěch ... odevzdaná osudu ... v bezbřehé toleranci ke svému synovi - i ke svému manželovi a jeho vlezlé, neodbytné a naprosto NESNESITELNÉ kameře. A snímek sám ? Jde na ruku šílenství a umírání, doslova se vyžívá v odvrácených stránkách života, jakoby ho nic jiného nezajímalo ... a přitom se snaží všechny přesvědčit, že právě v JEHO náhledu na svět - především na SOCIALISTICKÝ svět - spočívá to pravé filmové umění. Negace a frustrace z něj přímo odkapává a - nemůžu si pomoct - ve skutečnosti nemá vůbec nic společného se společenským řádem ani s politickou situací. Nevím, kolik metrů čtverečných obytné plochy má k dispozici průměrný občan dnes, ale jsem přesvědčená, že jde primárně o ne zcela uspokojivě vyobrazené privátní problémy jedné rodiny. (14.10.2021)

Přiznám se, že mě ten film zpočátku nebavil a musel jsem se hodně nutit do toho, abych se na něj soustředil. Pak si mě ale postupně získával a přibližně někde od prvního pohřbu mě to pohltilo; samotný šokující závěr mě pak rozerval na cucky (dílo Zdzisława Beksińského i jeho životní osudy mi byly až do zhlédnutí tohoto filmu neznámé). Skutečně výjimečně dobrý film, který mě uzemnil svými filmařskými kvalitami - Matuszynski je bez debat obrovský talent a Poslední rodina je rozhodně zázračný debut. Velmi silný, dojemný a působivý film, který budu z hlavy dostávat velmi dlouho. Mimochodem při sledování jsem si mnohokrát vzpomněl na můj oblíbený film Amatér, který je zajímavé s Poslední rodinou porovnat. (21.11.2016)