Potvora

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Místy celkem ostrá podívaná s nymfomaniakální třicítkou, která je (naštěstí) poměrně dost cynická a zároveň (naneštěstí) se sem tam projeví jako emocionální trpitelka. Ten seriál je nejsilnější v přímých interakcích s divákem, protože je napsaný tak dobře, aby to působilo maximálně přirozeně. Navíc to skvěle koresponduje s charakterem ústřední postavy, která si prostě z podstaty věci nedokáže pomoct a musí se neustále předvádět. Ten silný příklon k dramatu na konci první série je sice možná trochu prvoplánový, ale po emoční stránce prostě funguje. Druhá série je celkově mnohem hlubší a emocionálně vypjatější. Kdybych to měl hodně zjednodušit, tak i sebevětší a sebecyničtější mrcha si čas od času zaslouží nějaký ten soucit a pochopení. Je to sice strašné klišé, ale nějak ten svět v rovnováze udržovat musíme, ne? (19.10.2020)

Obrovský palec nahoru. O tomto seriálu jsem slyšel a četl jen samou chválu, a prostě jsem chtěl zjistit na vlastní kůži, jestli je to tak dobré jak se říká. A opravdu je. Nevím jak to autorka/scénáristka/herečka v hlavní roli Phoebe Waller-Bridge udělala, ale stvořila zajímavé dílo, které je mnohem lepší, než se na první pohled zdá. Seriál je hodně vtipný a má momenty, které jsou skoro geniální. Výborně se zde kombinuje černý humor, cynismus a boření čtvrté stěny s parádními doslovy. Přesto největší síla seriálu není v komediálnosti, ale v upřímnosti a opravdovosti. Jakmile hlavní hrdinka ukáže emoce, city, smutek a lásku, tak je to kurevsky silné a dojemné. A najednou hlavní hrdince rozumíme mnohem více, a fandíme jí aby našla svůj Happy End. Celé je to velký herecký koncert Phoebe Waller-Bridge, která si to neskutečně dává, a já jsem zvědavý na další její projekty. Velmi zdárně jí sekunduje Sian Clifford jako Claire. Velmi zajímavou roli má Olivia Colman, a užívá si jí v každé scéně. Brett Gelman má slizkou roli a zvládl jí parádně. Dost mě sedl Andrew Scott, protože svou roli zahrál skvěle. Potvora je parádní dramedy, a já jsem moc rád, že jsem seriálu dal šanci, jelikož jsem dostal něco velmi kvalitní, co mě pobavilo a i dojalo k slzám. (30.09.2019)

Jeden z nejzajímavější seriálů tohoto léta, který se vcelku nenápadně vyloupl někde v zapadlých televizních vodách BBC 3. To, jakým způsobem dokázal k obrazovce přikovat byl neskutečný. Hlavním podíl na tom asi má chytrý scénář Phoebe Waller-Bridge, fungující humor (skvělá práce se "čtvrtou stěnou") a vcelku originální postavy. Právě ty byly na celém seriálu to nezajímavější a posouvaly ho pryč z potenciální tuctovitosti. Podle mého se jedná se o další důkaz toho, že Britové tyhle hybridy mezi komedií a dramatem prostě umí. (12.09.2016)

Prvotřídní timing úsečných cynických vtipů a neustálé sdílení drzích posměšků přímo s divákem udělají s hlavní hrdinky vaší nejlepší kámošku (nevybavuji si komediální seriál, který by byl čistě postavený na vztahu s divákem one vs. one, kdy další spolusledující by mohl zážitek zhoršit). Můj problém akorát byl v první sérii ten, že mi celé to prostředí i postavy v něm přišly šíleně morálně rezignovaný. Neuroticky jsou poháněny cílům (sex, kariéra, sebeurčení), které je naprosto vědomě nenaplňují, ale oni vůbec nezvažují alternativy. Jsou zkrátka nevymanitelný a hrozně rádi se v tom patlaj. Druhá sezóna, vedená divně creepy knězem v podání Andrewa Scotta, který permanentně působí jako by byl na několika drsně se kontraindikujících drogách zároveň, tam ale je schopná vyvolat věrohodný pocit ztracené lásky se všemi jejími berličkami a to přesto, že se k ní opět musí dojít skrze sekvence, kdy Phoebe Waller-Bridge tráví celý den aktivním zjišťováním, za jakých okolností může duchovní porušit celibát. (03.07.2024)