Texaský masakr motorovou pilou 2

Pokračování kultovního horroru Texas ChainSaw Massacre je...no řekněme, že si tak trochu pohrává s parodickými prvky což je víceméně dobře, protože kdyby se to snad autoři rozhodli brát zcela vážně, dopadlo by to hodně špatně. Takhle se ale jedná o solidní zábavu, kde je dobře namixováno napětí a humor, takže výsledný efekt - film je dost natáhlý, ale místy se člověk slušne pobaví, pár dobrých hlášek (Cook pod stolem rlz :) pár nečekáných lekaček a finální souboj motorových pil ve stylu souboje světelných mečů ála Luke Skywalker x Darth Vader. Dennis Hopper potvrdil, že role psychpatů mu jdou dobře a pro jistotu si jich ještě v budoucnu pár střihne. Nemůžu říct, že bych se z filmu posadil na prdel, ale pro fanoušky (!Pouze pro fanoušky se sakra velkým nadhledem!) série uvařil Hooper domácí gulášek, kam sice naházel vše co dům dal, ale světe div se, spapat se to dá. (22.01.2008)

Oproti prvnímu je viděn znatelný pokles. Místo brutality a hutné atmosféry jsme se posunuli do tanečních kreací a různých blbinek co Hoopera zrovna napadlo. Komediální stránka tomuhle filmu znatelně škodí, i když ne že by to byl díl, který by poslal sérii do odpadových vod, jako oddychovka funguje docela dobře, akorát je to úplně jinak pojatý film. 50% (25.05.2014)

Stará old school uchylná zábava ve stylu Tromy. Mistr Tobe Hooper rozhodně nešetří krví a rozbitých hlav. Celá Leatherfaceho family je dement vedle dementa. V čele s vážně hodně starým dědečkem si plní spižírnu masíkem na zimu. Denis Hopper, kterému zabili bratra a unesli sestru se vydává celé tohle peklo ukončit...sám je ale taky veliký debil, tudíž je o zábavu postaráno. (09.08.2009)

Již úvodní sekvence dává naprosto zřetelně na vědomí, že se druhý díl neponese v rytmu toho prvního, nýbrž uvidíme film, který je sám pro sebe vlastním vesmírem a zdaleka nesedne každému. Soudě dle zdejšího hodnocení lze dokonce tvrdit, že tohle nebyla krevní skupina takřka nikoho. Bylo to skutečně debilní v tolika směrech, že dojem zdaleka nezachránilo několik úsměvných scén s psychopatickým šerifem. Dojem z filmu mi taktéž kazila svým nemastným výkonem Caroline Williams ve velmi debilně napsané roli. Údajně "kultovní" scénku ze spíže považuji za jednu z nejdebilnějších, a to co zde udělali z Leatherface je vyloženě smutné. [15 %] (23.08.2021)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)